Niektoré dušičky jasajú radosťou, niektoré sa div že psychicky nezrútia, a niektorým to je zas totálne dve-tri. Všetko sa ale vzťahuje k jedinému faktu – letná škola sa nám opäť uchýlila ku koncu a nám nezostáva nič iné, než sa dotrepať na poslednú akciu, ktorá nás v rámci tejto špeciálnej výuky čaká. Správne, ide o klasickú Záverečnú slávnosť, teda slávnostné ukončenie druhého roka, čo mali študenti a predškoláci možnosť dobrovoľne sa odporúčať do školy a niečomu sa tam priučiť, či si vytvoriť nové kamarátstva, spoznať hrad, alebo si možno vyvinúť nenávisť k profesorom, čo sa snažia o ich záhubu. Vyberte si. Ôsma hodina sa blížila čoraz viac a Veľká sieň…
-
-
„Kolejka“ pro nezařazené? Jistě!
Každý student, který je zařazený v koleji a je v Bradavicích už nějakou dobu, ví, jak vypadá taková kolejní akce. To si v nedávné době mohli zažít i nezařazení účastníci letní školy 1993, pro které si vedení všech čtyř kolejí připravilo program a představení. Co bylo možné na této akci zažít a jak probíhala? Vše začalo kolem sedmé hodiny večerní, kdy před všechny přítomné „předškoláky“ nastoupila madam Sabriel Jane Lacrux, inspektorka a šéfredaktorka našeho skvělého časopisu, a přivítala všechny na této akci. Řekla pár slov o naší škole čar a kouzel. Poté přítomné zavedla k prvnímu stanovišti, což byl stánek žluté koleje – Mrzimoru. Krom informací o této fakultě jsme měli možnost si vyzkoušet…
-
Letní škola znovu klepe na dveře!
Zdravíčko! Po roce se nám znovu otevírá letní škola a já vás všechny vřele zvu k účasti! Veškeré informace se dají dohledat zde, ale pro ty lenivé k tomu pár slov napíšu i v článku. Co nám letní škola může nabídnout? Méně hodin, více zábavy, snad více výprav a dobrodružství! Každou neděli se na hlavní nástěnce objeví rozpis hodin, které následující týden budou probíhat. Nebojte, pokud to bude jako loni, bude to jen jedna hodina denně a věřte mi, bude zábavná! Teda alespoň tak to bylo, tak proč by se to letos měnilo? Účast není povinná, můžete si jen tak hopsat po škole a objevovat tajemství zapadlých chodbiček a…
-
Závěrečná slavnost pošesté, ačkoli vlastně poprvé
Před x lety jsem se dozvěděl, že jsem kouzelník. Byly mi asi čtyři a proměnil jsem hlavu svýho bratra na prasečí, což bylo vskutku nepěkné a nepříjemné. A hlavně nepraktické, protože tak či onak se mi dál rochnil v mejch špagetách. S kečupem. A sýrem. Myslím, že si dokážete představit, že někoho dokáže taková situace naštvat. Moji rodiče projevili přiměřený zájem – dostal jsem kouzelnickou čepici a mini koště – a následně se dál věnovali své práci. Vzhledem k tomu, že se můj talent projevil na území Velké Británie, byl jsem z mé rodné země přesměrován právě do Zimy (Londýna) a po obdržení dopisu s malym dezertem v podobě sovy…