Rozhovory jsou super. Dělá mi radost se pohybovat po hradu a zkoumat nejodlehlejší místa, která jen tak nenavštívím. Tentokrát moje kroky vedly k mrzimorskému kolejnímu, o jehož kabinetu jsem slyšela až až, no nikdy jsem se tam neukázala, protože nebyl důvod, že jo. Tentokrát už asi prostě nastal čas to tam okouknout, takže hurá do toho! Popravdě, čekala jsem snad všechno, ale ten nahnědlý chlupatý koberec, který se táhl po zemi, mi přišel dost kýčovitý, ale co už, každý má jiný vkus. Řekla bych, že dominantou celé místnosti by mohl být právě ten podivně malý krb s plápolajícím ohněm uprostřed léta. Klasické vybavení, dvě křesla, malý stůl s kopou papírů,…
-
-
Teplé huňaté ponožky v červených nepovedených gumácích? Kdo si proboha něco takového vezme na sebe?!
Když jsem si sháněla materiály na to, abych mohla napsat tuhle jobovku, a že to asi vážně jobovka bude, upřímně jsem nevěřila tomu, co jsem viděla. Ty modely? Vezmeme-li to kolem a kolem, pak by některé tváře našeho článku mohly změnit své návyky, každopádně, na koho se dnes vůbec zaměříme? Poslední profesorský díl a půjdeme níž… Možná to budou příště prefekti, možná kapitáni, kdo ví. Každopádně nás dnes čekají růžové outfity inspektorky Umbridgeové, vestička z koberce profesorky Trelawneyové, profesorka Blairová (Osobně bych strašně ráda přišla na zub tomu, proč ji všichni nesnáší.), a v neposlední řadě profesorka Crainová, která se ve škole ani neohřála a já už ji pomlouvám. Jedna…