Hola hej, prázdniny jsou v plném proudu a já u babičky doma umírám nudou. A tak nějak jsem se rozhodla, že i když jsem mimo Bradavice, budu pátrat dál. Jak jsem kdysi slíbila moje hledání sekt a různých sdružení pokračuje! Donesly se ke mně jména a já posílala sovy, stále znovu a znovu a znovu a pořád dokola, až jsem se dostala do cíle. Konečně jsem našla zakladatelku SONOPu!
Když mi odepsala byla jsem nadšená. A ač je moje sova Střípek trochu pomotaná, nakonec to za ty týdny zvládla a komunikace se zakladatelkou proběhla kompletně.
Dle slov zřizovatelky vznikla organizace SONOP (Světová organizace na ochranu poníků) roku 1991 jako odboj proti takzvaným Salámistům, jejichž skupiny se začaly rozšiřovat do řad studentů a celkově všude. Organizace vznikla tak nějak ,,sama od sebe“. Prostě se se skupinkou dalších studentů, kterým se také nelíbilo jednání Salámistů, rozhodli, že začnou poníky našeho Terryho Morca chránit. Což jim schvaluji, protože praktiky Salámistů se mi vůbec nelíbí! Zajímala jsem se i o to, jestli se jim podařilo nějakého poníka zachránit před chycením a snědením. Ve škole prý zatím nenastala situace, kdy by byl nějaký poník velmi blízko smrti, ale jednou se jim podařilo ochránit celé stádo, když je bránili proti poměrně velké skupině Salámistů, kteří se je snažili polapit. Podle zakladatelky bylo zapotřebí kouzel na ochranu. Ačkoliv jsem se ptala jaké čáry to byly, sova se nejspíš někde zatoulala, protože to je jí podobné, každopádně si myslím, že je to nepodstatné, hlavně že jsou poníci v pořádku!
A když už tedy zachránili poníky, zjišťovala jsem, jestli se jim povedlo nějakého z členů Salámistů polapit a vymlátit, teda vymámit z něj informace. A ač jsem čekala nějaké to vzrůšo, jak ho chytili, svázali a mučili, nic drastického se nestalo. Sice jednoho dostali, ale proběhl jen menší výslech a po použití paměťových kouzel ho pustili pryč. Co se dozvěděli, to mi neřekla, možná se bojí, že jsem špión nebo tak něco, ale fuj, přidat se k Salámistům? Nikdy.
Jsou všichni Sonopáci vegetariáni nebo riskují pojídaní masa i přes možnost že se v něm nachází již namletý poník, kterého Salámisti ukradli?
„Je mezi námi podstatná část vegetariánů a veganů, ale ne všichni jimi jsou. Není to přímo podmínkou. Já osobně vegetariánem nejsem, ale jím pouze kuřecí maso a ryby. Nikdy žádný jiný typ masa nesním. Svou stravu si, stejně jako ostatní od nás, pečlivě hlídám.“
Toliko k pojídání masa, vsadím boty, že pokud se Salámistům povedlo nějakého poníka ukuchtit, tak ho beztak snědli. A jak jsou jejich řady široké? Je jich snad víc než Salámistů? Jak se k nim člověk může dostat? Tolik otázek mi hučelo v hlavě. Představovala jsme si Sonopáky jako většinu studentů, protože prostě jíst poníky je vážně švihlé. Ale jejich skupina prý není nijak obrovská, organizace se stále rozrůstá a určitě můžete po chodbách rozkřikovat, že se k nim chcete přidat, oni vás přijmou.
Terry Morco, milovník poníků, a sekta na jejich ochranu. Podle mě by měl být jejich hlavou právě on, ale jak mi zakladatelka zdělila, nejsou v kontaktu skoro vůbec, což mě dost zklamalo.
Doneslo se ke mně, že četla i můj článek, a proto jsem se neváhala zeptat na její názor.
„Nevím, co přímo dodat k Vašemu článku ohledně Salámistů. Je tam snad vše. Znepokojují mně však rozhovory s nimi. To, že se jejich řady taktéž rozrůstají mě nenechává klidnou. Mají však právo se svobodně vyjadřovat a volněě konat v souladu se zákonem, jen mi přijde nehumánní, když někdo zabíjí něco jako je poník, což je rozkošný tvor na mazlení. Konkrétně děti ho zbožňují a samozřejmě dospělí nejsou výjimkou.“
Nakonec jsem přece jen dala prostor pro vzkaz Salámistům, avšak krom toho, že si na ně dají velký pozor, jim nechtěla nic vzkázat. Snad nebude vadit, když ještě prokecnu, že se zakladatelka angažuje a nabírá nové členy. Poníci jsou super, klidně bych jich brala ve škole víc, ale ona to zavrhla s myšlenkou, že to nejspíš není vhodné a dalších 10 poníků by se sice dalo zvládnout, ale kdo ví. Pevně věřím, že se bude snažit a řady se jí rozrostou dostatečně, protože poník není jídlo, ale kámoš. Sama o tom vím své, když mi pan Morco dovolil jednoho z nich ubytovat v pokoji.
Dosti zneklidněná
R. Wildhame