Totéž platí pro celý článek. Gůd lak.
Vidíte, jak se vám pomalu před očima formuje text? Rozvíjíte své vnitřní oko a čistíte svoji mysl? Gratulujeme! Právě jste se dostatečně zcvokli na to, abyste mohli začít s jasnovidectvím. Aby byla imidž jasnovidce dokonalá, doporučujeme se ještě pár dní nemýt, nechat si hárem prohnat hejno netopýrů a taky si sehnat nějaký fajnový hadříky. Dejme tomu, že obří svetr vaší babičky bude stačit. Případně vzít nějakou deku a pěkně ji vyválet někde v trávě. Třeba v ohradě na POKT. Co se doplňků týče, když už budete v té ohradě, poberte co tam najdete. Takový peří nebo kuří pařátek oživí i ten nejnudnější jasnovidecký ohoz. Jen se nezapomeňte dovolit toho kuřete. A nebo si ho rovnou vemte celýho! Z křišťálové koule věští každej druhej, ale už jste někdy slyšeli o věšteckým kuřeti? Jedno zakokrhání – budete se mít dobře! Dvě zakokrhání – budete se mít špatně! Tři zakokrhání – spadne na vás vana plná čokoládové pěny!
Budoucnost je zahalená v temnotě, nicméně samotná temnota je ochotná vyvoleným jedincům ustoupit a odhalit to, co skrývá. Právě ti, kteří se dokáží podívat i svým vnitřním okem, dokáží spatřit to, co ostatním zůstává navždy zahalené. A kterým ani lumos nepomůže. Bububu, nebojte se, na těchto hodinách vás nezavřou do prázdné krabice, do tmy a nedají vám dvacet minut na to, aby jste otevřeli své třetí oko, použili šestý smysl, nebo aktivovali kdo ví kterou čakru. Oni vědí, že jedna polovina z vás by omdlela z klaustrofobie nebo paniky a ta druhá by si dala šlofíka dobrovolně.
Jasnovidectví je vlastně věštění. Převážně budoucnosti. Pokud jste někdy vyvěštili minulost, musíme vás zklamat, to se bohužel nepočítá. Je spousta různých možností, jak se do věštění pustit. De facto se dá luštit z čehokoliv. Ne, vážné, v podstatě cokoliv kolem vás je jasnovidecký tentononc. Pokud kolem sebe máte třeba vlastní ruku, což upřímně doufáme, že máte, můžete věštit z ní! A můžete to provozovat třebas pod širým nočním nebem. Protože z hvězdiček se dá věštit taky. Double věštění! A víte co? Pojďme ty hvězdičky spočítat. Všechny. Protože věštit se dá i z čísel. Boom, triple věštění! A pokud si u toho dáte i čajíček o páté, nezapomeňte se potom kuknout i na ten sajrajt, co zbyde na dně hrníčku. Páč to je taky věštící materiál. Quadra věštění! A pak… pak vám na hlavu spadne křišťálová koule. Protože to křišťálový koule běžně dělaj. Jo. Padaj lidem na hlavu. Protože kdyby ti lidi uměli věštit, předpověděli by, že jim spadne na hlavu křišťálová koule. A nepotřebovali ji. Pentaaaaaaa!
Nicméně pokud vám po čtyřech hodinách bezradného čumění do oné zabijácké koule místo jasnovideckých vidin začnou hlavou poletovat slova nepřiměřená školnímu prostředí, možná hodiny jasnovidectví nebudou to pravý ořechový. Nebo makový. Nebo pistáciový. Nebo cokoliv máte rádi. Údajně je na věštění potřeba talent. A taky oni vám sice vědoucně poradí “otevřete svoji mysl”, ale kde to má dveře nám už neřeknou. Takže pokud nemáte mapu vlastní hlavy, tak to možná bude trochu problém. Protože ukazatele “vnitřní oko – 5 metrů rovně a pak zahnout doprava” jsem ještě nepotkala.
Loňský rok na Jasnovidectví byl poměrně náročný. Jeho profesorem byl Balthazar Prescott, který nás z neznámých důvodu opustil, možná zahlédl v kouli nějakou špatnou budoucnost a tak odjel na Hawai, nebo kdo ví, tahle záhada stále nebyla vyřešena. Každopádně po něm se objevilo pár suplovaných hodin a nakonec nás převzal pan říďa Malcolm Albertson, když říďa ještě nebyl. Popravdě nevím co bylo horší, věděli jste, že někdo s tak fakt kůl knírkem dokáže být strašně… přísný? Éhé, prostě a jednoduše řečeno, čapla jsem kamarádku Wiru Cordelii Foxxovou a vytáhla z ní pár slůvek.
Nerada se v takových věcech vyjadřuju, ale tentokrát udělám vyjímku. Nejdříve bych chtěla říct, že hodiny s panem profesorem Prescottem mě velmi bavily. Na jasko jsem chodila i ročník předtím a byla to tedy změna, jestli příjemná, nebo ne, to asi posoudit nemůžu, protože, povíme si pravdu, už si ani nepamatuju, jak přesně hodiny probíhaly. Vím však, že jsem si nikdy nemohla stěžovat. Potom taky, že pan profesor Prescott je, stejně, jako my všichni, jenom člověk a proto mi ta vlna urážek, která se na něj snesla, přišla nemístná a nepotřebná, ale každý máme právo vyjádřit svůj názor. Ohledně suplovaných hodin a hodin profesora Albertsona se asi taktéž vyjádřit nemohu, protože si je buď nepamatuju, nebo jsem na nich nebyla, takže si nemohu ani stěžovat.
Její názor mě docela překvapil, co si budeme povídat a ač jsem si řekla, že se do toho nebudu šťourat, ale myslím, že se přece jen pošťourám. Profesora Prescotta jsem měla vcelku ráda, byl to správňák, který nikoho neodsuzoval za to, že je padlý na hlavu, nebo nemá víc než jeden pár očí. Jen jeho docházka na hodiny byla asi tak valná jako moje na lektvary, ale pst. Když jsme postupně prošli hromadou suplovaných hodin, nakráčel si jednou profesor Albertson a prohlásil, že “Profesor Prescott tu, bohužel, již neučí.” a naházel nám na lavice hromady pergamenů s hromadou otázek a konečná dámy a pánové, z tohohle vlaku se nedalo vystoupit. Ač mám ráda psaní a nijako mi nevadí ani písemky ani zkoušení, myslím, že na jasnovidectví toho bylo už příliš. Každopádně jsme doklepali jak jsme doklepali, poslední hodinu všichni bojkotovali, zatímco mě nechtěli pustit s horečkou z postele, že jo, protože přece jen já na hodinách nechybím, když neumírám!
-Ros
Když se to vezme kolem a kolem, a ještě dokola, a pak kolečko navíc, abychom byli fit, vzít si hodiny jasnovidectví je jako sázka do loterie. Buď zjistíte, že jste na věštění fakt machr, pořídíte si turban, stan, falešný přízvuk a půjdete věštit lidem za 30 galeonů za minutu jejich budoucnost v milostném životě, a nebo naopak zjistíte, že vidíte houby. Teda, ani ty houby že nevidíte. A pojmete hodiny jaska jako hodiny volného pochrupování na lavici s očima fixem nakreslenýma přes vlastní víčka. Vždyť kdo vám dokáže, že jste tu obří hlávku brokolice devastující svět jako Godzilla v té kouli fakt neviděli, že?
U dalšího dílu se na vás těší
ta šprťácká a ta s těma botama
R.Wildhame & E. Turner
PS: Otevíráte mysl, soptíte nadávky, máváte rukama jak vrtulník a ono pořád nic? Nu, možná by nebylo od věci užít trochu digitální počítačové myška-magie, co říkáte? Colovaria!