Jistě každý kouzelník, který svá mladistvá léta nestrávil zahrabaný někde pod kamenem, ví, že Kruval nemá zrovna jednu z nejlepších reputací mezi kouzelnickými školami. I když začal své působení někdy kolem roku 1200 pod vedením bulharské čarodějky Neridy Vulchanovy, jeho reputace se značně obrátila k temné straně při vedení pod rukou Harfanga Muntera. Tento ředitel však přinesl Kruvalskému institutu i něco mnohem důležitějšího – zaměřil školu na praktické dovednosti, bojová umění magického i nemagického stylu a hlavně famfrpál.
Není přesně jisté, kde se škola přesně nachází; každý se domnívá, že někde ve Skandinávii. Její návštěvníci musí souhlasit s použitím paměťových kouzel, tedy následným vymazáním vzpomínek o způsobu dopravy. Toto opatření sice zajišťuje vysoké zabezpečení tohoto kouzelnického institutu, ale zároveň umožňuje ředitelům školy ji vést podle svého vlastního soudu – což, jak dobře víme, nebývá vždy nejlepší. Kruvalská reputace byla v průběhu staletí značně proměnlivá, nikdy se jí pořádně nepodařilo vymanit se z vlivu temné strany ani po pádu Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit a nečekané smrti předposledního ředitele Igora Karkaroffa. Na jeho místo byla následně místním Ministerstvem dosazena Katya Sokolov.
Tato vážená dáma (proradná babizna, poznámka redaktora. Ano Gwendo Glauco, já vím, že máme být objektivní, ale nemohu si pomoct. Ta ženská mě fakt štvala.), bývalá zástupkyně ředitele a profesorka umění taktiky, byla perfektní volbou na tuto pozici. Alespoň v prvních pár letech, v průběhu kterých nastavila sice poměrně přísný (Já bych tedy řekl krutý!) režim, ale zato pevný. Něco, co studenti potřebují, aby z nich nevyrostli nevychovaní výrostci. (Mě učili doma a taky ze mne není nemotora. Ale napsat jsem to musel no.) Když se však semlely události v Británii, otočila svůj názor i tato paní.
„Plně podporuji jejich snažení! Alespoň se ti malí ničemové naučí taky trochu poslouchat. Jen ať si tam na ně a ty naše odpadlíky hezky posvítí! Třeba jim to pomůže k lepší budoucnosti.“ – Oznámila Katya Sokolov našemu redaktorovi, když ji zastihl před Ministerstvem.
Jejím dalším krokem bylo kompletní uzavření Institutu před návštěvníky, čímž nastavila podobný režim, který v průběhu roku panoval i v Bradavicích. Zdejší studenti na něj však byli zvyklejší a tedy se větší nesouhlas nezvedl, je však nezbytné zmínit, že i oni to po celý školní rok neměli lehké, stejně jako jejich britské protějšky. Rodiče studentů však měli odlišné názory a to dokonce i v rámci jedné rodiny!
„Nechápu jak je to vůbec možné! Vždyť působila tak schopně! Měl jsem pocit, že by konečně mohla přivést Kruvalský institut na správnou cestu, a takto mne zklamala. A to nemluvě o chudácích studentících obecně! Zde i v Británii. Je to prostě hrozné.“ Vyjádřila se k tomuto tématu jedna z matek studenta Kruvalu.
Její manžel však okamžitě oponoval: „Aspoň konečně ukáže, co dokáže. Třeba to tomu smradovi i prospěje!“
Ani v rodinách to tedy nebylo zrovna jednoduché. Kruvalští studenti však získali částečnou úlevu v průběhu vánočních svátků, kdy jejich blízkým bylo umožněno je navštívit ve škole, pokud svolili k využití paměťových kouzel, což i přes možnost konečně vidět své ratolesti odmítlo mnoho rodičů. Katya Sokolov zde využila své znalosti taktiky právě na studenty, kdy jim touto možností chvilkové úlevy a klidu v přítomnosti svých rodinných příslušníků, opětovně naplnila chuť do výuky. Tento krok se v průběhu druhé poloviny školního roku ukázal jako vhodně zvolený, jelikož veškeré protesty ze stran studentů i rodičů ustaly, a tedy madam Sokolov byla jistě alespoň v tomto úkonu úspěšnější než její britský vzor v podobě Letiferů (nové odnože Smrtijedů).
Pro skoro každého studenta značil první červenec konec školy a návrat domů, ne však pro studenty Bradavické školy čar a kouzel. V redakci jsme bedlivě pozorovali veškerý vývoj, který se děl na druhé straně průlivu, to však neznamená, že bychom byli nečinní! Jeden z našich redaktorů se vydal za samotnou madam Sokolov pro její názor.
„Určitě mají důvod, proč si je tam nechat déle. A pokud jim to prospěje dále v životě, budu uvažovat o nasazení podobného principu i v chodbách Kruvalského institutu.“ Madam Sokolov si v průběhu rozhovoru udržovala neutrální výraz, ale bylo poměrně jasné, že její obdiv vůči této skupině stále panuje.
Když byl kouzelnický svět postaven před jednu z největších tragédií nového století – tedy úmrtí více než patnácti bradavických studentů, i kruvalský institut zasáhla ztráta. Samotná bývalá ředitelka Katya Sokolov a několik členů profesorského sboru opustilo, stejně jako jejich vzory, svět živých a zanechali za sebou pouze omluvný dopis věnovaný všem studentům, které celý rok poměrně dusili. Jelikož však nebyl jmenován následující ředitel ani ředitelka tohoto institutu, je otázkou, co bude s Kruvalem dál.
Kdo nastoupí na vůdčí pozici? Komu připadnou profesorské posty? Nastane snad zlatý věk Kruvalu a jeho částečný návrat k mírnější reputaci? To se dozvíte v dalším článku naší redakce, ale myslím, že již nyní můžeme říct, že se chystá nový věk pro všechny.
Za redakci Sonoru,
Xavier Haleström
