Každý, kdo v našem milovaném hrádku vlastní oči, musel zaregistrovat, že červen mu po celou dobu jeho trvání říká, že se školní rok blíží ke konci. Mohli jsme se o tom přesvědčit jak při pohledu na profesory, kteří najednou museli dohnat rok nicnedělání a opravit velké množství úkolů v rekordním čase, tak na utrápené studenty, kteří běhali z jedné zkoušky na druhou. Každému bylo jasné, že už je to tady. Odpočinek a volno na dva měsíce. A také čas na slzičky a loučení, ale k tomu se nejprve musím dostat, nebudu přeci tak moc přeskakovat události. Poslední den školy, po závěrečné slavnosti, nad kterou spousta mých spolužaček a kamarádek z…
-
-
Závěrečná slavnost roku 1993 – Ú-PA-DEK?
Na týhle škole smrdim už šest let a řeknu vám, že jsem nikdy nepočítal s tim, že by se mi jich tolik podařilo úspěšně zakončit – dokonce jsem letos přijal i cejch šprta, neboť moje vysvědčení zdobí samý vynikající. Kdo by to řekl. A kdo by hádal, že budu schopen něco takovýho napsat do časopisu, kterej si může přečíst v podstatě každej. Moje pověst je zničena. Ups. Ale Princezna mě uklidňovala, že je to vlastně průkaz inteligence, když by mě někdo náhodou chtěl zaměstnat, takže za mě dobrý. Po vstupu do síně skrz krásně nazdobený dveře jsme se dostali do naší oblíbený žrádelny – každej stůl byl na svým místě…
-
Zmijozelská kolejní akce aneb bacha na chapadla!
Zprvu se zdálo, že to bude zcela běžná oslava Helmoweenu. Pěkně jsem nazdobila kolejní místnost, nechyběli netopýři ani dýně s děsivým ksichtem a to vám povím, tu dýni nebylo lehké sehnat. Jak je možné, že jsou všechny ještě nezralé? No, ale to odbočuji… Zkrátka, kolejní místnost byla připravena na oslavu nejděsivějšího svátku roku. Prefektka Gardenová (Ardenová, pozn. red.) vypadala, že mi k tomu chce cosi říct, ale neposkládala dohromady kloudnou větu. Já to chápu, prostě při té nádheře kolem neměla slov. Začínala jsem s výzdobou studentů – ozdobila jsem je fakticky vkusnými čechrankami (čelenkami, pozn. red.)-, a tu se u okna naší místnosti zjevila fakticky obrovská chomoutnice. Někteří z vás…
-
Mrzimorská kolejní akce, aneb, není tahle škola ústav?
A jsme zase zpátky, přímo z Mrzimorského blázince. Pardon, z Mrzimorské společenské místnosti. Ač o kolejních akcích ostatních kolejí vím jen to, co si přečtu tady v časopisu, mám nutkání nad těmi našimi kroutit hlavou. Předešlé se nesly v duchu „Kéž by můj mozek zůstal celý“. No a ta, co proběhla před pár dny… Posuďte sami. Každý z Mrzimoru jistě miluje společenskou místnost, pohodlnou, barvitou a útulnou. Ovšem to vše bylo pasé, hned po tom, co jsme se pomalu nakupili v místnosti. Bílé světlo osvětlovalo celou místnost a divím se, že i z očí jsem neměla dvě lucerničky. Náš krásný nábytek a výzdoba zdí byla ta tam. Místo toho všeho jsme už od vstupu všichni nabyli pocitu,…
-
Nepřátelé dědice, mějte se na pozoru
Tajemná komnata je znovu otevřena a tentokrát to není jen Harry, kdo má možnost ji navštívit. A my Vám tak přinášíme jedinečnou nabídku – výlet do Tajemné komnaty.
-
Čokodraci a sprostí zajíčci! Aneb co hon na vejce přinesl
Veselé Vánoce a Šťastný nový rok! Jo počkat, to už bylo, omlouvám se, co to vlastně bylo teď? Hm… No ano! Velikonoce! Vajíčka, sprostí zajíčci, už vím, už vím! Takže to zkusím znovu, šťastné vajíčkonoce? Abych moc nepředbíhala, jelikož jsem psala už pozvánku, byla jsem na tuhle akci tak natěšená, že jsem dokonce odflákla i úkoly, abych se tam mohla dostat a popravdě, teď nevím, jestli jsem udělala dobře nebo ne. Už jen co jsem se docapkala ke kamennému kruhu, kam chodím každý týden trpět na drakologii (hele, Drakologie je super, ale já se prostě draků bojím), byla jsem dost v šoku. Byla tam hromada cizáků, které později profesor Chambers…
-
Zajíčku, vajíčko, kdepak já tě mám?
Zajíčku, vajíčko, kdepak já tě mám? Ano, čtete správně. Moje momentální myšlenky se zaobírají jen tím, že chci vajíčko. Ne takové to od slepice, nebo snad i dračí, které bych sice chtěla, no kdyby tak zůstalo pořád, protože z draků já mám strach. Chtěla bych čokoládové vajíčko a doufám, že ho taky dostanu! Naše šéfredaktorka mě poprosila, jestli bych nemohla sepsat pár úvodních slůvek na velikonoční akci, kterou nám škola chystá, a proto jsem zde, zas a znova, se slovy jenž mi momentálně nedávají smysl, protože už jen vnímám vůni čokolády, kterou bych chtěla sníst! A o co vlastně půjde? To je mně samotné záhadou, ale při zmínce čokolády jsem…
-
Šifruj, dešifruj, hledej
Mnozí z vás si již všimli nové akce, který na našem projektu probíhá. Vlastně si možná troufnu tvrdit, že všichni, jelikož mám pocit, že ten velký obrázek v levém menu se opravdu nedá přehlédnout. Mnozí z vás se ptali, jak to vlastně funguje, proto jsem si opět sedla na chvíli s naším skvělým ředitelem a zeptala se ho na pár věcí, které vám teď vypíšu. První, co je třeba zmínit, je onen neobvyklý prvek, tedy týmy. Kdo tu už tráví hezkou řádku dní, podobně jako já, určitě si pamatuje, že podobných akcí bylo spoustu. Aprílové košíčky, vločky, dopisy… Ovšem nikdy, až doteď, nebylo možné se spojit do týmů, proč tedy…
-
Mrzimor zase válel! Tentokrát svá těla ve sněhu.
Tentokráte zažili malí jezevčíci nevídané překvapení. Kolejní akce se nekonala na cestách, kde vás chce někdo zabít nebo přinejmenším zmrzačit, ale byla v klubovně. Prefektky zřejmě tentokráte nechaly svou škodolibost doma a malé žluťásky potěšily něčím nenáročným. Asi ta atmosféra Vánoc ještě působila, jinak si to nelze vysvětlit. V úvodu uvítala studentíky při příchodu do klubovny nevídaná zima, Roni s Leylou a velkým úsměvem na tváři a zvonková hudba lákající dovnitř. Všechno vybavení zmizelo a mohli jsme vidět jen všudypřítomné hory sněhu a znak hrdého jezevce všude, kde se dalo. Sněhové vločky spolu s obrazem kolejního znaku vytvářelo něco tak kouzelného, až oči přecházely. Někteří chytří žluťáčci přišli v zimním oblečení, ale pár chytráčků, takže…
-
Plesáme podruhé – tentokrát v růžovém
Jak jsem již psala, pár dní před uskutečněním plesu po hradě poletoval párek zmatených sov, které se snažily doručit informace. K těm se později přidaly i sovy, které nosily nemalé množství valentýnek a vyznání, ovšem i tak se mi zdálo, že jsem nepotkala nikoho, komu by to přímo vadilo. Spíše jsem potkávala spoustu nadšenců, kteří už se zaláskovaného večera nemohli dočkat a já i přesto, že velkým příznivcem tohoto dne nejsem, jsem musela dát za pravdu, že plesový výbor se opravdu činí, přičemž jsem se nakonec začala opravdu těšit. S výběrem kostýmu jsem už měla přeci jen trošku problém, ovšem, jak jsem viděla, nebyla jsem jediná. Po oblečení se do…