Jak jistě víte, blíží se svátek všech zamilovaných, a přesto, že mezi Anglií a Francií kdysi bujely sváry velikosti a rozsáhlosti Stoleté války, dnes se k našim zámořským sousedům podíváme, a to rovnou do kouzelnické školy v Krásnohůlkách.
Tam jsem se nechal pozvat, abych nasával nejen studený únorový vzduch, který se jako lusknutím prstu v krásnohůlských zahradách mění ve svěží a voňavý jarní vánek, ale také vůně, které se linou ze všech koutů krásnohůlské školy. A nevoní tu nic jiného než pro Francii typické pečivo, které se dá připravovat jak na sladký, tak na slaný způsob – croissanty. No a proč se v chodbách školy zastavil čas a po vánočních prázdninách se studenti nevrátili do školních lavic, ale dali se do studování kuchařek a všemožných receptů? Koná se zde totiž každoroční valentýnská soutěž právě o nejlepší croissant.
Jak taková soutěž probíhá? Po návratu do školy studenti během několika dnů napíšou všechny testy, které jsou potřeba. Mají tedy vánoční prázdniny spíše na učení než na jakýkoliv odpočinek. Každému studentovi je určena jedna učebna a jedno konkrétní místo, které obsadí, a po dobu tří dnů mu profesoři a přednášející předkládají test za testem, zadání eseje za zadáním, ať už jde o teoretické znalosti kouzel, či zkoušení teoretických znalostí vaření lektvarů. Poté se studenti přesouvají do laboratoří, skleníků, do venkovních prostor či speciálně určených prostor pro vyučování v iluzích, kde další dva dny dokazují své praktické znalosti a dovednosti. Po tomto velmi zátěžovém týdnu nastává volný víkend plný slavností a všeobecného veselí, který vyvrcholí v neděli v podvečer a to velkým losováním soutěžních týmů.
Bez ohledu na věk a pohlaví studenty rozdělí fontána Nicolase Flamela do skupinek po nejvíce šesti a nejméně čtyřech studentech, a zároveň jedním ze svých proudů určí letošního vedoucího hodnotící komise. No, ještě že v krásnohůlských zahradách je po celý rok příjemné teplo, chodit po pozemcích v lednu zmáčení od hlavy až k patě, to je spíš tak o nachlazení než o vznik vítězného týmu.
Po vodním rozdělení do týmů začíná v Krásnohůlkách změněný výukový režim. To znamená jediné: V průběhu výuky mají studenti organizovaně vždy tři hodiny, které mají věnovat studování receptů a vymýšlení náplní. Kuchaříčci si také mohou sami ušít týmové zástěry, a pak už jen celé dny a týdny jen leží v knihách, pěčou vzorky a zkouší nejlepší náplně, které vytřou zrak celé porotě. Do poroty se letos poprvé dostanou i kouzelníci, kteří nefigurují ve francouzské škole – jmenovitě redaktor plátku Denní Věštec a také já – člen redakce Sonorus!
A jak vypadá finálový týden? Několik dní před velkým pečivovým finále se začne celá škola zdobit, vedoucí hodnotící komise vyzvedne z podzemních chodeb pohár, který se po rozdělení nových týmů bývalému vítězi odebere, a chodbami hradu se rozvoní nejen vůně pečiva, ale i rivality a nervozity. Těsta se hnětou, domácí šunka se lisuje, zavařeniny voní z každého hrnce. Některé týmy na sebe zběsile pokřikují, jiné pracují v naprosto organizovaném tichu. Napětí by se dalo krájet, stejně jako se krájí první zkušební croissanty. A pokud máte obavy, kde se v obyčejné kouzelnické škole vezme tolik pracovních ploch, kuchyní a míst pro pečení tohoto křehkého pečiva, odpověď je jednoduchá, stačí přece mávnout hůlkou.
Finále se koná na den svatého Valentýna, kdy se všechny týmy sejdou a každý předvede svůj typ zamotaného rohlíčku, kterým hodlá oslnit chuťové buňky hodnotících porotců. Ti pak ochutnávají pečivo za pečivem a mezi jednotlivými sousty popíjejí zelený čaj kvůli neutralizaci chutí v ústech.
Za mě tedy rozhodně vede plněný listový rohlíček s domácí lisovanou šunkou, krémem z pažitky a čerstvou zeleninou. A tomuto rohlíčku jsem také udělil jeden svůj hlas. Další devět hlasů ale dostaly rohlíčky sladké – s jahodovou pěnou, arašídovým ragú, domácím nugátem a hruškou, nebo třeba se skořicovou kůrou a pomerančem.
A kdo nakonec vyhrál?
Croissant plněný našlehaným ovocným tvarohem, kde hrály tóny mučenky, papáji a dokonce i avokáda. No, přiznám se, že můj favorit to nebyl, holt jiný kraj, jiný mrav, a jeden britský redaktor chuťové buňky žabožroutů zřejmě nezmění.
A co vy, vážení čtenáři? Jaká příchuť plněného croissantu je pro vás ta pravá vítězná?
Dejte mi vědět!
Lorrius A. U. Berry
