Už je tomu víc jak týden a my stále nemáme žádné pořádné prohlášení o tom, co se vlastně v Bradavicích stalo. Vše co víme, víme od našich dětí, ale kde je ministerstvo, když se má vyjádřit?! Pojďme se na to všechno podívat hezky postupně, ostatně jsem otec hned dvou studentek na této škole a dění v Bradavicích mi rozhodně není jedno!
Bradavice byly napadeny hned prvního září minulého roku, skupina Letiferů, jak se sami nazývali, což pochází z latinského smrtonosný, nenechala nic náhodě. Dokázala tak proniknout na Ministerstvo, do sboru Bradavic a dokonce i zajistit “ochranu školy” tak silnou, že zbytek kouzelnického světa neměl šanci se za brány hradu dostat, aniž by tím ohrozil život dětí a profesorů uvnitř.
Nejen školní rok, ale dokonce i část prázdnin tak strávili studenti zavřeni na hradě s partou pošuků, kteří se rozhodli ovládnout svět a neřešili, jak se to podepíše na naší budoucnosti – na dětech.
Banda bystrozorů, která konečně vtrhla během července za štít školy tak přišla ještě později než pozdě. Děti samy dokázaly napadnout Letifery, patrně se zasloužily i o oslabení štítu a ve výsledku můžeme být rádi, kolik jich přežilo.
Co to ale mění na tom, že jsme nebyli schopni chránit to nejcennější, co máme. A jak můžeme vůbec omluvit, že Ministerstvo zapříčinilo smrt více jak osmnácti studentů?! Samozřejmě, společně s nimi zemřeli i ti, kteří za tohle všechno můžou, ale může nám tohle vůbec ulehčit na srdci? Tihle lidi měli být zavření za mříže Azkabanu a vytrpět si to nejhorší peklo. Smrt je pro ně až příliš laskavá.
A pokud u těchto řádků máte pocit, že to Ministerstvo pokazilo jak jenom mohlo a už nemůže být hůř, pletete se. Jak víme z našich tajných zdrojů, Odbor záhad – stejně jako bystrozoři – je už několik dní v Bradavicích. Těla mrtvých stále nevydali jejich rodičům, kteří by jim zajisté rádi dopřáli aspoň důstojný pohřeb. A do této chvíle dokonce nepřišla ani nabídka psychologické pomoci pro přeživší. Co se stalo s mrtvými? Kde jsou jejich těla? Proč o nich nikdo nevíme? A kdo teď nastolí pořádek na škole, do které by už ministerší neměli lézt, natož mluvit do jejího chodu? Máme tu mnoho otázek a žádné odpovědi! A zlobíme se. Jsme rodiče, kteří milují své děti a už se nenecháme umlčet, protože chování Ministerstva jsme přehlíželi tak dlouho, až někteří z nás ztratili své potomky. A něco takového už se nikdy nesmí opakovat!
Pokud tedy jen trochu můžete, jménem redakce a jménem svým Vás vyzývám napsat dopis na naše Ministerstvo a dožadovat se odpovědí! Čím více nás bude, tím hlasitější bude náš hlas.
pro Sonorus
Theodore Smith
rozhořčený rodič
