Dobré ráno, poledne, nebo večer, kouzelnický lide! Zajímá vás, co se děje v kouzelnických školách po celém světě? Rádi sledujete aktuální dění a chcete mít přehled o všem, co se v těchto vzdělávacích institutech šustne? A co taková škola, která má pod palcem kouzelnické vzdělávání všech dětí z Afriky? Ano, přesně tak, dnes si povíme něco o škole Uagadou. Nejdříve si povíme něco o této africké kouzelnické škole. V druhé části se potom můžete těšit na informace, které prozradí především konec školního roku.
Na začátek se tedy sluší říci, co to vlastně Uagadou [Wag-a-doo] je.
Jedná se o největší kouzelnickou školu v Africe, která přijímá studenty z celého kontinentu. Přesněji se nachází v zemi zvané Uganda, ale přímé umístění není známo. Zázemím školy je velkolepá stavba, vytesaná v úbočí hory. Současným ředitelem je Alvajamar Morongwa. Místo soviček s dopisem o přijetí, dítkám ve stejném věku chodí „Snoví posli“. Ti vstupují do dětských snů. Po probuzení se dítěti objeví v ruce upomínkový předmět, v podobě kamene s ornamenty.
Učí se zde především bezhůlková magie, což může být pro nejednoho hůlkomávače zajímavá informace, neboť je pravdou, že kouzlení pouze s pomocí vlastních rukou je složitější, než s hůlkami. Škola se zaměřuje hlavně na astronomii, alchymii a sebepřeměňování. Učební program Uagadou trvá devět let. Absolventi školy bývají v těchto oborech jedni z nejlepších. Mezi nejznámější z nich patří Badajide Akingbade, což je kouzelník, který převzal funkci nejhlavnějšího hlavouna sdružení kouzelníků po Albusi Brumbálovi.
Konec školního roku se nikdy neobejde bez grandiózní večerní slavnosti, která se rozhodně řadí mezi jednu z nejoblíbenějších tradic. Takové oblibě přispívá zajisté fakt, že celou akci mají na starosti studenti posledního ročníku, kteří se tím zároveň rozloučí s celou školou. Slavnost se koná vždy po poslední večeři před tím, než se další den všechny děti rozjedou na prázdniny do svých domovů.
Pro tento rok si žáci připravili obrovské překvapení pro celý profesorský sbor. Krátce po začátku večeře, když se nic netušící profesoři pustili do jídla, studenti začali sborově tleskat v jednom rytmu. Potom se všechny děti ze všech devíti ročníků zvedli a začala doslova kouzelná podívaná.
„Nikdy se nestalo, že by studenti do svého večera takhle zapojili i děti z nižších ročníků. Bylo to ale opravdu moc milé a všichni jsme si to užili.“ – vyjádřila své nadšení profesorka Moneer Uwazi.
„Byla opravdu dřina, to všechno domluvit, popravdě už jsme se báli, že to nakonec nevyjde. Nakonec jsem ale rád, že jsme to nevzdali a všechno dotáhli do konce.“ – přiznal Bilgehan Sabzvari, student devátého ročníku a zároveň jeden z hlavních organizátorů celého překvapení.
Na názor jsme se zeptali samozřejmě i ředitele školy, pana Alvajamar Morongwa: „Myslel jsem, že to tím tleskáním skončí, ale když se potom začali žáci přeměňovat, došlo mi, že to teprve začíná. Jsem na ně moc hrdý, rozhodně o tom nikdo z nás neměl ani tušení.“
Podle všeho se tedy jednalo o velice úspěšnou akci s pozitivními ohlasy, jak ze stran studentů, tak i vedení. Stane se z tohoto formátu nová tradice? Jak vyslovil sám ředitel Morongwa: „To záleží na studentech. Do toho, jak bude konec školního roku vypadat, se my nepleteme.“
Co se tedy týká zakončení školního roku, dá se jednoduše říci, že podle všeho šlo o krásné rozloučení, které se ovšem v pokročilé době neobešlo bez nějakých těch slz. Ovšem právě strasti prázdninového loučení je to nejtěžší, co letos museli studenti Uagadou řešit, což sám ředitel nazval jako skvělý úspěch.
A vměšovala se nějak škola do letiferské éry? Na jaké straně vůbec stála? Pomáhala snad ministerstu v Británii? Nebo naopak podporovala letifery? Opravdu bylo a je, všechno tak růžové? To a více, se můžete dočíst v dalším článku!
Za redakci Sonorus,
Maxwell Clarke a Elliott Allen
