Po přeplutí malé louže – tím myslím kanál La Manche, ne nějaké jezírko, co vznikne na silnici po velkém dešti – se před vámi otevře něco úplně nového. Nová země, kde mají všechno dost jinak – řídí vlevo, místo prezidenta mají královnu a i v té nejzapadlejší končině po vás budou raději chtít zaplatit kartou než v hotovosti.
Myslím, že všem čtenářům už nyní muselo dojít, že mluvím o Anglii, která je blízká minimálně všem našim postavám, když celá hra se odehrává právě v této zemi. Jenže, jak jste na tom s tou blízkostí vy? Protože kromě metropole, kterou zná většina z vás alespoň podle obrázků, nabízí Anglie i velké množství dalších zajímavých míst, z nichž si dnes některá představíme – konkrétně těch několik málo, co se nacházejí na jižním pobřeží.
Jižní pobřeží je celkově něco naprosto jiného, než co jsem mohla vidět kdekoliv jinde v Anglii – vypadá to tam více jako někde v tropických letoviscích, ovšem stačí ujet pár kilometrů do vnitrozemí a už je před vámi typická britská krajina – planiny, porostlé trávou a vřesem, kde to vypadá, jako kdyby v nejbližším okolí neexistoval žádný vyspělý život. Ovšem, je to nádherné, něco takového totiž nemůžeme v dnešní době vidět každý den.
První dnešní zastávka po cestě na jižním pobřeží bude v přístavním městě Dover – kam se shodou okolností také plaví trajekty z Callais, tudíž sotva „přeplavete“ tu malou louži, už na vás kouká jeden ze skvostů jižní Anglie. Dover je samo o sobě zajímavé městečko s bohatou námořní historií, ovšem to nejzajímavější z dnešního pohledu jsou bílé útesy, které se nad městem tyčí.
Kromě toho, co upoutá na první pohled, tedy barvy, je zajímavý i fakt, že jsou v nich vybudované chodby – do kterých se můžete i podívat, pokud městem jen neprojíždíte a nemáte na prohlídku čas (jako já.)
Dalšími zajímavými útesy jsou Seven Sisters, které často bývají ve filmech zaměňovány právě s útesy doverskými. Z čehož už vyplývá, že i tyto útesy jsou bílé – a za mě rozhodně hezčí, než ty doverské. I když jsem měla tu smůlu je vidět jen v mlze, i tak mě naprosto okouzlily.
Aby však celý článek nebyl jenom o útesech, přesuneme se do Cornwallu – tedy opravdu hodně daleko od dvou předchozích zmíněných míst, až na samotný konec světa. Nachází se zde totiž mys Lands‘ End, což se dá přeložit skutečně jako konec světa. Ve skutečnosti je to nejzápadnější bod celého britského ostrova, kde jsou další útesy – už ne tak zajímavé, ale přesto poměrně fotogenické – a malá vesnička, postavená pro turisty.
V ní se dají nakoupit suvenýry, především magnetky, pohledy, cornwallské sušenky a sladké „kameny“, což jsou vlastně taková lízátka. Naleznete zde však také spoustu stánků s občerstvením, kde pokud budete odvážnější můžete ochutnat tradiční cornwallské jídlo – The Cornish pasty. Což je taková malá taštička z těsta plněná sýrem a bramborami nebo masem a bramborami.
Z Lands‘ End se pak můžete přesunout na kousek vzdálené místo, které se jmenuje St Michael’s Mount. Dříve to byla hora, dnes je to většinu času ostrůvek při pobřeží a při městečku Penzance. Pouze při odlivu od ní moře ustoupí a dá se k ní dojít suchou nohou. Tímto může připomínat slavnější Mont Saint-Michel ve Francii, se kterou má i nápadně podobné jméno.
Na hoře samotné se nachází klášter, ve kterém probíhají prohlídky. Po jejím absolvování mi klášter připomínal spíše hrad. Klášter je to tedy asi spíše z historického hlediska, z dnešního je to pak hrad – který dokonce obývá nějaká bohatá britská rodina, jejíž jméno jsem však už zapomněla. (Což se ale dá dohledat – pro zájemce odkaz na anglickou Wikipedii: klik. – pozn. kor.)
Pro ty, kteří jsou spíše na přírodu než na profláklá místa plná turistů, – kterým bohužel St. Michael je – můžete při návštěvě Anglie zkusit Dartmoorský národní park. Já na návštěvu měla sice jen jedno odpoledne, takže jsem ho jen tak ledabyle projela s pár zastávkami na focení, ovšem z toho, co jsem viděla přes okýnko, má rozhodně víc co nabídnout.
Jeho krajina mi svým rázem připomíná tu skotskou – hory, planiny, vřes, ovce a kozy kam se podívám… Ovšem je více zelenější a pozoruhodnější. Největším lákadlem tu nakonec však budou divocí dartmoorští poníci. Ty jsem sice viděla, ale nevyfotila, protože dřív než jsem to stihla, tak všichni utekli – jsou opravdu hodně plaší.
Dartmoorský park má ještě i další zajímavost – kromě dalších, jenže ty už jsem tak nějak neviděla, tím pádem k nim ani nemám moc co povědět – tory. Jsou to obří nakupené hromady černých kamenů, na které se dá vylézt a vyfotit z nich okolí. A cestou možná potkat i nějakého toho poníka, pokud budete mít větší štěstí než já.
Městským typům pak můžu doporučit návštěvu Portsmouthu nebo Plymouthu, což jsou dvě přístavní města. Poměrně velká, s nějakou tou nákupní třídou, promenádou při pobřeží a bohatým společenským životem, který můžete vidět už při procházení se po ulicích. Nejsou však až příliš známá, jako je třeba Brighton, proto se vyhnete ošklivým frontám a podobným věcem, které město poznamenají, když je všude až přespříliš propagované – a rozhodně není nejhezčí ze všech.
Na jižním pobřeží je mnohem více míst, kterým bych se ráda věnovala – snad někdy v budoucnu, články nejsou nafukovací. Bohužel. Dnes to však tady ukončím. S tím, že doufám, že aspoň některé z vás jsem inspirovala k tomu, že na nějaké z míst z dnešního článku byste se rádi v budoucnu podívali – protože to je přeci smyslem těchto článků, inspirovat, no ne?
Nikol