Milí čtenáři, dnes spolu nevyrazíme nijak daleko; vezmeme vás totiž na smaragdový ostrov, do země leprikónů a víl. Ti z vás, kdo si začli ve skříni hledat hábit s trojlístky, hádají správně – cílovou destinací je totiž Irsko!
Náš čtenář, pan Patrick O’Ksheary, nám totiž zaslal vhled do života zdejších čarodějů starší generace – druidů. Pohodlně se tedy usaďte k pintě Guinessu (pokud jste tedy zletilí!) a pusťte se do toho!
Příjemné čtení vám přeje
redakce Sonoru
Dramatický příběh o svatém muži a daremných pobudech (bez ponaučení™)
Patrick O’Ksheary
Tam, kde liška v noře chrápe,
tam daleko za lesem
starý druid se na strom drápe
snad třicátým pokusem.
„Zatracená lesní sběři!“
nadává pod bílý vous.
„Vážit víc než pytel peří,
do jednoho bych vás kous!“
To je vzteku, to je křiku
od svatého strážce háje,
blízko má však k nebožtíku,
kdo si s lesem hrubě hraje.
Lapkové na staré duby
sekery si nabrousili,
na ně brousí zas druid zuby,
a tak brzy změří síly.
„Jen počkejte, pobertové,
ukážu své umění:
kdo jak vzteklý kohout klove,
ať se v něj i promění!
Jmelí – základ jako vždycky,
stejně je to parazit,
a budu-li metodický,
úspěch musí dorazit.“
Svatý muž jak medvěd bručí,
jak vlk cení protézu;
„Mámě padnou do náručí,
až na ten strom vylezu!“
Vytyčil si ale cíle,
které zřejmě nezvládne;
na strom skočí, během chvíle
z větve zase upadne.
Znaven sáhl pro bonpary,
zamyslel se: „Buď jak buď,
místo jmelí dáme kari,
bude to mít aspoň chuť.
Mlok zas není k nalezení
– třeba kuře postačí?“
Druid se dává do vaření,
recept je však jinačí…
Každý přece dobře ví, že
kuře, to je co by dup;
k němu se zas hodí rýže,
lektvar svůj by druid hned slup…
Zamyšlen zde nyní sedí,
v dáli tápe pohledem.
Nad lapky se neškaredí,
nacpává se obědem.
„Čína dobrá – dobrá, věru!
Teď mi ale, babo, raď
– jak je zničím na maděru?
Jak jen vyzrát na chamraď?“
Zafuněl, jak zved by činku,
prsty bradku pročísly;
uložil se k odpočinku,
třeba něco vymyslí…
Hodinka, dvě uplynuly,
náhle strašné chrápání
prudký nádech utnul v půli:
Dnes druida sen zachrání!
Vyskočil a zavýsk prudce:
„Řešení už asi mám!
Vím, jak zničím lesa škůdce,
není důvod k obavám!“
Druid nadšeně domů spěchá,
zahraboší ve skříni;
žádná chmurná bezútěcha
myšlenky mu nestíní.
Kvádro vytáh ještě z mládí,
vous si přičís do hebka,
a už s hůlkou kamsi pádí,
div že nešel ve trepkách.
Kam si vyšel lesa vládce?
Kdo divou zvěř ochrání,
když hned támhle na zahrádce
lapkové jsou zchystaní?
Náhle blýsklo, zatmělo se,
prch, kdo přišel nepozván;
blesky, hromy na obloze,
přichází on – lesů pán!
Z úřadu se vesel vrací,
v očích známky pohnutí:
založil si rezervaci,
šťastně žil až do smrti.
2 komentářů
Jasmine Saoirse Ruben
Zletilá nejsem, Guiness už jsem ochutnala a stál za starou bačkoru, ale musím říct, že básnička teda dojem udělala!
Patrick O'Ksheary
Teda slečinko, díky za chválu, ale ten Guiness teda vodvoláte!