Britský humor patří bezesporu na špičku vrcholu všech humorů. Češi ho mají rádi, což je nejspíš hlavně proto, že je tomu našemu českému podobný, i když je místy ještě sušší a údernější. Pokud se rozhodnete pro britskou komedii, asi nemůžete sáhnout vedle. Ale proč nesáhnout rovnou po té největší bombě?
Červený trpaslík (Red Dwarf) je v nejlepších letech, letos v únoru jich totiž slaví 30. Krásné výročí, že? Že je to moc staré? Možná, ale to vůbec ničemu nevadí, protože seriál je to vskutku nadčasový, a tak se nebojte, že byste se u něj nudili. V té salvě dokonale počítačově zpracovaných filmů a seriálů dnešní doby, vám možná grafika bude zprvu připadat zastaralá, což pochopitelně je, nicméně si na to si brzo zvyknete. Prostě to k tomu patří.
Toto je volání o pomoc těžařské lodi Červený trpaslík. Posádka je mrtvá, zahynula v důsledku ozáření. Jediní, kdo přežili, jsou Dave Lister, který byl v době nehody na lodi ve stavu nevědomí, a jeho březí kočka bezpečně uzavřená ve skladišti. Takže po probuzení za tři miliony let je Lister pouze ve společnosti tvora, jenž se vyvinul z jeho kočky, a Arnolda Rimmera, holografické simulace jednoho mrtvého člena posádky.
Na obrázku je ústřední čtveřice, která vás bude provázet celým seriálem. Zleva: Kocour, výsledek dlouhé kočičí evoluce. Arnold J. Rimmer, hologram, který byl systémem vybrán jako ideální volba na “znovuoživení”. David Lister, člověk, poslední přeživší těžařské lodi, na níž vykonával funkci technika 3. třídy. Kryton, robot, android, který se k posádce přidá o trochu později, nicméně bez něj by to nebylo ono.
Tři miliony let letíme vesmírem a zjistili jsme spoustu věcí: nejvyšší formou života je člověk a nejnižší formou života je člověk, který si hraje s vláčky.
Seriál se odehrává v budoucnosti, nejprve v té relativně blízké (rok 2181), už v prvním díle se ale přesuneme do roku 3 002 181. Co se týče zápletky, je naprosto jednoduchá – jak je známo, v jednoduchosti je síla. David s Arnoldem svého času byli nejníže postavenými techniky, tudíž většinou jejich práce spočívala v opravování automatu na jídlo. Rimmer však jednoho dne dostal složitější úkol a jak je jeho zvykem – nezvládl ho. Špatně opravil tepelný štít a nukleární nehoda zabila celou posádku, kromě Listera, který tou dobou byl za přechovávání kočky na palubě za trest ve stázi. Byl z ní propuštěn o tři miliony let později, kdy už nehrozilo žádné nebezpečí a tím se (pravděpodobně) stal posledním člověkem ve Vesmíru. Špičkový počítač řídící celou loď, Holly, vybral jako jeho společníka právě Rimmera a přivedl ho zpátky ve formě hologramu, který systém udrží jen jeden – výběr však učinil na základě počtu vyměněných slov, a tak Listerovi dělá společnost člověk, se kterým se nemůže vystát. Následně na palubě objeví Kocoura, jež je posledním tvorem z linie, která se během 3 milionů let vyvinula z Listerovy kočky. Na jedné z Vesmírných lodí pak narazí na androida Krytona a tím se naše posádka stává kompletní.
Dave Lister: Teď vážně. Jak dlouho jsem byl v tý stázi?
Holly: No, nemohl jsem tě pustit, dokud radiace nedosáhla bezpečné úrovně.
– Jak dlouho?!
– Tři miliony let.
– Tři miliony let?! Mám furt knížku z knihovny.
Další děj je také jednoduchý, vesměs spočívá v tom, že v každé epizodě naše posádka objevuje nějakou planetu, či jiné lodě plující Vesmírem. Tím přichází do styku se všemožnými existencemi, které jim však většinou zkomplikují život. Údernost seriálu opravdu nespočívá v nějakém oduševnělém ději, ale ve skvělém humoru. Každá z postav má geniálně promyšlený charakter a vy si svým způsobem zamilujete jak nesnesitelně otravného Rimmera (pro představu bych ho přirovnala k Percymu Weasleymu), tak i líného Listera. Nafintěného Kocoura se snaživým Krytonem nejde nemilovat už od první chvíle.
David Lister: Rimmere, láska je…, láska je to, čím se lišíme od zvířat.
Arnold J. Rimmer: Né, Listere, od zvířat se lišíme tím, že nepoužíváme jazyk k čištění genitálií.
Navíc to, že první série světlo světa spatřila v roce 1988, neznamená, že o něco přijdete, když se fanoušky stanete až teď. Čekání to sice pro skalní diváky bylo určitě dlouhé, ale po desetileté pauze vyšla v roce 2009 devátá série. A na podzim 2017 jsme se dočkali již dvanácté série čítající tradičních šest epizod. Herci nám samozřejmě stárnou a jak to tak bohužel bývá, “už to není, co to bývalo”, i tak ale novodobý Červený trpaslík strčí do kapsy většinu další produkce. Červený trpaslík je prostě láska. Někomu možná bude trvat pár epizod, než seriálu propadne, jiného si získá už úvodní scéna, jedno je ale jasné – Červený trpaslík má všude po světě nespočet fanoušků, kteří s očekáváním sledují novinky a nemůžou se dočkat další série.
Ta kytara mě dostane z depky! I když vím, že nejsem virtuóz a ta kytara má jen pět strun, z nichž tři jsou G.
Zamilujete se do Trpaslíka, zhlédnete několikrát všechny díly (hlavně ty z prvních šesti sérií) a pak už vám k úplnému štěstí stačí se obklopit kamarády, kteří jsou na tom stejně. Hlášky, nadávky a situace z Trpaslíka jsou nezapomenutelné, a tak když někoho místo “debila” označíte jako “korunovaného ťulpase” nebo “hromádkou trusu z myšího albína”, nejenže se vyvarujete sprostých slov, ale navíc vás to oba při vzpomínce na seriál rozesměje, a pak už k žádným nadávkám nemusí dojít, protože smích léčí jakkoliv velké naštvání.
toustovač: Dal by si někdo toust?
Lister: Já nechci žádnej toust, a on taky nechce toust. Pamatuj si, že tady nikdo nechce žádnej toust. Ani teď, ani nikdy, žádnej toust.
– A co muffin?
– Ani muffin. My tady nemáme rádi muffiny, nechceme žádný muffiny, ani tousty, koláčky, žádný žemle, briošky, bagety, ani buchty, žádný veky, ani loupáky a palačinky, bramborový placky, žádný teplý jidáše a už vůbec ne nějaký pitomý lívance.
– Áhá, takže ty jsi na vafle!
Jestli si chcete oddechnout, vypnout mozek a jen se nechat unášet na vlně smíchu, je Červený trpaslík nejlepší volba. Navíc je to jeden z mála seriálů, kde k úplnému prožitku nemusíte sahat po originálu, protože dabing v tomto případě nic nekazí. Tak na co ještě čekáte?
S pozdravem,
intelektuální ekvivalent domácího učitele přírodopisu, M. Magpie
