-
-
Hledáme válce
Hola, hola, nesu dobré zprávy pro všechny příznivce rozbitých kládovic a ukousaných nehtíků! Je to tak, další sbírací akce je tady! Bylo to zrovinka před romem, kdy na svět přišla první věc tohoto druhu a to Aprílové konvičky, takže vlastně slavíme takové mini výlučí, ale pojďme k věci. Tentokrát tu máme Velikondice, tudíž nikoho snad nepřekvapí, že hledáme velikondiční válce. Jsou barevné a jsou všude, jeden by řekl, že nebude těžké je přehlédnout, ale opar je pravdou. Ale nebojte se, na nervování nebudete sami, vždycky se můžete spřáhnout s nějakým dalším hledačem a nad nepřízní o sumu hořekovat společně – poprosím minutu ticha pro všechna velká písmena, která budou ve…
-
Nebelvírská kolejní akce aneb důvěřůjte svému kamarádovi, snad vás neupálí
Věřte nebo ne, udržet si přátele je těžké, obzvlášť když se vaše hlava věčně vznáší v oblacích. Když už si tedy nějaké najdete, rozhodně nesmíte zaspat akci své koleje, nebo přijít pozdě na sraz s kamarádkou, která vás pozvala na návštěvu kuchyně. Ne, že by se mi některá z těch věcí někdy stala, to vůbec. Když už tedy zapomenete, nezbývá než doufat v to, že vám bude odpuštěno a obětavý kamarád vám i popovídá o tom, co dělo. Za normálních okolností bych se o to ani nezajímala, ovšem jsem jaksi zapomněla na fakt, že stále působím v redakci, kde se čas od času chce, abych napsala nějaký ten článek. Třeba…
-
Kolejní akce Zmijozelu: Co to je v tom lese za skřeky?
Udivilo mě, když mi slečna Garden (Arden, pozn. red.) s panem Magnetem (Argentem, pozn. red.) řekli, že i letos budeme pořádat kolejní akce. Vlastně mě ze všeho nejdřív udivilo, odkud znají mé jméno a že vedu nějakou konej – nepřijde vám to blánivé? No, každopádně jsem pak alespoň byla o něco méně udivená, když mě šéfreptorka požádala o krátký resort (report, pozn. red.) z akce do časoplynu – věděli jste, že naše škola má časoplyn? Úžasné! S pořádánám akce v Zaploceném lese (kéž by byl Zaplocený! Pozn. red.) byl nejprve problém. Víte, ten les je fakt obrovský a je vážně lehké v něm zaboulit. A ač tomu příliš nerozumím, hodně…
-
Tajemství Bradavic – Tajemství? Spíše pořádná emocionální jízda
Příběhů, ze kterých vám bude běhat mráz po zádech, na světě moc není. Sice tu záleží na každém člověku, protože každý jsme jiný a zcela odlišný od ostatních, ale i tak – když dáme na doporučení jiných, občas při čtení pak přebereme jeho dojmy. A mrazit nás bude jen proto, že to řekl někdo před námi. Abych však neodbíhala příliš od tématu – mrazivých příběhů je málo, ale ten, o kterém bude dnešní článek, k nim má sakra blízko. Když jsem ho četla poprvé, což už je pěkně dávno a přesnější datum ze mě zkrátka nedostanete, netušila jsem, do čeho jdu. Opravdu, ostatní ff psali lidé, o kterých jsem slyšela,…
-
Vemte koště a hurá do Prahy!
-
Hurá zpátky do školy!
Hola hej! Přináším vám radostnou zprávu! Bradavický Expres bude znovu přistaven na nástupišti 9 a ¾! A víte, co to znamená? No ano, nic jiného, než začátek školy! Tentokrát ne letní, ale té pravé, které se já nemůžu dočkat! Užili jste si zbytek prázdnin? Já teda ano, stihla jsem si přečíst všechny loňské sešity, nakoupit hromadu nových věcí a užít si pár krásných chvíl s rodinou, ale teď už pomaličku zase balím kufr, šněruju botičky, chystám zvířectvo a čekám… Už 2.3. (nonRPG) bude na nádraží King’s Cross hromada lidí. Známé tváře, neznámé, změněné, kdo ví koho všeho potkáme. Ať už staří kabrňáci, kteří si ledabyle projdou onou zdí mezi cedulkama…
-
Letná škola končí – radujme sa, veselme sa, nažerme sa
Niektoré dušičky jasajú radosťou, niektoré sa div že psychicky nezrútia, a niektorým to je zas totálne dve-tri. Všetko sa ale vzťahuje k jedinému faktu – letná škola sa nám opäť uchýlila ku koncu a nám nezostáva nič iné, než sa dotrepať na poslednú akciu, ktorá nás v rámci tejto špeciálnej výuky čaká. Správne, ide o klasickú Záverečnú slávnosť, teda slávnostné ukončenie druhého roka, čo mali študenti a predškoláci možnosť dobrovoľne sa odporúčať do školy a niečomu sa tam priučiť, či si vytvoriť nové kamarátstva, spoznať hrad, alebo si možno vyvinúť nenávisť k profesorom, čo sa snažia o ich záhubu. Vyberte si. Ôsma hodina sa blížila čoraz viac a Veľká sieň…
-
Roztančený rej víl aneb jak dopadl letní ples?
Nad naším milovaným hradem padal soumrak, vedro venku už nebylo neúnosné a pro většinu studentstva to znamenalo jediné – očekávaný letní ples je tady. Pro někoho sice ne tak očekávaný jako pro mě, ale i tak se spousta, velká spousta odvážlivců vydala k jezeru. Patřičně vyfintění, jak se na takový ples sluší, bylo potřeba, já měla černé šaty bez ramínek, poseté růžovými kytičkami na dolním okraji, musela jsem trochu jít s tématem. A mému doprovodu se moc líbily, tak co více si přát? Sotva jsem vyšla z hradu a otevřel se přede mnou výhled na jezero, spatřila jsem spoustu lístků, kytiček, barviček a velkou bránu, kterou se vcházelo na místo…
-
Prázdniny končí, hip, hip hurá!
…a nebo klidně brečte. Ale já jásám! Poslední letní dny ubíhají rychlostí splašeného potlouku a nikdo je nedokáže zastavit. Téměř celé prázdniny jsme drtivá většina trávili v letní škole, protože přece jenom, Bradavice jsou naším druhým domovem, občas i tím prvním. Trávili jsme vcelku poklidné dny s kamarády, spolukolejními, tajnými láskami, ale taktéž s profesorským sborem, který se nám po minulém školním roku dosti změnil a rozrostl. Není to snad pravda? Když se otočím a kouknu se na všechno, co jsme letos měli možnost zažít, až se mi chce brečet, že ty občasně geniální hodiny nefungují i přes školní rok. Ruku na srdce, bylo toho letos o prázdninách k…