Tato akce pro odvážlivce se uskutečnila v Posvátném lese. A o co tam vlastně šlo? Já osobně jsem se akce bohužel nezúčastnila, to víte, nejsem příliš odvážná. Na průběh akce jsem se však zeptala profesorky Lacrux. Celkem byly tři stanoviště, kterými si musel každý účastník projít. Cílem bylo na každém stanovišti získat jedno slovo, z nichž měli na konci účastníci vyvodit konečné slovo. Začátek akce uvedla profesorka Lacrux, vysvětlila pravidla třem studentům, kteří dorazili, a řekla jim první slovo, kterým bylo „teplo“. Ale tady to snadné končí. Studenti následovali cestičku osvětlenou malými plamínkovými vílami. Nakonec dorazili k pěti nádobám, které byly zakryté černou látkou, tudíž nebylo možné nahlédnout dovnitř. Nad nádobami se tetelil…
-
-
Letní slavnost 1993
Není tomu ještě ani týden, co proběhla letní slavnost v Parku svatého Patrika. Já osobně jsem se této akce nezúčastnila, to víte, ráda navštěvuji hodiny v letní škole. Naštěstí jsem však v hradě narazila na profesorku Linderoth, která se této akce zúčastnila a poskytla mi bližší informace o průběhu akce. Slavnost začínala ve výše zmíněném parku, kde už byly přichystané stoly. Na některých bylo nedodělané jídlo na způsob syrových špekáčků. Také tam však byly již hotové pokrmy a dezerty. Ptáte se, proč tam byly syrové špekáčky? Z prostého důvodu, během akce si jej mohl kdokoli opéct nad ohništěm. Jiné stoly byly prázdné, pouze s papíry a tužkami. Uskutečnily se celkem tři stanoviště se třemi úkoly.…
-
Rozhovor: Rain Duff aneb polonahá kudrlinka
Když jsem byla vybraná, že mám podrobit rozhovoru profesora, tak jsem v první chvíli byla nadšená, protože už jsem se těšila, jak si s někým z mých oblíbených vyučujících popovídám. Úsměv mi trochu pohasl, když jsem zjistila, s kým mám ten rozhovor dělat – posilu týmu, Raina Duffa, jsem párkrát míjela na chodbičce ve vlaku a vůbec mi od pohledu sympatický nebyl, což se moc nezměnilo ani po Zahajovací slavnosti. Ale co, přežila jsem útok akromantulí, takže určitě přežiju všechno, řekla jsem si a psychicky se obrnila – horší než profesor Snape přece nemůže být nikdo. Když vypsal hodinu na středeční večer, tak jsem poněkud znervózněla, doufala jsem, že to…
-
Oběžník vrchního vyšetřovatele #4
V posledních dnech se na projektu událo dost změn a k tomu se nachýlil čas na další oběžník, proč toho tedy nevyužít a nespojit nepříjemné s užitečným? Vzal bych to od sáhodlouhých, nezáživných a stále se obsahem opakujících slohovek na asku. Je moc hezké, že se mi svými slovy a počtem srdíček snažíte otevřít oči, ale u mě už je pozdě. Pokuste se u ostatních členů vedení, třebas se vám to i povede, ale jestliže stále máte tu potřebu mne tam zmiňovat, říkám vám podruhé, nemá to smysl. Z vedení mne nedostanete (pokud by se zbytek nerozhodl mne odtamtud vyhodit) a můj přístup též nezměníte. Ale děkuji za zájem, je fajn mít pocit, že…
-
Poradna: Šikana
Žáci mě šikanují.
-
Co to tu je za divnou schránku?
Chodbou se rozléhalo podivné klepání, které doprovázelo tiché brblání školníka Filche. „Kdo to kdy viděl, paní Norissová, ta Lacrux se už úplně zbláznila.“
-
Učební osnovy pod lupou aneb možná budou i Véčka
Vážení a milí přátelé, dovolte, abych vás dnes uvítal u pokračování mého velice zajímavého a pro vás absolutně nepodstatného článku, který vám řekne, co už nejspíš víte, ale pokusí se vám to říct jinak a s troškou grácie na jazyku. V první části minulého článku jsem se zaměřili hlavě na nové hodiny a nejznámější stálice. No, v této části se podíváme na druhou půlku hodin, které se tím, že se dostaly do druhé části, mohou zdáti nudné či nepotřebné, ale opak je pravdou, vážení a milí. Začneme na rozjezd něčím lehkým, abychom nepřepálili start. A to astronomií, kterou si vzala na paškál naše paní šéfredaktorka, profesorka Lacrux. (A ne, tento…
-
Rozhovor: Terry Morco aneb salámisti na útěku!
Profesorka/Šéfredaktorka Lacrux se rozhodla začít s novou rubrikou školního časopisu a to s rozhovory. Jelikož jsem byla zrovna po ruce, dostala jsem do ruky tužku a notýsek a její ukazováček pravé ruky mi naznačil cestu. Hotovo, tečka, běž. Víte o tom, že nemám ráda být zodpovědná za věci? Mám docela problémy mluvit s lidmi. A jít za samotným ředitelem? Většinou mám prostě nutkání utéct, protože jsem opravdová „hrdinka“ a dlouho jsem rozdýchávala to, že jsem dostala tenhle „bojový úkol“. Zhluboka nadechnout a vydechnout, lehce zaťukat na dveře ředitelny a vstoupit. Už jen to mě stálo víc odvahy, než třeba podívat se na pavouka a utéct. Když mi ředitel otevřel, strnula jsem…