Stará literatura, od Homéra až po modernější autory, Čapka nebo třeba Rollanda, nikdy nepatřila u mladší generace mezi oblíbenou literaturu. Já sama se často setkávala s názory, že taková literatura je nudná, klišoidní a mnohdy nemá moc co nabídnout. Dokonce jsem tomu jeden čas tak moc věřila, že čtení klasiků pro mě představovalo neuvěřitelné utrpení. Jenže ono tomu tak ve skutečnosti vůbec není. Stačí se trochu vcítit do stylu psaní, který, uznávám, nemá moc společného s psaním dnešních autorů, ale o to je to vlastně celé zajímavější. A nutí vás to dávat pozor celou dobu. Číst si pasáže znovu, než je pochopíte. Což není pro každého, ale věřte nebo ne,…