Vážené čtenářky, milí čtenáři,
ačkoliv je nám jasné, že soudy nezletilých jsou skutečně hutné čtení, které nejednoho snadno přesytí, nejsme z těch, kdo by plakali nad rozlitým mlékem. Naší žurnalistickou povinností je vás informovat a tomu také dostojíme!
Tentokrát vás čeká opravdu vydatné čtení, přestože se v něm dozvíte o pouze jediné lilii, proto nebudeme zbytečně plýtvat slovy a svěříme vás do schopných rukou redaktorské dvojice Fish & Chips.
Redakce Sonoru
Drazí čtenáři, doufáme, že jste již stihli strávit předkrm v podobě soudu slečny Melkins a McClair a mladého pana van Thorne, nyní vás totiž čeká hlavní chod v podobě slečny Inkwell, a pokud si můžeme být něčím jisti, je to fakt, že otec na Ministerstvu jí v tomto procesu nebyl nic platný – porota i Starostolec ji totiž otázkami doslova grilovali.
Obžalovaná však zůstala klidná a vyrovnaná, odpovídala věcně a bez emocí. Bylo to snad vědomí její neviny, co ji udrželo chladnou jako dobře vychlazené šampaňské? Nebo za její pokerovou tváří vězí zločinná mysl, vědomá si toho, že si tentokrát Starostolec ukousl příliš velké sousto?
Přečtěte si její posudek a průběh soudního řízení a napište nám své odhady do redakce!
Posudek Xary Inkwell
Jde o inteligentní a vnímavou mladou dívku. Je schopna snadno identifikovat a pochopit emocionální stavy ostatních a najít způsoby, jak jim pomoci. Nicméně, zároveň umí tyto schopnosti využít i k vlastnímu prospěchu.
Během terapeutických sezení vyjádřila zájem o to, aby se terapie odehrávala v jiném prostředí než obvykle. Tvrdila, že se lépe cítí venku než uvnitř terapeutické místnosti. Přesto většinu setkání přijímala uvnitř hradu. Toto nasvědčuje tomu, že preferuje mít kontrolu nad situací a není příliš nakloněna autoritám. Má sklony k aroganci a manipulativnímu chování. Věří ve vlastní schopnosti a důvěřuje ostatním pouze tehdy, jsou-li jí podřízení a závisí-li na její pomoci. Je schopna obratně prezentovat své myšlenky a postoje, aby získala přízeň ostatních, avšak je nepravděpodobné, že by se nechala dotlačit k něčemu, co sama nechce.
Zároveň je však nutné zmínit, že její schopnost pomáhat a cítit se potřebná je velmi užitečná, často mluvila o léčitelském kroužku, který pořádala i během zákazu. A samozřejmě její nelibost k autoritám se projevovala i vůči letiferům. Lze proto předpokládat, že její úmysly byly jiné, než chtěli právě letifeři. Blízcí Xaru považují za chytrou, obětavou a statečnou dívku, která zůstala v Síni, aby se postarala o mladší studenty, když ostatní utekli. Jedním z jejích přátel je i Holden Moreno nebo Lorayne Aubrry, která o ní řekla, že jí věří a že by jí věřila i v tom, že někteří letifeři jsou skvělí.
Někteří si ale její loajalitou nejsou jisti a její postoj jim přišel spíše přelétavý, jako kdyby se nemohla rozhodnout nebo se rozhodovala podle toho, kdo zrovna vede. Sama tvrdí, že se přidala, aby ochránila mladší studenty. Prý se jí to i vedlo a na její popud letifeři nepotrestali jednoho ze studentů, který lilii neměl. Opět neví, proč si ji tam nechali, podle všeho byla bezproblémová, nevyčnívala, a myslí si, že letifeři měli pocit, že ji mohou ovládat, když na ni sem tam dají… předvádí to například na údajném ušetření prváka, jak ale víme, tento prvák nebyl ušetřen a jeho trest nebyl zrovna hezký. Jen těžko proto říct, z čeho toto slečna soudí. Byla součástí Čaje o páté, v rámci kterého vymýšleli různé plány – např. dopis jejímu otci, který máme, a ve kterém je část směřována letiferům, ve které jim nabízí spolupráci, tu ale u výslechu odmítá – navíc při dotazu na tuto druhou šifrovanou část dopisu odvedla řeč jinam a nevyjadřovala se k ní.
Víme tak, že slečna při výslechu v podstatě zatajuje, že letiferům nabídla pomoc, což je minimálně podezřelé, pokud by to na letifery bylo pouze nahrané. Stejně tak slečna Inkwell odmítá, že by měla dobré vztahy s letifery, víme však od jejích blízkých, jak zbožňovala přeživšího Kolsrudsona. Sama však přiznává pouze debaty o výuce. Ano, skutečně řídila kroužek léčitelství. Nelze ještě opomenout, že letiferům poslala stížnost na profesorku Franco… ta byla následně usmrcena. Xara však jakoukoliv vinu odmítá. Prý byla pro studenty nebezpečná, a ačkoliv věděla, jací letifeři jsou, nahlásila ji a nevyjádřila žádnou lítost, prý se mohli letifeři rozhodnout jakkoliv a že se rozhodli právě takto, tak to tak je. Lituje prý akorát toho, že nepožádala o odstranění Lilie a nezabránila Elizabeth v tom, aby se přidala.
Soud (dále jen S): Zkuste si prosím vzpomenout na nejhorší, vykonanou věc, kterou jste spáchala onoho roku.
Obžalovaná (dále jen O): Kouzlila jsem na studenta, když začal v hodině profesorky Franco útočit kouzly na jinou studentku. Jednalo se však pouze o kouzlo na zmrazení pohybu. Bylo to však proto, abych zabránila něčemu horšímu, a v mezičase tam profesorka pouze seděla, naprosto bez hnutí, přičemž poté, co se toto událo, tak nás pouze s pláčem propustila z hodiny.
S: Cítíte se nějak provinile?
O: Ano, cítím se vinná z toho, že jsem pro ostatní neudělala víc. Že jsem jim nezabránila v přidání se a že jsem je nepobídla k odchodu.
S: Co vás vedlo k tomu, přidat se k letiferům?
O: Starost o mladší studenty. Respektive obava z toho, co se s nimi stane. Některé z nich opustili prefekti v síni samotné, oni samotní byli vyděšení natolik, že se nedokázali ani pohnout z místa. Kdyby byli v mém dosahu, odvedla bych je ze síně s sebou, bohužel nebyli. Nemohla jsem je tam jen tak nechat. Čistě z toho důvodu jsem tam zůstala.
S: Dostávala jste za porušení pravidel nějaké speciální tresty? Například mírnější, nebo přísnější trest.
O: Já neporušuji pravidla. Letos jsem je neporušila, loni také ne a ani můj první rok v Bradavicích jsem je nijak nepřekročila. Proto ohledně trestů, co se mé osoby týče, a jejich váhy vám nemohu odpovědět.
S: Prosím, řekněte nám, co je ve vašich očích to nejhorší, z čeho jste byl obviněna ostatními, kýmkoli, a zda jste schopna to s čistým svědomím popřít bez lží a polopravd.
O: Z toho, že jsem se přidala k letiferům, přesněji, že jsem jedna z nich, dokonce i to, že s nimi spolupracuji. Ani jedno není pravda, v průběhu toho roku jsem podnikla několik kroků a činů, které se neslučovaly s jejich názorem na svět, nijak jsem je nepodporovala, a co se týče daného dopisu, který máte ve svém vlastnictví, to jsem již na výslechu říkala, že bylo součástí hlubších plánů Čaje o páté. Také z toho, že neuznávám žádné autority, to vám věřím, že dokáže vyvrátit mnoho dospělých, ať už profesorů na hradě i mimo, že lidmi manipuluji a v poslední řadě, že nedokážu důvěřovat nikomu, kdo mi takzvaně není podřízený. Sice není mnoho osob, kterým opravdu důvěřuji, přesto existují. A vzhledem k tomu, že věřím v rovnou společnost, podřazené pozice dle mého nejsou. V konečném důsledku záleží pouze na úctě mezi jednotlivci, ne na postavení.
S: Proč vám přišla zmíněná profesorka pro studenty více nebezpečná než letifeři, že jste ji jim nahlásila?
O: Jak jsem již říkala… V hodinách letiferů byla plná kontrola, každý se bál, a i když volili mnohdy nebezpečné postupy, vždy to vypadalo, že mají hodiny pevně v rukou, všímali si dění v učebně. U profesorky Franco to tak nebylo. Nevšimla si útoku na studentku od jiného studenta, nic nepodnikla v zabránění dalšího kouzlení, a když jsme již zasáhli, pak nás pouze propustila z hodiny, aniž by zkontrolovala, jestli se někomu něco nestalo. Nutno podotknout, že i její formy… výuky byly také pochybné, abych to specifikovala, například odemykací a zamykací kouzlo nás nutila trénovat tak, že jeden z dvojice měl vlézt do rakve a nechat se tam tím druhým zamknout, poté odemknout.
S: Pan Smith zde zmínil, že jste byla přesvědčená, že vám letifeři naslouchají a dají na váš názor. Následně ale tvrdíte, že v případě profesorky Franco nemělo vaše udání sebemenší vliv na jejich následné rozhnodutí a ani na osud zmíněné profesorky. Co se stalo, že v této situaci už na vás letifeři tak nedali?
O: Nebyla jsem přesvědčená, že nám naslouchají. Jediné, co jsem řekla, bylo, že nám chtěli dát dojem toho, že naše slova mají nějaký důraz, že mají nějakou sílu něco změnit, že to, že máme lilii, tedy jak oni říkali, jsme silnější a máme moc, je opravdové. Což i dokázali na případě trestu daného prváka, přímo před našima očima ho potrestali tak, jak jsme navrhli, tedy odebráním bodů a dočasným zabavením hůlky. Co se dělo dál, to už se netýkalo našeho hodnocení. Tím to však skončilo. Předpokládám, že můj dopis je pouze pobídl k tomu, co nakonec učinili, ale jediné, oč jsem žádala, bylo přezkoumání způsobu její výuky. Nijak jsem nemohla rozhodnout ani ovlivnit, co opravdu udělají. Opravdu se neptali patnáctileté studentky na to, co dělat s dospělou profesorkou, nevím, proč její způsoby výuky jen nepřezkoumali, asi měli i jiné informace, které mi nejsou známy.
S: Pokud jste nechtěla, aby se profesorce Franco něco stalo, proč jste na ni podala stížnost?
O: Stížnost jsme na ni podaly hromadně ještě s dalšími dvěma studentkami právě kvůli již zmíněnému incidentu na jejích hodinách. Kdybych ji nenapsala já, napsala by ji Aurora Dashwood.
S: Co se v té stížnosti psalo a opravdu jste si myslela, že by z toho tato žena mohla odejít pouze s napomenutím nebo podobným postihem?
O: Abych pravdu řekla, nevím přesně, co jsem si myslela, když jsme to psaly, bylo to přece jen před více než rokem a půl, mohu se pouze domnívat, že jsem doufala, že to opravdu pouze jen přezkoumají.
S: Bylo řečeno, že necítíte žádnou vinu ohledně smrti zmíněné profesorky, protože byla podle vás nebezpečná. Nebezpečnější, než letifeři?
O: Necítím vinu kvůli její smrti, protože tu jsem přímo nezavinila, neurčila jsem, že ji mají zabít, a ani jsem to nezamýšlela. Cítím však lítost z daného konce.
S: Myslíte, že každý nebezpečný kouzelník by měl být odstraněn?
O: Nemyslím si, že by měl být každý nebezpečný kouzelník odstraněn. Vždy je mnoho proměnných, které je třeba zvážit, věk, motivaci, a další… V nejlepším světě by každý měl mít možnost na nápravu, ale ne každý je schopen ji přijmout. Každý by však měl mít druhou šanci na život.
S: Jakým způsobem jste tedy chránila své spolužáky?
O: I přes zákaz, léčila jsem jejich zranění. Sice ano, bylo to ode mne nebezpečné, po jednoletém kroužku léčitelství, ale se znalostí bylinek, které mě před nástupem na školu naučil můj otec, jsem byla schopná jim připravit i nějaké odvary proti bolesti, po konzultaci s naší loňskou profesorkou. S Misty Melkins jsme je zkoušely odreagovat od dané situace i menšími schůzkami nad kakaem v pohodovějším prostředí, prostě.. jsem se jim to snažila ulehčit ve všech ohledech, které mne napadly.
S: Co vás vedlo k tomu, abyste se k nim přidala? Měla jste pro to nějaké konkrétní důvody?
O: Jak jsem již říkala, přidala jsem se z obavy o prváky, to vám asi již více nerozvedu, ale mohu zkonkretizovat to, proč jsem nakonec s panem Morenem si nešla požádat o odstranění lilie. Velkou roli v tom hrály obavy, obavy z toho, co by provedli, kdybychom tam došli. Největší překážkou v udělání toho konečného kroku však bylo to, že jsem nemohla ohrozit ostatní. Kdybych tam došla, nešla bych sama, zkusila bych přesvědčit své blízké s lilií, aby si ji došli odstranit také, a i kdybych přece jen přišla sama, pak by i to bylo až příliš podezřelé. Řekněte sami, kdyby někdo, o kom věříte, že věří myšlence, že někdo, kdo nevyčnívá, se náhle rozhodne naprosto jinak, než byste čekali… nepřišlo by vám to zvláštní? Já ten dojem měla. A jestliže by měli ten dojem i oni, vedlo by to pak k prozkoumání všeho, co jsem ten rok dělala, nejspíše by odhalili jak Čaj o páté, tak i náš tajný lékouzelnický kroužek. Tím bych ohrozila i další, kteří ani lilii neměli, hrozilo by nám patrně mučení a mnohé tresty. To jsem jim prostě nemohla udělat.
S: Jak se srovnáváte s následky činnosti letiferů a ve spolupráci s nimi vaší vlastní, které budou ovlivňovat nejen vás, ale i všechny vaše vrstevníky do konce vašich životů?
O: Minulý rok každého změnil. Někoho k lepšímu, někoho k horšímu, však každý si prošel ztrátou. Mně osobně to pomohlo uvědomit si, co je pravý strach o blízké, najít pevnější hranice mezi tím, co kdo říká a co si opravdu myslí. Opravdu bych si to nepřála zažít znovu, nechci, aby mí blízcí trpěli jakýmkoliv způsobem. A ať už si každý z nás prošel cokoliv, myslím, že jedno máme konečně všichni společné. Nikdy nechceme opětovně zažít něco podobného. Já osobně nechci, aby si kdokoliv další zažil ztrátu někoho blízkého, ale tomu se nikdy nevyhneme. Jediné, co mohu do budoucna udělat, je pokusit se zařídit, že ztráty budou nejmenší. Zkrátka, zůstat štítem pro ty, kteří to potřebují. I když s některými věcmi se možná nikdy nesrovnám, tak jen to, že mám možnost žít dál a nějak to zpracovat a napravit, je dostatečné. Jsem za tu možnost vděčná.
Tento článek vám přinesli pamatovačka Barbara Khuda Fish a redaktor Dale Chips.
