Ahoj. Tady Ezra, Ezra Chase. Ano, je to tak. Čteš tyto řádky, živě a v Sonoru. Usaď se, vem si nějaký mlsiny, protože se ti chystám říct příběh o odjezdu do Bradavic. Nejlépe řečeno o tom, jak jsem málem přišel o život cestou do Bradavic. Jestli jsi na těchto řádcích taky, pravděpodobně jsi málem přišel o život se mnou- Eh, COŽE? Prdlajs ňáký řádky, ale o ten život jsem málem fakt přišel. Začalo to opravdu nevinně, co si budem. Prostě jsme s bráchou šli a šli, až jsme došli před jednu zeď. Moc jsem nechápal, co se ode mě v tu chvíli jako úplně chce. Víte co, já přece nejsem…
-
-
Vítejte v Bradavicích
Tábor skončil, prázdniny skončily, léto skončilo. Přišlo září a společně s ním i odjezd do Bradavic. Chvíle, na kterou se většina prváků těšila celé léto. Někteří dokonce i celý život. Určitě by se našlo několik duší, které proklínají den, kdy jim dopis z Bradavic vůbec přišel, ale tito lidé tvoří menšinu (naštěstí). Kdo nebyl zabalený týden předem, tak pravděpodobně učebnice, oblečení, hábity, hůlku, sladkosti, psací a hygienické potřeby naházel do kufru až den před odjezdem samotným. Proč se taky namáhat něco dělat o týden dříve, když to můžete udělat později? Na příslušném nástupišti Londýnského nádraží onoho dne čekal krásný červený vlak s ještě hezčí rudou lokomotivou. Postával tam až do…
-
Vedro, voda, led – odjezd z Bradavic
Každý, kdo v našem milovaném hrádku vlastní oči, musel zaregistrovat, že červen mu po celou dobu jeho trvání říká, že se školní rok blíží ke konci. Mohli jsme se o tom přesvědčit jak při pohledu na profesory, kteří najednou museli dohnat rok nicnedělání a opravit velké množství úkolů v rekordním čase, tak na utrápené studenty, kteří běhali z jedné zkoušky na druhou. Každému bylo jasné, že už je to tady. Odpočinek a volno na dva měsíce. A také čas na slzičky a loučení, ale k tomu se nejprve musím dostat, nebudu přeci tak moc přeskakovat události. Poslední den školy, po závěrečné slavnosti, nad kterou spousta mých spolužaček a kamarádek z…
-
Jak jsem se připravovala na Bradavice?
Pokud jste od prvního září do posledního srpna dosáhli jedenácti let, trpíte kletbou v podobě kouzelnického talentu a ještě k tomu vás v den vašich narozenin začala obtěžovat hyperaktivní sova, pravděpodobně jste se stali stejnou obětí vzdělávacího fenoménu jako já. A asi tomu tak skutečně bude, když v rukách držíte právě tento časopis. Budu vám vyprávět příběh o tom, jak to vypadalo před, při a potom. O potom si můžete udělat jednoduchý obrázek: právě píši jako šílená, abych ostatní nováčky informovala o tom, že nejsou jediní fialoví. Hotoví z těch spletitých chodeb, neskutečného množství schodů a děsivých starších studentů na každém rohu. Nehledě na krutě tvářící se profesory! Nebojte, nejste…