Milí přátelé Drbny, už je to nějaká chvíle, a chápu, že již prahnete žízní po nových informacích od nejrelevantnějšího zdroje nezávislé žurnalistiky z prostor bradavické školy – Drbny. S radostí vám můžu oznámit, že prozatím se nechystá žádná alternativa pod záštitou Ministerstva, jak jsem varovala v minulém díle. Naši nekompetentní policajti mají plné ruce práce s tou jámou v zemi a aktuálně nemají prostor na úchylárny. Třikrát hurá, jsme zachráněni! Tak na co ještě čekáte? Drbíky čekají už v dalším odstavci! Hořící studenti a umírající ranění na hodinách?! S novým školním rokem nastoupily nejenom davy vykulených dětí, ale také přibyly posily do profesorského sboru, přičemž ničí jméno na chodbách hradu…
-
-
Drbna se vrací
Zamkněte dveře, zadělejte závěsy. Jsou tady! Pořad! Fajn, možná nemá cenu takto dramatizovat působení bystrozorského sboru v Bradavicích – už jenom když vezmeme v potaz jejich neschopnost při chytání zločinců na jaře – ale otázkou na jazycích všech stále zůstává: „Co tady ještě dělají?“ Počítám, že nebudu jediná, kdo si takovou otázku položil – všichni na hradě nemohou být fanoušky klubu byrokratů v terénu, kteří již od útlého věku běhají doma s plastovým policejním odznáčkem a řvou po svých rodičích „stůj, ve jménu zákona!“ Je nadmíru fascinující, kam až bystrozoři při svém tajnůstkářském působení na hradě klesli. A když říkám klesli, mám tím na mysli opravdový skok po hlavě do propasti. Hotový…
-
První máj, drbů čas
Dámy a pánové, jsem zděšena, a hned vám povím, co se to stalo! Já sice ve své kanceláři koberec nemám a náš šéfredaktor Smith taky ne, ale po minulých článcích si mě předvolal alespoň na takový morální kobereček. Jsou prostě věci, které se asi řešit musí, a takový nepěkný dopis, který dostal náš šéfredaktor, je jedním z nich. A přesto, že pisatel pro vás zůstane anonymní a rozhodně to myslel dobře, protože se přece jen zastával své příbuzné na hradě, slečny Aubrryové (jejda, že by si někdo dal dvě a dvě dohromady a odhalil totožnost autora nevlídného dopisu na mou adresu?), přesto si nemyslím, že by náš svět byl tak…
-
Filipojakubské novinky
Poslední noc v měsíci dubnu má zvláštní magický náboj. Přichází teplé dny, které se prodlužují a do těch prodloužených dnů si zasloužíte ještě něco navíc. Třeba speciální nálož pikantérií, které se už prostě nedají ignorovat a ovlivňují dění a život na hradě. No ještě že mě máte, a já vám řeknu a postupně odhalím všechno, co se v hradních zdech odráží. Tak se pohodlně usaďte a svá unavená očka ještě před začátkem testového týdne upřete k těmto novinkám. Vždyť přece, co je starší, než včerejší drb no ne?
-
Apríl, nebo fakta?
Stejně jako příroda se probouzí i všechno živé na hradě a vypadá to, že i ti, o kterých jsme ještě v tomto roce neslyšeli se konečně dostávají do popředí a hrají hlavní role ve svých vlastních dramatech. Ať už jsou milostná, rodinná či přátelská. A proto se pojďme společně podívat co přinesly dny minulé...
-
Láska je krutá, ale musí to být!
Většina z vás si totiž asi myslí, že Láska je jako spodní prádlo a čím častěji ho budete měnit, tím to bude lepší!
-
Nový rok, staré trable
Milý čtenáři, Vánoční období nám nadělilo několik nových dárečků, ať už se jedná o nové ponožky od babičky, či informace, že támhle profesor se líbal s nějakou tajemnou dámou pod jmelím! Na vašich fyzických dárcích mi moc nesejde, ale ty druhé varianty, no, o těch by byla škoda neinformovat! Řada z Vás se rozhodla vánoční prázdniny strávit za studenými zdmi Hradu a já jsem jen ráda, že se je pokusili rozehřát alespoň pár pikantními výstřelky. A že ani o Svátcích Drbna nespí, se můžeš přesvědčit sám. Tak vytas šálek čaje a pusť se do čtení!
-
Drbna přichází…
Co oči nevidí, to srdce nebolí. Bylo by krásné, kdyby se dalo spolehnout jen na tyto dva smysly, ale vážení, i mudla na základní škole ví, že lidé mají smyslů pět. A co se týká drbů, dokonale využitelné jsou minimálně tři z nich! Ano ano, chápete dobře, kam tím mířím. Jedna paní povídala, ptáčci štěbetali, možná, že se prořekl nějaký obraz nebo bláhový studentík toužící po záři reflektorů. Každopádně ať je to jakkoliv, věřte, že se ke mě nakonec dostane vše. A tím vše, myslím opravdu vše.
