Akce, která nese název seminář o kouzelnické pomoci, se konala sobotního večera, konkrétně ve Velké síni. Když se studenti sešli, prostory již byly připravené. Menší změny v místnosti nikomu nemohly uniknout. Kolejní stoly byly dány ke stěně a chyběly lavičky, tudíž nebylo kam si sednout. Zůstala tam pouze jedna. Pochopitelně ne všichni účastníci by se na ni vešli. Další změnou byly stolečky přehozené bílými plachtami, které v síni obvykle nepotkáme.
Na začátku večera se mohli někteří studenti zaradovat z toho, že tam na ně nečekalo nové vedení, které zřejmě ještě dospávalo po obědě. Sice jsou na hradě noví, můžeme však odhadovat, že se ve své profesi vyskytují už nějaký ten pátek a na to musíme brát ohled. Se stářím je potřeba své tělo šetřit. Tento článek však není o nich, takže zpátky k tématu!
Studenti netrpělivě vyčkávali na zahájení celé akce. Někteří se již nemohli dočkat, jiní zase vypadali, jako kdyby snad přišli pouze z povinnosti. Ozývaly se otázky, co že se to bude vůbec dít. Informovanost před začátkem akce byla totiž zcela minimální, až neexistující. Ač z řad účastníků akce padlo několik teorií, jediné, co jim zbývalo, bylo počkat na někoho, kdo jim vše osvětlí.
Po pár minutách vešel do Velké síně samotný pan ředitel, Qadim Prisco, který následně všechny přítomné uvítal. Hned na úvod si zvolil jednoho ze studentů, který měl za úkol dávat pozor na své spolužáky. Raději nebudu uvádět jméno. Dále přikázal, že lidé, kteří se nechtějí účastnit semináře, či že je tato akce nezajímá, mají síň opustit. To bylo od pana ředitele vše, následně předal slovo svým kolegům.
Jako prvního se slova chopila madam Maria Schtrausová, pracovnice z Ministerstva, kterou by si na první pohled kdekdo mohl pomýlit s mužem. Ani se svému publiku nepředstavila a rovnou se začala studentů ptát, jestli se někdy ocitli v situaci, kdy pomohli staršímu člověku. Možná že se někomu může zdát neslušný fakt, že se zapomněla nějak uvést, ale věřte mi, to nebylo tak zlé, jako to, co přišlo následně. Konstatovala, že se na hradě vyskytují lidé z nižších vrstev. Což dle mého názoru se od ní rozhodně nesluší a říkat to neměla. Bradavice jsou pro nás druhým domovem a nikdo by se neměl cítit, jako že je něco méně, než ostatní.
Po jejím proslovu se pár studentů netvářilo zrovna dvakrát spokojeně. Možná, že někteří chtěli z akce i odejít. Našli se jedinci, kteří se ani nebáli projevit svůj názor. Ostatní ale poslušně odpověděli na její otázku a více se nevyjádřili.
Dále pokračovala v přednášení o šikaně, která se netoleruje. Zmínila, že se nemáme bát o tomto tématu mluvit. Což má jistě pravdu a plně s ní souhlasím. Ovšem co dělat v případě, kdy přichází šikana ze strany někoho, kdo vám je nadřazený? V tom bodě vám mohou odpírat vše, z čeho máte radost a vy proti tomu nemůžete namítat ani půl slova. Komu si v tom případě můžete postěžovat? Kam jen se obrátit pro pomoc?
Madam dále mluvila o využívání kouzel a jak se nám to bude hodit v budoucím životě. Nezapomněla nás ani upozornit, abychom neporušili zákon o prozrazení kouzelnického světa. Poté dala prostor svému kolegovi, Artairovi Duncanovi, který řekl pár slov na úvod. Následně se ujal tématu první pomoci a vysvětlení, jak se v jaké krizové situaci zachovat.
Po výkladu následovala praxe, konkrétně ve stylu úklidu. Že by studenti raději trénovali léčení někoho? Ne, to se nekonalo. Namísto toho pomáhali mytím podlahy. Studenti z toho nebyli dvakrát nadšení. Byli rozdělení do čtyř týmů. Jakmile se rozdělení do týmu vydařilo dali se do práce. Někteří jedinci pomáhat vyloženě nechtěli, či dokonce byla jejich práce natolik „nápomocná“, že byli z Velké síně vyvedeni. To ovšem není všechno! Museli jít k panu řediteli, aby jim udělil školní trest.
Jakmile měli hotovo, čekala je jiná aktivita. Tentokrát to naštěstí nemělo s úklidem nic společného. Konečně se jednalo o opravdovou pomoc, kde se starali o figuríny. Úkolem bylo zacházet s nimi jako s opravdovými pacienty. V týmech měli zvládnout dát figuríně umělé dýchání včetně masáže srdce.
Všem to šlo velice dobře, někteří byli dokonce i pochváleni za odvedenou práci. Čas se však neúprosně chýlil ke konci, ředitel tedy ukončil celou akci a studenty poslal do ložnic, aby si po náročném večeru patřičně odpočinuli.
