Vážené čtenářky, milí čtenáři,
soudy těch, kteří během minulého roku zastávali v Bradavické škole status studenta, vám na talíř předkládají každé noviny. Avšak zatímco ostatní nejmenované plátky vám předložily pouze dojemný a srdceryvný proslov ministryně Hopkirkové, jelikož Ministerstvo kvůli věku obžalovaných zakázalo během soudů přítomnost fotografů a zapisovatelů z řad novinářů, my jsme byli předvídaví a kromě rodičů obžalovaných a dalších zástupců veřejnosti byli v soudní síni přítomni i naši nejlepší pamatováci a skicáři, aby průběh soudu zachytili a my vám ho tak mohli naservírovat s plnou parádou!
Předáváme slovo redaktorské dvojici Mac & Cheese. Začtěte se tedy do prvního chodu – a hlavně si nechte místo na další.
Redakce Sonoru
Vážení čtenáři, nebudeme vás nudit dlouhým úvodem, to už udělala redakce…
A protože dámy mají přednost, podíváme se jako první na zoubek slečně Misty Melkins. Dívce, která byla při převzetí školy letifery pouze dvanáctiletá, ze svého oživení si přinesla nejednu jizvu a nejen na duši – ostatně stačí se podívat na její tvář. Během soudního procesu se snažila zachovat kamennou tvář, ale nervozita byla jasná. Má snad co skrývat? Anebo je to pouze vyděšená dívka, kterou do chřtánu soudu vrhlo jedno neuvážené rozhodnutí?
Přečtěte si posudek, který vypracovala renomovaná školní psycholožka Twiggy Banderas, odpovědi, která slečna Melkins poskytla porotě a Starostolci na doplňující otázky, a posuďte sami!
Posudek Misty Melkins
Během terapeutických sezení se Misty postupně otevírala a začala spolupracovat, přestože na začátku odmítala hovořit o mnoha věcech. Přímo na začátku jednoznačně vyjádřila nedůvěru vůči terapeutce a ministerstvu. Nicméně se s časem začala více zapojovat a sdílet své myšlenky, ačkoli zpočátku bylo obtížné ji ke komunikaci motivovat. Nevyjádřila příliš mnoho detailů ohledně minulého roku, ale i tak bylo cenné, že se o něm alespoň trochu zmínila. Mluvila o svých starostech ohledně své kamarádky, vlastních problémech s hněvem a obavami z toho, že by svým kouzlením mohla někomu ublížit.
Rovněž se zmínila o incidentu, kdy nekontrolovaně použila kouzlo na profesorku na hodině filozofie. Misty se vyhýbala hovoření o svých emocích spojených s minulým rokem a svých názorech, ale zdá se, že se cítila povinnost chránit ostatní a jednat ve prospěch svých přátel. Také sdělila, že jí její teta zakázala setkávat se se svou sestřenicí kvůli obavám z vlivu, který by na ni mohla mít. Přestože se setkávání nezcela zabránilo, protože spolu chodí do stejné školy.
Misty pravidelně docházela na terapeutické sezení a i když ze začátku nebyla příliš otevřená, postupně se zdála uvolněnější. Je důležité pokračovat v podpoře a posilování její důvěry v terapeutický vztah. Rovněž je nutné se více zaměřit na práci s jejími emocemi a hledání zdravých způsobů, jak se vyrovnávat se svými problémy. Misty vykazuje schopnost spolupracovat a i přes počáteční nedůvěru se postupem času více otevírá spolupráci s terapeutem.
Je nutné zmínit, že spolužáci mluví o Misty jako o někom, kdo bral vážně své prefektství a snažil se chránit své svěřence. Většina spolužáků jí věří, věří v její dobrotu a i během výslechu slečna nepůsobila nikterak zákeřně. Je však důležité si uvědomit, že její jednání bylo poněkud rozporuplné. Byla jen o málo starší než prváci, které údajně chtěla chránit, což působí jako velmi statečný čin, bohužel však nezbyla odvaha na to, aby od lilií odešla, když zjistila, že neplynou bonusy a ani není schopná už více pomáhat.Myslím, že je tu mnoho otázek a je třeba zmínit, že slečny drzost sahala až tak daleko, že patřila k lidem, kteří napsali dopis, stížnost letiferům. Napsala stížnost na výuku jedné profesorky, napsala ji lidem, kteří byli vězniteli… a údajně věřila, že tito lidé pak zlepší kvalitu výuky. Snad není potřeba, jak to dopadlo… letiferka Franco byla po tomto dopisu zabita.
Otázky poroty a Starostolce
S: Co vás vedlo k použití kouzla na paní profesorku filozofie?
O: Pokud vám nevadí, že trochu opravím soud, tak jsem na profesorku kouzlo nevyslala. Je pravda, že jsem k tomu neměla daleko, ale dohnal mě k tomu hlavně strach, který byl vyvolán situací, která tomu předcházela. Přesněji tedy to, když jsme s kamarádkou v iluzi dostaly páskem přes obličej a zůstalo nám to na tváři i potom.
S: Co vás vedlo k napsání stížností na letiferku Franco?
O: Stížnost jsem napsala hlavně proto, že jsem vážně věřila, že ji prostě jen vymění, ale ani mě nenapadlo, že to udělají takovým způsobem. Vím, že to bylo hloupé, nebo jsem byla a stále jsem jen dítě. Stejně jako ostatní, i když si nepamatuju, kdo všechno to se mnou podepsal a jen se mi to dostalo do rukou od Xary. Ale pravděpodobně si budu neustále vyčítat, že jsem tomu nijak nezabránila.
S: Co přesně vás odradilo od vzdání se lilie v okamžiku, kdy jste měla tu příležitost?
O: Lilie jsem se nevzdala hlavně ze strachu, co by se mohlo stát, kdybych o ni přišla. Nevěděla jsem, jestli se mě nezbaví, nebo jestli to nebude mít následky, které by mohly ublížit mým blízkým.
S: Bylo zmíněno, že jste zezačátku letošního roku projevila jistou nedůvěru v ministerstvo. Zajímalo by mě, čím byla tato nedůvěra způsobena a pokud byste měla být upřímná, a já z celého srdce doufám, že jinou než upřímnou odpověď nedostanu – jaký postoj k ministerstvu zaujímáte nyní?
O: Ministerstvu jsem nevěřila, a abych řekla pravdu, nevěřím mu dodnes. V prvním roce na škole mě zklamali a zdá se mi, že není o nic lepší než letifeři. Víte, sami si to vemte, soudíte děti, které mnohokrát jednaly pod nátlakem a ve strachu. Ale to neznamená, že stojím na straně letiferů, kdybych mohla, nestála bych ani na jedné straně. Ale tehdy jsem si musela vybrat a vybrala jsem si stranu, kde byli moji přátelé.
Obžalovaná nakonec dodala: Pokud mohu dodat ještě jednu drobnost, myslím, že si zasloužím nějaký trest. Například s letifery jsem dostala hodinky, které dávaly elektrické šoky, pokud jsem nebyla na koleji po večerce, a chvíli před večerkou jsem tu ruku ani nemohla pořádně používat. Ale hlavně si nemyslím, že by úplně takové vězení nebo něco podobného bylo vhodné pro kteroukoli nezletilou lilii.
Jestliže vám, vážení čtenáři, připadá kruté vystavovat takovým otázkám dítě, rádi vás pohoršíme dalším procesem, který se konal s dívkou ještě o rok mladší – slečnou Elizabeth z rodu McClair. Tato slečna je jistě lecčím výjimečná, mimo jiné však tím, že se k letiferům připojila zcela dobrovolně v polovině roku a tudíž onoho neblahého léta neprošla branami smrti.
Její slyšení bouřilo emocemi, od zjevného pohrdání po šok a nejistotu. Skutečně máme před sebou protřelou budoucí letiferku, již nadchla představa moci, nebo ztracené dítě, které mezi všemi zažitými hrůzami hledalo pocit bezpečí u svých věznitelů? A lze jí vůbec vytýkat, že v beznadějné situaci podlehla manipulaci protřelého kriminálníka? Zodpovězení těchto otázek je na vás, milí čtenáři, my vám pouze přinášíme náš záznam soudního řízení!
Posudek Elizabeth Alison McClair
Připojila se k liliím, temné organizaci, s opožděním. Jak vyšlo najevo, měla blízký vztah s jedním z letiferů a na jeho popud se nechala zlákat na temnou stranu. Je důležité uvést, že tato organizace je spojena s negativními a nelegálními činnostmi. Během terapeutických sezení se nejevila jako spolupracující klientka. Nejenže nedemonstrovala ochotu zapojit se do terapeutického procesu, ale často projevovala drzost, výbušnost a agresivitu. Křičela a vyjadřovala souhlas s tím, že by své činy zopakovala. Spolupráce s terapeutkou byla problematická, ačkoli terapeutka se snažila vytvořit prostředí důvěry a poskytnout podporu. Nevyznačovala se otevřeností a upřímností. Nedostatek vnitřní motivace k práci a nedostatek spolupráce znemožňují efektivní terapeutický proces.
Vzhledem k jejím postojům je důležité, aby se terapeut zaměřil na poskytnutí bezpečného prostoru pro vyjádření pocitů a emocí. Je nezbytné pracovat na rozpoznávání a porozumění základním příčinám slečniny angažovanosti v temné organizaci a podpoře případných změn v jejím vnímání a chování. Je však třeba zdůraznit, že klientka musí projevit vůli a motivaci ke změně, aby terapie měla šanci na úspěch. Je také vhodné zvážit další možnosti podpory a intervence, jako je práce s odborníky na obranu proti černé magii nebo alternativní formy léčby. Celkově je situace s klientkou McClair komplexní a vyžaduje pečlivé hodnocení a přístup. Terapeut by měl dále monitorovat její reakce a projevy, aby mohl přizpůsobit terapeutický přístup a poskytnout vhodnou podporu v souladu s jejími potřebami.
Z výslechů vyplynulo, že slečna McClair měla skutečně blízký vztah s tím nejhorším ze všech, a sice s Daxem Andiletem. Důvěřovala mu, dala sebe samotnou a to způsobem, že se nechala ocejchovat tímto tetováním. Přesto, že později se ukázalo, že propojení nebylo naštěstí pro slečnu kompletní. Je ale jisté, že věděla, o co jde. Že se přidala během roku a už měla tušení o tom, že nedostane benefity, ale pouze jí šlo o následování myšlenky. A je nutno zmínit, že ji odrazovali i její přátelé, neměla nikoho blízkého, pro koho by to měla udělat – jen Andielta.
Otázky poroty a Starostolce
S: Můžete prosím popsat svůj vztah k blízkým rodinným příslušníkům? Rodičům? Prarodičům? Sourozencům?
O: Sourozence nemám, jsem jedináček. S rodiči jsem měla poměrně pěkný vztah, než jsem nastoupila do prvního ročníku. Teď už je asi spíš formálnější. Prarodiče navštěvujeme jen o svátcích a při větších událostech.
S: Říkáte, že nemáte sourozence. Přemýšlela jste někdy o tom, jaké by to bylo nějakého mít? Necítila jste se někdy osamělá a nepochopená ve světě dospělých?
O: Ano. Přemýšlela. Ale osamělá jsem se necítila. Ve škole mám úžasné kamarády a ještě než jsem nastoupila do školy, tak jsem měla mudlovské kamarády.
S: Pan Smith uvádí, že jste měla blízký vztah s jedním z letiferů a tento letifer, konkrétně Dax Andilet, byl také důvodem vašeho rozhodnutí přijmout lilii. Můžete nám přiblížit, jak k tomu došlo?
O: Neřekla bych, že pan profesor byl hlavním důvodem, madam. Pan profesor mě měl na obranu proti černé magii. Pokud máte tady všichni nějaký dojem, že měl ke mně bližší vztah než k ostatním, tak to vám vyvracet nebudu. Sama si to ale nemyslím. Pan profesor se choval s úctou ke všem, kteří se s úctou chovali k němu. Ale odpovím vám i na tu otázku. Jednou jsem byla na pozemcích poblíž hradu a pan profesor šel kolem. No a tak jsme si nějakou chvíli povídali.
S: Co vás přimělo lilii přijmout?
O: Lilii jsem si vzala z přesvědčení, že dělám dobře. Ano, po takzvané nové éře jsem toho litovala, ale díky Merlinovi, jsou všichni mí kamarádi na živu. Neříkám, že souhlasím s myšlenkou letiferů. Tedy alespoň co se mudlů týče… já věřím pouze panu profesorovi a věřím, že jeho úmysly nebyly nijak špatné, ani že nám chtěl nějak ublížit. Byl ke mně vždy laskavý a hodný. Ale asi největším důvodem na přidání se k nim, bylo ochránit své kamarády.
S: Jaký vztah ke zmiňovanému letiferovi máte teď?
O: K panu profesorovi… no řekla bych, že stále stejný? Vím, že si spousta z vás myslí, že je to špatný člověk. Ale opravdu jste ho někdy poslouchali? Já totiž ano… Nemůžu o něm říct nic špatného. Byl a stále je mým vzorem a já bych lhala, kdybych tvrdila cokoliv jiného.
S: Zdá se, že pro vás byl pan Andilet obzvláště důležitý. Byla byste ochotna ho následovat i v případě nějakých zločinů?
O: No, ehm, já… Pokud by mě o to pan profesor požádal, jistě by k tomu měl rozumný důvod. Určitě by mě nenutil do ničeho, co bych nechtěla. Tedy, dělal to tak po celý rok jeho pobytu na hradě a já určitě žádné zločiny páchat nechci. A vůbec. On by ani žádné takové věci už nedělal.
S: Tedy byla byste schopna například někomu ublížit? I kdyby to byli vaši blízcí?
O: Prosím? A proč bych měla někomu ubližovat? A ještě k tomu svým blízkým? A proč by něco takové po mě měl pan profesor žádat? Není to špatný člověk. Opravdu nevím, jak vám odpovědět, protože k ničemu takovému by nikdy nedošlo.
S: I když jste se k letiferům přidala až později, pocítila jste někdy, že to byla chyba?
O: Ano. Jak už jsem řekla, tak hlavně po tom osudném dni na hřišti a poté ještě dlouho potom.
S: Litujete toho dnes?
O: Proč bych toho měla litovat teď… Minulost nezměním. Moji kamarádi jsou živí a stejně tak pan profesor.
S: Jaké jsou vaše pocity vůči Andiletovi v současné době?
O: Moje pocity k panu profesorovi jsou kladné. Opět se budu opakovat, je mým vzorem a věřím, že mě toho spoustu naučil.
S: Myslíte si, že jste člověk s pevnou vůlí, nebo lehce manipulovatelný?
O: Ehm… neřekla bych, že jsem lehce ovlivnitelná.
S: Která letiferská myšlenka, vás přesvědčila nejvíce?
O: Letiferská myšlenka… Většina jejich smýšlení byla naprosto nesmyslná. To jsem pochopila i sama, merlinžel až později. Věřila jsem pouze panu profesorovi a ostatní jsem respektovala, protože se to ode mě vyžadovalo, ale ne že bych to dělala nějak ráda.
S: Čím vás přesně pan profesor získal vaši důvěru? A rozhodně nestojím o odpověď typu, byl na mě hodný, laskavý, a podobně. Chci vědět, co že jste najednou na konci roku byla, co já vím, osvícena, kdoví čím a najednou se rozhodla, že vaši přátelé potřebují ochranu, kterou jím zaručíte lilií na vašem krku?
O: Byl ke mně vždy upřímný, odpověděl mi na všechny otázky, které jsem měla. Pověděl mi, jak to skutečně je a já nemám důvod mu nevěřit. Pokud tedy tak nutně potřebujete i příklad, tak ho máte mít. O co je Ministerstvo lepší, podle vás… soudíte nás, učíte nás ve škole naprosto nepotřebná kouzla, tvrdíte, jak jsme už v bezpečí… Kde je to vaše bezpečí, když moje kamarády soudíte. Co se snažíte zjistit? Omlouvám se, jestli je toto příliš troufalé. Skutečně vás tady nechci nijak urazit. Ale přesně o takovém Ministerstvu, jsme se s panem profesorem bavili. A já se znovu ptám. O co jste lepší? Bojíte se něčeho většího. Podle vás je černá magie špatná. Proč? Protože jí nerozumíte. Neovládáte ji. A proto jsou špatní všichni, kdo jí ovládají?
S: Co vás tak velkého naučil, když vám je takovým vzorem?
O: Řekl mi, že bych mohla být skutečně mocná čarodějka. Ale jak toho mám dosáhnout, když nás omezujete… Jak toho mám dosáhnout, když tady vymýšlíte věci tomuto podobné?
Dámy a pánové, názor na obě slečny jste si jistě udělali, nyní vám prezentujeme zlatý hřeb tohoto článku. Nebo snad diamantovou třešinku na dortu? Řeč není o nikom jiném než o mladém panu van Thorne. Tento mladík, který se přidal k letiferům jako jedenáctiletý hned při onom neblahém incidentu v síni, působil skutečně nervózním dojmem. Tento mladý muž si patrně špatně vyložil instrukci, že má u soudu zazářit, neboť byl celé soudní řízení ve tváři bílý jako tvaroh, ztuhlý jako včerejší veka, třásl se jako sulc a působil dojmem, že sebou brzy hodí o zem.
Mohlo za to vědomí vlastní viny a s ním spojené očekávání, že ztratí svobodu stejně, jako ztratil ruku? Byly na vině ledové pohledy prominentů kouzelnické společnosti, Emanuela Athelstana a Isadory Sybilly van Thorne? Nebo je snad tento mladík obětí svého strachu ze světa, který se k němu nepřestal chovat krutě od okamžiku, kdy opustil bezpečnou zlatou klícku? Zašlete nám do redakce své odhady!
Posudek Emanuela Isadora van Thorne
Byl zcela evidentně vychováván v přísných podmínkách, které mu měly seřadit priority a nastavit řád do života. Je ale nutno podotknout, že mu to více ublížilo, než prospělo. Jde o mladého a bystrého muže, který je skutečně prudce inteligentní. Jeho chladné vztahy v rodině mají však za následek, že není schopen projevovat emoce, má problém porozumět emočním výbuchům a mnohým dalším projevům. Je jasné, že jeho přidání se k letiferům nemohlo být čistě emočního rázu, ačkoliv on sám to tvrdí. Není však ochoten příliš mluvit o minulém roce a spíš mluví o svých aktuálních vztazích.
Během terapie udělal mnohé pokroky, především pak právě v projevování emocí. Odblokování tak dlouho popíraných pocitů však má za následek propadání se depresím a je doporučeno zvážit rodinnou terapii a intenzivní navštěvování psychiatra. Má rád, když je po jeho, vše však projevuje diplomaticky a zcela evidentně si přeje být o krok napřed před všemi. Autority dodržuje spíš ze společenského hlediska, uvnitř něj je jistý boj a není to zcela upřímné. Jeho emoční stav je třeba kontrolovat a opravdu naléhavě se doporučuje oprava rodinného zázemí. Přidání se k letiferům mohlo být důsledkem jakési víry, že vztahy by měly být racionální, nikoliv emoční.
Mnoho studentů se nechalo slyšet, že Emanuel byl jedním, kdo v myšlenku letiferů skutečně věřil a opravdu byl jedním z nich. Jiní však toto popírají a tvrdí, že Emanuel vždy všem pomáhal. Není pochyb o tom, že se jedná o kontroverzní osobu, která při výslechu projevila vyspělost na svůj věk. Opravdu se nejedná o lehký případ a je potřeba, nehledě na jméno, prošetřit motivace tohoto mladého muže a zvážit, zda by mu mělo být opravdu umožněno dále studovat.
Otázky poroty a Starostolce
Soud (dále jen S): Dokázal byste mi prosím trochu objasnit, co přesně vás vedlo k přidání se k letiferům?
Obžalovaný (dále jen O): K zůstání ve Velké síni mne toho večera vedl vážný strach o vlastní život. Byl jsem- díval jsem se na… na pana Sterna, když… Jej zasáhlo kouzlo Icteme. Bylo nám řečeno, že kdokoliv síň opustí, bude považován za zrádce a bude tak s ním naloženo, byl jsem tudíž přesvědčen, že tím chráním svůj život. Alespoň do okamžiku, než nás někdo zachrání.
S: Můžete nám popravdě a bez polopravd říci, z čeho máte v souvislosti s touto situací největší strach?
O: Největší strach… přiznávám, že mne tato otázka zaskočila, pane. Ovšem mé obavy – mám strach, že zde nedokáži očistit své jméno. Mám strach, že rozhodnutí, které padne, nebude spravedlivé. Už si nepřeji… být figurkou v této hře.
S: Co vám to přineslo? Měl jste snad nějaké výhody, nebo jen lepší pocit ze své osoby?
O: Nemám pocit, že bych byl významně zvýhodněn. Jen se ke mně nechovali tak špatně, jako k těm členům čistokrevných rodů, kteří v síni nezůstali. Ne, madam. Rozhodně jsem neměl lepší pocit ze své osoby. Spíše naopak.
S: Jaký máte názor na ten rozpor mezi tím, co o vás a vašem názoru na letiferské hnutí, řekli ostatní? Jak jste to vnímal vy? Skutečně jste tomu v tu dobu věřil?
O: Madam. Nerozumím mu. V letiferskou myšlenku uspořádání světa jsem nikdy nevěřil, nedává smysl. A zvláště neschvaluji dosahování cílů násilím, je to barbarské. Je ovšem pravdou, že jsem po… ehm… promluvě s několika letifery tento názor nadále veřejně neprezentoval.
S: I vás se zeptám, jaká pro vás byla situace na hřišti na konci roku a zda jste případně i předtím litoval toho, že jste se k letiferům přidal?
O: Litoval jsem hned druhý den, pane. A co se týče vaší první otázky, já – nevím, jak na ni odpovědět.
S: Jak si představujete svoji budoucnost a jaký máte například názor na svět mudlů. Dokázal byste si představit život bez hůlky?
O: Nedokážu, pane. Co se týká mudlovského světa, můj názor je, že do něj nepatřím. Jinak o něm vím pouze z hodin mudloznalectví a od svých spolužáků, a přiznávám, že mne nikterak neláká.
S: Jste věrný svým názorům?
O: Pokud tím myslíte slepou věrnost, která nepřipouští změnu na základě prezentovaných faktů, pak nikoliv.
S: Jaký je váš pohled na uplynulý rok a postup vaší terapie. Cítíte, že jste udělal nějaké pokroky, případně v čem cítíte změnu?
O: Odpusťte, madam, ale obávám se, že toto je obor, do nějž se mi dosud nepodařilo proniknout ani laicky. Pokud madam Banderas říká, že jsem udělal pokrok, pak je to patrně pravda. Nemohu vám poskytnout fundovanou odpověď. Netuším, jakou změnu zapříčinila terapie a jakou přirozený vývoj, jehož obdobím právě procházím.
S: Říkáte, že se obáváte, že nedokážete očistit své jméno. Řekněte mi po pravdě, bez lží a polopravd, obáváte se o neočištění, kterého z vašich jmen? Je to Emanuel… A tedy i vaše jméno, protože věříte ve svou nevinu… Nebo je to van Thorne… A tedy jméno vašeho rodu?
O: Všech, pane. Emanuel je jméno mého otce. Je to vynikající kouzelník, k němuž chovám nejvyšší respekt. Isador je jméno, které jsem dostal od své matky. Je to vznešená dáma, již nesmírně obdivuji. Nezaslouží si stín, který jsem na jejich jména uvrhl. Stejně jako rod van Thorne, který byl po staletí držen kouzelnickou společností v úctě, a já… Já jsem jednal špatně a v nesouladu s morálními a legálními zásadami kouzelnického světa, jakkoliv to bylo zapříčiněno vypjatou situací. Jsem připraven za toto rozhodnutí nést odpovědnost, jakkoli se cítím nevinen. Já – doufám, že je to dostatečná odpověď na vaši otázku.
Tento článek vám přinesli pamatovač Thomas Mac a redaktorka Josephine Cheese
