Co dělat, když se ti nelíbí nikdo a vztahy ti přijdou bléé?

Tak jo, začneme tím, že gratuluju! Fakt. Jestli se ti nikdo nelíbí, tak jsi asi v té fázi, kdy se cítíš jako úplný rebel, co to má všechno na háku. Ale počkej, počkej, až ti bude padesát a budeš sama, jak ta přeplněná lavička na náměstí, až ti všechny ty „super páry“ kolem tebe začnou ukazovat, jak se mají. To tě pak bude teprve bavit. „Jsem tak hrdá, že nemám nikoho“ – ano, to ti asi zní hrozně cool, ale je to spíš jako když se někdo snaží vypadat důležitě, ale všichni si z něj akorát dělají srandu.

Proč se ti zatím nikdo nelíbí?

No protože asi chceš něco, co nikdo jiný nemá, že jo? Máš fakt „vysoké“ standardy, nebo co? Jako že fakt čekáš, že tě někdo zaujme, když na všechny ostatní koukáš jako na nějaké „nevhodné kousky“? Oukej, to je docela v pohodě, tak se klidně i nadále utápěj v tomhle „úžasném“ pocitu, že jsi jiná. Ale prosím tě, nebuď překvapená, když ti za pár let dojde, že zůstaneš ve stádiu, kdy se tě nikdo nebude chtít dotknout ani metrem. Ale co, aspoň budeš mít své pohodlí. Hlavně si nepřipustit, že třeba nějaký normální vztah by vůbec mohl být fajn.

Vztahy nejsou všechno – ale vážně si to myslíš?

No, jestli si fakt myslíš, že vztahy nejsou všechno, tak fajn, je to tvůj život. Ale tak teď si to fakt představ – jak dlouho budeš říkat: „Mně to nevadí, jsem v pohodě!“, až si budeš jednou stěžovat, jak nikdo nechce mít s tebou nic společného? Jo, jo, pokračuj, dělej, jak je to super, když se cítíš tak „nezávislá“. Ale kdybych si měla tipnout, tak tohle prohlášení si možná necháš na chvíli, kdy ti bude o dekádu víc a začneš se v tom sarkasmu pěkně topit.

Co když se to změní?

Ach jo, tady to máme. „Co když se to změní?“ To je otázka, co? No počkej, třeba se to změní, když začnou najednou všichni kolem tebe mít děti a ty pořád sedíš na gauči s nějakým filmem a popcornem a říkáš si, jak je to skvělý. Fakt tě obdivuju. Ne. To, že si myslíš, že možná někdo přijde a udělá tě šťastnou, je asi ten nejlepší vtip, co jsi mohla vymyslet. Jako vážně, buď v klidu, taky se možná objeví někdo… ale ne dřív než na tvé osmdesáté narozeniny, kdy už budeš odpočítávat minuty, než půjdeš spát.

Jsi opravdu jediný/á?

Tak teď si to přiznejme. Fakt si myslíš, že jsi nějaká výjimečná bytost, co to má všechno pod kontrolou? Tohle je fakt nejlepší. Jakože fakt si myslíš, že ti nikdo nechybí? Tak si to užívej, dokud můžeš, protože jednou si budeš ve čtyřiceti stěžovat, že všichni kolem tebe mají někoho a ty pořád ne. A víš co? Tak to už asi nechceš, co? Zůstaneš v té své super „nezávislé“ bublině, kde ti nikdo neříká, co máš dělat, ale když přijdeš na to, že to je spíš divné, asi pak začneš přemýšlet, jak ses vlastně dostala tam, kde jsi. Tak si to užívej, protože já říkám – jednou zůstaneš sama, a to už budeš fakt v klidu… nebo taky ne. Muhaha.

Snad jste spokojení s odpověďmi na vaše otázky a budem se těšit u dalšího čísla!

Vaše poradna