Konec turnaje nebo tak něco

Napětí, které by se dalo stáčet do sudů. Zpocená čela, okousané nehty, rozmazaný make-up a potlesk. Asi tak bych popsal klasický průběh jakéhokoliv vyhlášení. Vyslechnete si několik nudných projevů, napijete se dobrého pití a jdete zase zpět do normálního života. U tohoto bodu bych rád dodal, že cokoliv, co má alespoň něco společného s normálním, obchází mílovými kroky Bradavickou školu. Otočím teď tedy obracečem času a ukážu vám, co vše jsou jen oči schopné zachytit.

Vyhlášení turnaje se konalo na opravdu originálním místě. Tedy u Černého jezera. Pokud byste očekávali bohaté zdobení, ohňostroje či stánek s dračími steaky… No, čekalo na vás pár stolů. Dobrá. Uznávám, že se tam možná vyskytovalo něco dalšího, ale upřímně… K čemu vám jsou květiny, nebo motýl, když to ani nejde sníst. Nemohu opomenout ani přítomnost Luda Pytlouna. Jak často se stane, že navštíví Bradavice a to navíc chvíli poté, co se tu měnily posty jako na horské dráz…? Tedy. Přeskočme proces „mravenčení“, kdy se k jezeru nahrnula snad celá populace našeho hradu. Vzhled přítomných naznačoval, jak nudná tato akce bude, samozřejmě se tu vždy najdou tací, kteří si spletou jezero s Ikea koutkem a přijdou v kostýmu jezevce.

A tak tedy vyhlášení. Přiznávám, že já sám jsem přišel pozdě, ani nevíte kolik práce dá si upravit vlasy. Přišel jsem akorát na proslov Minervy a okamžitě mě přepadla spavá nálada, skoro jako automatická reakce na jakýkoliv srdceryvný proslov. Ale naše ředitelka ho podala až výjimečně dobře, jelikož se jí podařilo navodit náladu, ve které se míchalo očekávání, strach, touha i soutěživost. Srdce se mi skoro zastavilo, když došlo na vyslovování jmen. Fleur, Viktor, Jason… Já? Musel jsem vypadat jako nártoun, jak moc jsem kulil oči, cože se to právě stalo. Určitě všichni jásali a slavili, když jsem vyhrál, já si však stihl všímat jen své perníkové princezny, ale tak kdo by neměl radost z výhry Mrzimoru.

Tož už jsem si říkal, že půjdeme oslavovat soukromě, kdybych nezahlédl nového Bradavického Supermana, který svými nelidsky rychlými reflexy mávl hůlkou na jakýsi velký kus šutráku, valícího se rovnou mezi zástup. Uznávám, první minutku jsem se docela dobře bavil. Leslie osprchovaná sprškou slin a golfový míček značky Bowen s. r. o.? Člověk by si nemohl přát lepší grotesku. A ono se to ještě zlepšilo, obrů totiž nakonec bylo čtvero. Rád bych vám pověděl i jejich jména…Ale myslím, že by to bylo něco jako náhodná směsice velkých písmen. Doteď mi v hlavě vrtá, jak se tam vzali. Ale myslím, že myšlenka Archieho byla geniální, byla to past od vedení školy. Možná potřebovali zredukovat výdaje a jak to udělat jednodušeji, než pozabíjením „několika“ studentů? Co následovalo, bylo boží. Přednesu vám teď krátkou ukázku: Petrificus Totalus, Diffindo, Protego, Mdloby, Petrificus Totalus 2.0, Mdloby 2.0, Mdloby 3.0 atd. Více to určitě popisovat nemusím, řeč kouzel je stejně nejpřesnější. 

Ta bitka byla úžasná. Erika, sbírající kytky pro chudáky obry. Rositta, hrající si na Indiana Jonese zachraňujícího svou ztracenou archu. Jason jako boxovací pytel a koberec v jednom. Adelle, která měla nejspíše skončit jako chutná svačinka. Brájen… Pořád se divím, že ti obři neutekli. Protože celou dobu řval jak na lesy. A spoustu dalších udatných bojovníků Bradavic. Já mezitím ještě zachraňoval dvě dívky najednou, fakt. Po neúspěšném napadení obra dvouhlavého jsem si až teprve všiml, jak strašlivá ta bitva je. Tělo, ležící nehybně na trávě, tělo, které mělo ještě před malinkou chvílí hlas. Vlastně je mi pořád špatně, když na to myslím. Něco takového by ani nemělo být možné. Takže se znovu vracím k bodu, že to byla past. Možná teroristický útok. Skvělé načasování. A ano, Flér budu oplakávat. Byla to naprosto úžasná osoba, která mohla světu spoustu dát a její smrt nebyla zbytečná. Nebo tak něco.

Celkové hodnocení? Pět rozbitých hlav z pěti.