V životě existují pouze dvě jistoty – smrt, a daně. Alespoň to tvrdí jistý moudrý klasik, a co si budeme, není třeba klasika podrobovat přílišné kritice – ať už jenom proto, že mu v posmrtné existenci může být docela jedno, co si o jeho názorech myslíme. Mám pro vás dobrou zprávu: Smrti se v dnešním vydání naštěstí mohu vyhnout. Daně jsou bohužel opačný příběh.
Jak jsem již slibovala dříve, přináším vám všechna odhalení okolo proběhlé skřítčí revoluce, která může vaše nedočkavé srdce chtít. Situace, jež v zimě vypadala jako nový stav světa, se náhle, až překvapivě náhle, vyřešila. Je tedy dobré se zeptat, proč najednou vedení školy změnilo při vyjednávání se skřítky názor a udělilo jim nejen přiměřené platy, ale také právo z nich odvádět daně. Je to jenom shoda událostí, nebo stála za celou vzpourou temnější machinace? No, samozřejmě že stála, a ráda se s vámi o ni podělím.
Od demonstrace po školu v plamenech
Příběh o průběhu skřítčího povstání asi není třeba popisovat do detailů, jelikož jej buď každý zná, nebo si ho může zjistit z doslechu, ale zapomnětlivým a líným – skřítci se na oslavách Samhainu rozhodli seknout s prací, řekli, že chtějí platy, a uraženě si sedli na zadek. Bizarní pak byl tah školy, která tedy neudělala vůbec nic, jen donutila za skřítky zaskočit studenty. Zajímavé je v souvislosti s tímto také jednání bohatých “čistokrevných” rodin majících na škole své příslušníky, jelikož mohly tyto platy jednoduše pokrýt zlomkem svého jmění, no, očividně jsou více fanoušci klasického otrokářství než tržního systému.
Čím déle se situace táhla, tím tragičtější byl stav hradu. Pokud měly síly tahající za nitky v úmyslu přimět studenty k aktivitě, příliš neuspěly. Navzdory snaze hrstky odhodlaných se za nábytkem množily plísně, stoly s jídlem zely prázdnotou, a sedačky měly nové polštáře tvořené prachem. Možná právě tato situace přiměla dvě nebelvírské druhačky – jistou Chilli McByrne a Kasiopeu Altbauer – k radikálnímu kroku, a to provést kompletní a nekompromisní očistu celé školy… pomocí vše pohlcujícího ohně.
Bradavice samozřejmě popelem nelehly. Ono zapalovat středověkou pevnost pomocí pečící se pizzy taky není úplně nejefektivnější nápad, a díky tomu k radosti všech studentů škola stojí. Avšak zpátky k těm dvěma nadějným žhářkám – po založení požáru se odebraly hledat útočiště v Zapovězeném lese, kde se ztratily, a už je nikdo nikdy nenašel. Ha, dělám si srandu, obě jsou živé a zdravé. Jejich cesta však vypovídá o dvou věcech. Zaprvé, situace byla opravdu vážná, a zadruhé… do lesa pravděpodobně nešly jenom tak náhodou. Právě tam sídlí jádro zla, které se je mohlo snažit směrem do stromů zlákat.
Co je to do háje proutník?!
Správně se ptáte: na co ta drbna zase přišla? A já vám, milý čtenáři, ráda odpovím – na hrozbu národního rozsahu! Podle nezávislých (a kvůli bezpečnosti pochopitelně anonymních) zdrojů se v lese kolem bradavického hradu usadil zběhlý kmen proutníků, který nejenže podnítil celou vzpouru pidimužíků, ale zároveň systematicky narušoval veškerá vyjednávání. Cílem těchto bytostí bylo rozvrátit školní obrany a infiltrovat se mezi studenty. Avšak vzhledem k tomu, že právě držíte v ruce další výtisk naší Drbny, je zjevné, že jejich intriky naštěstí neuspěly v plném rozsahu.
Mnozí z vás si teď možná drbou hlavu a přemítají: co je vůbec takový proutník zač? K vysvětlení této problematiky jsem do Drbny pozvala expertku na tyto potvory, May Torchio: „Proutník v lidské formě většinou vypadá jako hezkej kluk, ale čumí jak divnej týpek na zastávce autobusu. Když vás pak má o samotě, změní se na krvelačnou bestii, která vás rozseká zaživa. Za každou oběť pak přidá proutek do svého pleteného košíku. Nejrizikovější je teď kumbál na košťata, protože proutník vyhledává osamělý, zapadlý místa, tak radši choďte ve skupince, kdyby náhodou nějakej pronikl do školy.“ Já tímto May děkuji za její odborné zkušenosti, a přeji co nejméně nemilých setkání s těmito bytostmi.
Profáci zasahují… no…
O hrozbě těchto bestií si zjevně postupem času začalo být vědomo taky vedení školy, což jste mohli zaznamenat, když neohlášeně začali rabovat ve studentských pokojích pod záminkou zásahu proti drogám. Kromě alkoholu a cigaret totiž hledali především známky po proutnících. Efektivita zátahu je v tomto ohledu velice pochybná, protože kromě zničení té trochy studentské zábavy se nikdo na vyšším postu o postupech vyšetřování proutnické invaze nijak nepodělil. Dokonce ani nepotvrdil její existenci, a proto jsem musela zdroje k tomuto článku pracně shánět z alternativních kanálů.
Poslední kapitolou celého stínu úchyláckých krvežíznivců v lesích je případ Cindy Dinklage. Této nebelvírce se neštěstí lepí na boty hůře než žvýkačka na spodní stranu lavice, což může vědět každý famfrpálový fanoušek. Cindy byla podle jistých přátel drbny vyhlédnuta proutníky jako jejich první přímá oběť. Když se o tomto faktu dozvěděl nejmenovaný vyšetřovatel školy, padl rozkaz – dostat Cindy pryč. Aby to ale celé vypadalo přirozeně, nechali ji sejmout na posledním zápase nebelvíru tak moc, že to chudák teď musí vyležet u Munga. Au.
Ke štěstí všeho obyvatelstva hradu je školní rok u konce, a ač někdy to bylo o fous, nikdo nepadl za oběť blížícím se hrozbám. Proto se nebojte užít si prázdniny, do města za vámi kouzelnické potvory nepolezou, a na pláž už vůbec ne. A v září, to se uvidí. V lepším případě vylezou ze Zapovězeného lesa masožravé bestie, v horším případě budou uvaleny daně na studentské bodové příjmy – za vynikající bude nyní jenom dvanáct bodů, protože tři si nechá škola. Ale dost strašení! Za ten poslední týden už by nás snad nic sežrat nemělo.
S přáním mála podezřelých čumilů se loučí,
Vaše BD
