V letošním roce k nám zavítalo nové vedení, které s sebou přineslo pár změn. Asi tou největší změnou jsou vyhlášky, kterých máme momentálně na hradě šest. Proč byly vyhlášky zavedeny? A je to vůbec praktické? Když se na to podíváme z jednoho úhlu pohledu, tak bychom si mohli říct, že nějaké vyhlášky vznikly z dobrého důvodu, ale u některých se zastavíme a zeptáme se proč? Dávají vůbec smysl? Na začátku školního roku, při zahajovací slavnosti, nám bylo sděleno, že se ruší famfrpálová sezóna, což je pro většinu lidí hrozná zpráva. Ti co famfrpál milují a hrají ho, tak pro ně to muselo znamenat hotovou katastrofu. Pro některé, kteří famfrpálu nepřikládají takovou váhu a…
-
-
Když si myslíte, že je Lewis nenormální, a on je tuctový…
Rozhovory jsou super. Dělá mi radost se pohybovat po hradu a zkoumat nejodlehlejší místa, která jen tak nenavštívím. Tentokrát moje kroky vedly k mrzimorskému kolejnímu, o jehož kabinetu jsem slyšela až až, no nikdy jsem se tam neukázala, protože nebyl důvod, že jo. Tentokrát už asi prostě nastal čas to tam okouknout, takže hurá do toho! Popravdě, čekala jsem snad všechno, ale ten nahnědlý chlupatý koberec, který se táhl po zemi, mi přišel dost kýčovitý, ale co už, každý má jiný vkus. Řekla bych, že dominantou celé místnosti by mohl být právě ten podivně malý krb s plápolajícím ohněm uprostřed léta. Klasické vybavení, dvě křesla, malý stůl s kopou papírů,…
-
Bradavické celebrity vs drtivé dotazy
Přišlo to stejně rychle, jako jsme se s tím museli na konci roku následně rozloučit. Famfrpálová družstva byla na celý školní rok 1994/1995 rozpuštěna, neboť se konal Turnaj tří kouzelníků. Od té doby mnoho studentů podlehlo absťáku a tak se to snažili vynahradit účastí na hodinách létání nebo minimálně létáním ve volném čase. Nyní nastala ta pravá chvíle, protože týmy na školní rok 1995/1996 jsou pevně stanoveny a kapitáni týmů se již nemohou dočkat, až povedou právě svou kolej za vítězstvím a společně s ním získáním famfrpálového poháru. Kapitán je v každém roce jen jeden a ti, kteří se jimi stali, si zaslouží gratulace, provolávání slávy, ohňostroj, přípitek a velký…
-
Co nás čeká a nemine?
Nadhoďme filozofickou otázku: když o nějaké osobě prohlásíte, že je kráva, urážíte danou existenci nebo to zvíře? Přesně o tomhle totiž tenhle článek bude. O nové člence školy, inspektorce a jedné velké otázce.
-
Miniturnaj na podporu šampionů
Zpětné zhodnocení loňského miniturnaje, ve kterém týmy plnily úkoly, za které získávaly body na podporu svého šampiona.
-
Vítejte v Bradavicích
Tábor skončil, prázdniny skončily, léto skončilo. Přišlo září a společně s ním i odjezd do Bradavic. Chvíle, na kterou se většina prváků těšila celé léto. Někteří dokonce i celý život. Určitě by se našlo několik duší, které proklínají den, kdy jim dopis z Bradavic vůbec přišel, ale tito lidé tvoří menšinu (naštěstí). Kdo nebyl zabalený týden předem, tak pravděpodobně učebnice, oblečení, hábity, hůlku, sladkosti, psací a hygienické potřeby naházel do kufru až den před odjezdem samotným. Proč se taky namáhat něco dělat o týden dříve, když to můžete udělat později? Na příslušném nástupišti Londýnského nádraží onoho dne čekal krásný červený vlak s ještě hezčí rudou lokomotivou. Postával tam až do…
-
Od panenky Annabelle světu
Na tábor mě dovlekl jakýsi profesor. Myslím, že Aethelwyn mu říká profesor Kráter. To on mě prvně na táboře odhalil jako prostředek, díky kterému se mohli studenti dozvědět o následujícím nebezpečí. Aethelwyn za mnou běžela společně s nějakou další holkou, ale nakonec si mě odnesla ona a nenechala mě napospas trnitému keři. To byla první polovina tábora. Dny utíkaly rychle. Spánek, snídaně, oběd, večeře, spánek. Letní dny se pomalu zkracovaly, dny tábora plynuly jako proudy vzpomínek, které mi na ně jako jediné zbyly. Ty mé i Aethelwyniny. Druhou polovinu jsem trávila s Aethelwyn, která mě nosila na všechny akce a vlastně mě tahala úplně všude, kam se pohnula. Všechna ta…
-
Zmatky ohledně kolejních nástěnek
-
To lepší vás teprve ještě čeká!
Jídlo, pohodička, teplo, prázdniny a s nimi spojený volný čas. To vše je shrnutí léta v několika málo slovech. Když už jsme u toho času, většina studentů Bradavic určitě nemá co dělat – testy jsou již dávno pryč a s nimi spojené šprtání taky – a z toho důvodu Bradavice uspořádaly jakýsi zvláštní tábor. Už jen jeho název zní pochybně – kdo by se chtěl účastnit tábora záhadného nočníku? Přesto se na odjezdu sešel slušný počet studentů i předškoláků zřejmě v očekávání velkého dobrodružství. A jelikož je první polovina tábora už za námi, přišel čas na menší recenzi. Co že se vlastně na tomto táboře děje? Studenti i předškoláci se…
-
Konec turnaje nebo tak něco
Napětí, které by se dalo stáčet do sudů. Zpocená čela, okousané nehty, rozmazaný make-up a potlesk. Asi tak bych popsal klasický průběh jakéhokoliv vyhlášení. Vyslechnete si několik nudných projevů, napijete se dobrého pití a jdete zase zpět do normálního života. U tohoto bodu bych rád dodal, že cokoliv, co má alespoň něco společného s normálním, obchází mílovými kroky Bradavickou školu. Otočím teď tedy obracečem času a ukážu vám, co vše jsou jen oči schopné zachytit. Vyhlášení turnaje se konalo na opravdu originálním místě. Tedy u Černého jezera. Pokud byste očekávali bohaté zdobení, ohňostroje či stánek s dračími steaky… No, čekalo na vás pár stolů. Dobrá. Uznávám, že se tam možná…