Rozhovory jsou super. Dělá mi radost se pohybovat po hradu a zkoumat nejodlehlejší místa, která jen tak nenavštívím. Tentokrát moje kroky vedly k mrzimorskému kolejnímu, o jehož kabinetu jsem slyšela až až, no nikdy jsem se tam neukázala, protože nebyl důvod, že jo. Tentokrát už asi prostě nastal čas to tam okouknout, takže hurá do toho! Popravdě, čekala jsem snad všechno, ale ten nahnědlý chlupatý koberec, který se táhl po zemi, mi přišel dost kýčovitý, ale co už, každý má jiný vkus. Řekla bych, že dominantou celé místnosti by mohl být právě ten podivně malý krb s plápolajícím ohněm uprostřed léta. Klasické vybavení, dvě křesla, malý stůl s kopou papírů,…
-
-
Rozhovor: Profesorka Cracknell upírkou? Kdepak!
Rozhovory jsou fájn, člověk se u nich dozví něco o životě těch, co vám przní život teď, jenže… Po posledním rozhovoru, co dělala kamarádka s Blairovou, jsem si říkala „Tý jo, to nejhorší je za náma, jediný kam můžu ještě jít a umřít, bude kabinet paní inspektorky, nebo Snapea.“ Světe div se, naše milovaná šéfredaktorka mě poslala rovnou do jámy lvové, (nebo spíš jeskyně upírové?) za profesorkou, paní zástupkyní Verity Y. Cracknell. Ruku na srdce, když jsem zaklepala na dveře kabinetu, měla jsem srdce až v kalhotách, jelikož jsem o ní neslyšela vůbec nic dobrého. Kdykoliv jsem vlezla ke komukoliv do kabinetu, vyzařovalo to jeho osobnost. Profesorka Morse, jasný Nebelvír…