V den, kdy jsem tady šéfredaktorce řekla: „Hele, na ten článek mám nápad, tak já ho napíšu,“ jsem ještě nevěděla, že budu nakonec tápat nad prázdnou stránkou a jen pozorovat ten blikající kurzor čekající na to, až začnu ťukat do klávesnice. Písmenko dalo písmenko a delete zase všechno smazalo. Tenhle článek jsem začínala asi dvaceti frázemi, zkoušela jsem to vtipně, trapně, vesele, přáním, vzpomínkou, Terryho citací, no nic z toho mi na začátek nepasovalo. A jelikož tenhle článek je vlastně dvojčlánek, tak je to pro mě ještě těžší. Nevím kolik z vás tady je od začátku projektu, kolik lidí si pamatuje první vedení, prefekty, jména hráčů, barvičky, nebo snad i data, no já…