Oficiálně na wikipedii najdete „alternativně rocková hudební skupina“, já tomu řikam pseudo punk. Údajně to vzniklo v roce 1985 a rozpadlo se to o osm let později, nad čímž si každej po poslechnutí Doolittle vyplakal oči. Pokud měl nějakej vkus. Ehm. Já jsem tu bohužel ještě nebyla, ale vzhledem k hudebnímu vkusu mejch rodičů, bych si ale jela Michala Davida, tak možná díkybohu. Zpátky ke skupině. Na rozdíl od Nirvany zde ovšem nedošlo na sebevraždu u žádnýho člena kapely, takže si hoši v roce 2004 řekli, že se jim stýská po slávě, a že si občas prostě vyjedou na turné, kdyby je někdo chtěl slyšet. A ono je chce slyšet zatraceně hodně lidí. Protože Pixies maj nejenom alternativní hudbu, do který když se člověk ponoří, má pocit, že mu mozek odletěl na dovolenou a on i s nim, ale i geniální texty. Pokud tedy něco ve stylu: „Monkey goes to heaven“ zvládnete docenit, přišli jste na skupinu, která se vám zahryzne pod kůži.
„Prostě to smrdí retrem, cigárama a pivem.“ – Já
Tahle skupina oficiálně pochází z Bostonu a obecně ve svejch dobách v USA nikoho dvakrát neoslnila. Britové ovšem přišli na to, že se jim tenhle (ne)styl hudby-humoru fakt líbí. A tak se Pixies stali oblíbenými a jedněmi z nejvtipnějších lidí v Evropě. Následně se to tady začalo rozšiřovat jako mor, postupně se to rozlezlo na sever a tak dále. Členové skupiny Frank Black, Joey Santiago, Kim Shattuck a Dave Lovering sice nejsou žádní fešáci, ze kterejch si sednete na zadek, ale budete se radši dívat na „rozkošný ksichty“ 1D, nebo si poslechnete kvalitní hudbu od pravejch chlapů? (Pokud jste si zvolili možnost číslo jedna… tak jděte daleko ode mě. Dík.)
Under-under-underground. Populární, ale nikoli součást hlavního proudu. Proto vám o týhle skupině můžu vyprávět, nepřipadám si jako ovce a zároveň se konečně můžu podělit o něco, co mě rozpaluje víc než moje nová pánvička vajíčka. Pixies zásadnim způsobem ovlivnili punk rock. Kurt Cobain (to je ten chlap, kterej (ne)spáchal sebevraždu, zpěvák Nirvany, pokud jste to někdo nevěděl, tak si hezky doplňte vzdělání) sám prohlásil, že kdyby nevyšlo Surfer Rosa, Nirvana by v konečném výsledku nevypadala tak, jak nyní a Nevermind by zkrátka nevyšlo. Pokud se trochu orientujete v grungi, je vám doufám jasný, že svět by nebyl takovej, jak ho známe. V případě, že jste seznámeni s teorií chaosu a máte tucha, že jedno mávnutí motýlích křídel může změnit osud celý země, víte, o čem mluvim. Ačkoli v Kombajnově případě se tedy spíš jednalo o zmáčknutí spouště. Ale fňukání na téma „proč musel herák a ženská zničit zrovna jeho?“ si nechám na jinej článek.
„Je to taková lepší Vypsaná FiXa. A Vypsaná FiXA je nepřekonatelná.“ – Já
Co texty Pixies řeší? Duševní labilitu, fyzické zranění, UFO, ženy, zpěv a absenci mozku v hlavě. Každej, kdo mě tu trochu zná, jasně ví, že mě tohle zkrátka baví. To vysvětluje i moje častá prohlášení, že kdybych měla přijít o panenství, tak rozhodně u jejich písničky Hey. Škoda, že jsem na ně narazila až příliš pozdě… ale vy třeba budete mít šanci! Hlavně myslete na ochranu.
Hey, been trying to meet you
Hey, must be a devil between us
Or whores in my head
Whores at my door, whore in my bed
But hey where have you been?
If you go I will surely die
Pokud tu někdo trochu sleduje moji sekci kulturního okýnka, možná si všiml, že tu visela recenze na Klub rváčů. Ten si vybral jako hlavní zvukovou stopu prezentující film písničku právě od týhletý skupiny. Je čemu se divit? Krucinál, vždyť obojí je takovej nářez, že zkrátka nejde dojít k jinýmu závěru, že se prostě našly dvě spřízněný duše. A to tak, že je to sakra dobrá souhra. Nejde ji nemilovat. Pokud teda máte ten vku-ehm, každej jsme nějakej, že jo.
(Mimochodem, tohle je asi nejznámější písnička od Pixies. A ústředním dějem tohohle fanouškovsky udělanýho klipu jsou scény z filmu Trainspotting, o kterym vám musim někdy povědět. A taky o autorovi Welshovi, kterej ho napsal, ačkoli film je (ne)pochopitelně mnohonásobně víc populární. Jen si teda připravte pytlíčky na blití. Jo, můj nejoblíbenější knižní autor není rozhodně normální a rozhodně není pro každýho.)
„With your feet in the air and your head on the ground
Try this trick and spin it, yeah
Your head will collapse
But there’s nothing in it
And you’ll ask yourself
Where is my mind?“
Tak jo, timhle bych to asi ukončila. Kdyby vás zajímalo, proč tolikrát cituju sama sebe – nikdo v mym okolí to neposlouchá, takže musim vycházet čistě z toho, co si myslim já. Kdybyste měli náhodou pocit, že se vám to nelíbí, tak sorry, ale ještě můžu sáhnout do svý kapsičky instantní rakoviny a tou je rap. Ale já posloucham dobrej, fakt. Fakt. Fakt. Jenom byste si z něj urvali uši. Každopádně jako bonus na konec tady máte písničku, se kterou se ofc. ztotožňuju.
Mír, lásku a kulku do hlavy pro všechny!
E. K.
