Rozhovor: Zlatoslav Lockhart aneb oslnivý chrup

Rozhodla jsem se, že ke svým barevným botičkám přidám i klobouk. Takovej ten kůl novinářskej klobouk. Hnědej, s papírkem zastrčeným za stuhou. Nevěděla jsem ale, co na ten papírek napsat, a tak jsem na něj namalovala jednorožce. Však kdo nemá rád jednorožce, že?

Vybavena kloboukem, notýskem i psacími potřebami jsem byla vyslána na supertajnou misi. Byla tak supertajná, že redakci Sonoru zaplnily dopisy, ve skrze anonymní, s žádostmi o velmi intimní otázky na dotyčného. Mimochodem, mám inzerovat nabídku prodeje papíru na podpal.
Onou supertajnou misí byl rozhovor s nejnovějším přírůstkem do profesorského stáda u nás v Bradavicích. Údajně má jít o nějakýho slavnýho chlapíka, který zachraňuje dámy v nesnázích. Já o něm předtím věděla vcelku kulový. Jste-li na tom podobně jako já, račte se pročíst tímto článkem, který zachycuje debatu s panem Blátoslavem Zlatoslavem Lockhartem.
Kabinet pana profesora se mi s pomocí kompasu a balíčku těstovin podařilo najít vcelku brzo. Po zaklepání mi bylo dovoleno vstoupit do místnosti, jejíž stěny byly kompletně odshora až dolů pokrytý  fotkama blond zubícího se chlápka, jehož orignál (nebo možná dost podobný dvojče) seděl za stolem naproti mně. Já se jako musím přiznat, že ty hejbající se postavy na fotkách mě někdy dost děsí. Doma jsem to vyřešila tak, že jsem jim přimalovala kníry. Totéž jsem navrhla i panu profesorovi, moje nabídka však byla odmítnuta. Škoda.

Když jsem mu oznámila důvod své návštěvy, byla jsem neprodleně ozářena podezřele bělostným chrupem a usazena do křesla. S brkem v jedné ruce, s inkoustem v druhé ruce a s notesem ve třetí nic nebránilo tomu, abychom započali s diskuzí.

Takže, první otázka. Já o tom teda nic jako nevím, jo, ale prý zažíváte hafo dobrodružství a nebezpečných situací. Proč jste se tak najednou rozhodl pro učení v Bradavicích? Nebude pro vás po takovém životě plném vzrušení učení na naší škole nuda?

Říkal jsem si, že přeci bude velice prospěšné pro společnost, když děti bude učit někdo jako já. Nemyslím tím jakožto celebrita. Vzhledem k mým zkušenostem a momentální situaci bude jedině dobře, když někdo děti naučí, jak se úspěšně bránit. A… Vy jste nečetla mé knihy? Ale chuďátko. Hned to napravíme!

Tímto bych ráda ještě jednou poděkovala panu profesorovi za knihu Mé kouzelné já. Je skvělá, ten stůl se dočista přestal viklat.

Takže máte asi hodně fanoušků, což? Pociťujete to i tady na škole? Chtějí se s vámi lidé fotit? Kolik zhruba rozdáte denně autogramů?

Ale tak samozřejmě. Autogramů je spousta vždy a všude. Ale nedělá mi to problém. Co bych pro fanoušky neudělal, že ano.

Načež jsem byla zas a znovu oslněna jeho dokonalým chrupem. Nedalo mi to.

Jak to děláte s těma zubama? To si je čistíte bělidlem nebo tak něčím? Nebo snad… používáte onu legendární zubní nit, kterou bychom všichni používat měli, ale nikdo to nedělá?

Co že to? Jaké bělidlo? To je nějaká mudlovská prkotina, viďte? (protočení očí) Ehm. To si nepište. (podivné škubání hlavou a odmítavý výraz) Samozřejmě že je třeba užívat zubní nit. Tu rádi doporučují mudlovští zubaři. Samozřejmě nemám nic proti mudlům. Sám mám polovinu rodiny nekouzlící. Ovšem co dělám já, že mám natolik perfektní chrup? Já vám to prozradím! Je to od přírody. Tedy… Znám pár takových bělících kouzel. Dokonce po mně chtěli, abych propagoval jakýsi lektvar na bělení chrupu. Pche. K čemu by mi to bylo, když mám takto kouzelný úsměv. A navíc bez kouzel! Slyšela jste o mém několikanásobném vítězství nejkouzelnějšího úsměvu v Týdeníku čarodějek, no ne?

Ne, bohužel.

Slečno, co to máte za rodiče, že vám ani nedají vědět o takovém hrdinovi dnešní doby?! (zděšený pohled)

Rozhodla jsem se ho ignorovat.

Do redakce nám přišlo i pár otázek přímo od našich čtenářů. Většina dotazů od mužů se týkala dvou věcí. Cituji: Jak to děláte, že jste tak okouzlující? A jaký používáte šampón, že máte tak božskou hřívu?

Ale prosím vás! (smích) Je to jen o tom, že o sebe musíte pečovat! Ne že bych na to měl tedy čas při svých cestách. Nu každý si musí ale najít nějaký ten moment. (vytasí se se zlatým hřebenem a začne si česat svoje háro) Vidíte? I tak časové vytížená osoba, jako já, si najde nějaký ten momentík na údržbu. Nezanedbávat. Tím se řiďte. (zkoumavý pohled na moji maličkost) Třeba vám by neuškodilo občas- (pokrčení ramen) Nu což. Mládež.

Já vám nevím, ředitelovi poníci mají hezčí hřívu než vy…  A co se mé osoby týče, já mám spoustu práce s péčí o své boty. Ale zpět k otázkám. Jak jsem říkala, dotazy nám zasílali i sami čtenáři. A hlavně čtenářky, nutno dodat. Ty by zajímalo, zda máte nějakou přítelkyni, popřípadě jestli se zdejší zájemkyně… A zájemci mohou ucházet o vaši ctěnou pacinku. Tak?

Přítelkyni? Nuže… Na tu jsem bohužel neměl čas. Toliko cestování… No, kdo by to vydržel. Každopádně třeba až se najde někdo dostatečně schopný, aby mne nahradil. A to jsem opravdu skromný. Možná se poté rozhodnu usadit a řekl bych, že tou pravou pro mne může být vlastně kterákoliv.

Zní to tak, že ještě neplánujete se svým… tentononc… s tím, čím plníte knihy, ať už je to cokoliv, nějak brzy skončit.

To neplánuji. Prozatím.

To budou vaši čtenáři zřejmě rádi. Můžete nám prozradit něco málo z toho, o čem bude vaše další kniha?

O čem bude má další kniha… To bych nerad prozrazoval. Alespoň se bude na co se těšit, protože jistojistě nějaká další bude. Možná by to mohlo být něco o mém pobytu tady v Bradavicích. (dramatické hození rukou a melancholický pohled kamsi do blba) Kdo ví. (smích) To jste věděla, že jsem tu studoval? Nevěděla, samozřejmě. V havraspárské koleji. Skvělá studentská léta.

Pro studenty je určitě motivující vědět, že někdo jako… ehm, jako vy kdysi býval jedním z našich řad. I když to bylo hádám hodně, hódně, jako fakt hódně dávno.

No dovolte. Náhodou zas až tolik ne. Abyste věděla, není mi ani třicet.

Nu, a nyní tedy k závěrečné, poslední otázce. Tak tedy: Kdybyste si musel vybrat, čistil byste radši zuby tlustočervovi nebo si zatančil s ďasovcem?

Co že to? (němé zírání) To by mě zajímalo, kdo takové otázky vymýšlel. Raději bych ale nejspíš tančil. Jsem zdatný jak v tanci, tak i v čištění zubů, ale řekl bych, že tohle bude o něco méně nechutné. Kdo ví, co všechno ten červ předtím spořádal.

Tlustočervi jsou čistotní, abyste věděl! A vegetariáni!

Samozřejmě, že to vím! Jen jsem vás zkoušel. Prosím vás, přečtěte si tu knihu. Dozvíte se tam toho spoustu. Sbohem!

To byl tedy rozhovor s novopečeným profesorem Zlatoslavem Lockhartem. Doufejme, že se mu bude na naší škole dařit, a že naučí něco málo on nás, ale i profesoři POKT jeho.

E.T.