Nekorunovaná královna thrillerů – Gillian Flynnová

Pro mě, jakožto pro člověka, kterému knihovnička přetéká knížkami všech možných žánrů, od sci-fi až po young adult slaďárny, byl až skoro nadlidský výkon vybrat jen jednu, o které napíšu dnešní článek. (Spoiler: A stejně se mi to nepovedlo.) Naštěstí mi oko poměrně brzy padlo na Zmizelou od Gillian Flynnové a hned v tom momentu byla moje volba jasná – Flynnová, nekorunovaná královna thrillerů, bude hrát hlavní roli v mém článku. Že ji neznáte? To nevadí. Brzy poznáte.

Jako první se hodí říct, že Gillian je autorka, ke které si musí každý najít svou cestu – a ne všem se to povede. Některým se nepovede dočíst ani jednu její knihu a už umírají nudou, jiní (jako já) jich přečtou hned několik za sebou. Ale dnes je vše o vašem osobním vkusu, který se samozřejmě nemusí shodovat s tím mým.

Dále si vás dovolím upozornit na fakt, že všechny autorčiny romány se odehrávají v Americe, ve státech Kansas nebo Missouri, kde autorka vyrostla, takže i kdyby nebyl žádný jiný důvod její romány číst, rozhodně jim stojí dát šanci alespoň kvůli realisticky vylíčené krajině i sociálním poměrům v daných oblastech.

Zmizelá (2012)

Tahle knížka, podle které jsem se i rozhodla nad tématem dnešního článku, je snad její nejznámější. Má dějovou linku plnou zvratů, které při prvním čtení nečekáte, ale zároveň i když už jí čtete poněkolikáté, vždy je tam něco, co vás překvapí. Nějaký detail, nějaké slovo, při kterém se dostaví „Ahá“ moment a celá knížka pro vás nabere úplně nový význam.

K ději prozradím jen málo, protože tady opravdu stojí za to si to spíše přečíst, než číst moje rádoby literární pokusy – knížka začíná jednoho krásného dne ráno, kdy se hlavní hrdina, Nick Dunne, vydá na pár hodin pryč z domu. Když se vrátí, jeho manželka, Amy, je pryč, a vše v domě nasvědčuje tomu, že jí někdo unesl. Vzápětí pro Nicka začíná boj o přívětivost veřejnosti a rodičů Amy, když je obviněn z jejího únosu a následně i vraždy, zatímco mu stále v hlavě hraje myšlenka: Co se stalo?

Když myslím na svou ženu, myslím vždycky na její hlavu.

Především na její tvar. Při našem úplně prvním setkání jsem vlastně nejdřív uviděl zezadu její hlavu a bylo na ní cosi krásného, na tom obrysu. Jako lesklé zrno pšenice nebo zkamenělina na říčním dně. Měla to, co by viktoriáni nazvali ušlechtile modelovanou hlavou. Její lebku byste si dokázali docela lehce představit.

Poznal bych tu její hlavu kdekoli.

A to, co je v ní. I na to myslím: její mysl. Její mozek, všechny ty závity, a myšlenky, které v nich pendlují jako rychlé, horečně pospíchající stonožky. Je to dětinské, ale představuju si, že bych jí otevřel lebku, aniž bych poškodil mozek, a pokusil se chytit a pevně podržet její myšlenky. Co si myslíš, Amy? Otázka, kterou jsem během našeho manželství kladl nejčastěji, i když ne nahlas, i když ne té osobě, která by na ni mohla odpovědět. Počítám, že se nad každým manželstvím jako mraky kupí tyto otázky: Co si myslíš? Co cítíš? Kdo jsi? Co jsme si to provedli? Co budeme dělat?

FLYNN, Gillian. Zmizelá. MICHNOVÁ, Drahomíra. Zmizelá. Knižní klub, 2013, s. 5. ISBN 978-80-242-4110-4.

Mě samotnou zaujalo už je to téma, se kterým jsem se do té doby nikdy nesetkala – tedy, ne že bych se nesetkala s únosem a vraždou partnera, to je v každé druhé kriminálce, ale způsob, jakým je to zde podané, je naprosto jedinečný. A celá knížka vás donutí přemýšlet, ať už o Amy a Nickovi, nebo o vašem vlastním životě a myšlence, jestli se vám to nemůže stát také.

Na závěr – pokud nepatříte mezi horlivé čtenáře, zkuste dát šanci aspoň filmu, který si dějovou linku sice docela dost upravuje, ale i tak je to skvělá podívaná s Benem Affleckem a Rosamund Pike v hlavních rolích.

Temné kouty (2009)

Temné kouty pro mě byly jen slabým odvarem Zmizelé, ať už za to mohl překlad nebo poněkud krkolomněji napsaná dějová linka. Ale i tak knížka byla dobrá a plná zvratů, stejně jako Zmizelá, jen ty „Ahá“ momenty chyběly.

Dějová linka tentokrát sleduje životní osudy Libby Dayové, která jako malá přišla při masakru v jejím rodném domě o celou rodinu. Její matka a dvě sestry byly zavražděny a její bratr Ben byl za jejich vraždu odsouzený – na základě její výpovědi. Všechny tyto události jí vzaly chuť k životu a stal se z ní líný a nevrlý příživník na společnosti. Jenže, když jí začínají docházet peníze, což by znamenalo v budoucnu znamenalo, že bude muset jít pracovat – a to skutečně nechce, spojí se s Klubem záhad, pochybným spolkem, který jí platí za to, že vyšetřuje na vlastní pěst, co se tu noc vražd skutečně stalo.

Na této knížce mě zaujalo líčení i opravdu ošklivých skutečností a míst, které ve Zmizelé nejsou. Poprvé jsem tam viděla, jak autorka skutečně bravurně realisticky dokáže vykreslit scénu. A také charakter postav, kdy všem skutečně věříte, že jsou schopni jednat tak, jak jednají.

I tento příběh je zfilmován, avšak tentokrát filmovou verzi skutečně doporučit nemůžu – rozhodně to není úplný odpad, ale skvost kinematografie to taky není, a mám pocit, že by vás to od příběhu spíše odradilo, než na něj navnadilo. Navíc na tomto zpracování se nepodílela sama autorka (což u ostatních platí), takže dějová linka trochu postrádá svou zamotanost a napínavost.

Ostré předměty (2006)

Tohle dílo jsem, jako jediné, zatím nečetla. Nemůžu ho doporučit, ani vám nastínit děj, tak proč ho vůbec zařazuju?

To je jednoduché, ona autorka vydala celkem jen čtyři knížky a přišlo mi hloupé do článku zařazovat jen mé tři přečtené, navíc když jsou celkem jen opravdu čtyři.

A navíc, nečtenářům jsem tu chtěla navrhnout alternativu v podobě seriálu od HBO, na který sice musíte být trochu otrlý a chápavý divák, ale za mě, podle toho prvního dílu, co jsem viděla, to bude pecka. A na scénáři se navíc podílela sama Flynnová, tak to nemohlo dopadnout jinak, než dobře.

Skvrna (2014)

Skvrnu nemůžete považovat za plnohodnotné dílo – tedy rozhodně ne za román, spíše za jen takovou malou povídku. I tak ale obsahuje to, co je pro Flynnovou typické – zvraty, napínavý děj a nečekaný konec, který vás donutí přemýšlet. Navíc je to opravdu krátké dílo, které jste schopni přečíst za večer.

Ale, jak u ostatních děl jsem doporučovala všem, tady bych s tím trochu přibrzdila. Knížka popisuje záležitosti, které nemusí být pro slabší povahy a lidi, co mají problémy s jistými, ehm, tématy. Mě osobně to nevadilo, dokonce mi to příběh i jistým způsobem ozvláštnilo, ale sto lidí, sto chutí.

Děj sleduje hlavní hrdinku, která nemá žádný filtr na to, co říká, jakým tématům se věnuje. Žije na naprostém dně společnosti, ze kterého se vzápětí dostane na pár chvil pryč – když se snaží očistit dům jedné bohaté paní od zlého ducha. Jenže, existuje ten duch vůbec? Nebo je to celé jeden velký promyšlený plán Susan Burkeová, která ji k celému případu přivolala?

Ať už jsem vás tedy na nějaké dílo Gillian navnadila nebo ne, zkuste určitě nějakému zpracování jakéhokoliv jejího dát šanci. A třeba se vám to dostane pod kůži stejně, jako mně.

Nikol Argentová