Detektivních seriálů jsou desítky a osobně patří mezi moje nejoblíbenější – jako malá jsem vyrůstala na Kobře 11 a Komisaři Rexovi, plynule jsem přešla na Vraždy v Midsomeru a Hercula Poirota a nepohrdla jsem ani Kriminálkou Miami a Sběrateli kostí. S objevem kouzla internetu v podobě online sledování seriálů a možností jejich stahování se mi otevřely úplně nové obzory. Na jaký detektivní seriál se má cenu dívat? Toť otázka. Pokud se budete rozhodovat mezi již zmíněnou Kriminálkou Miami, Kriminálkou New York a Kriminálkou Las Vegas, hlavním aspektem bude pravděpodobně čas jejich vysílání v televizi, případně herecké obsazení, protože ruku na srdce, v ničem zásadním se neliší – případ za případem,…
-
-
Klub rváčů
„Kdybych měl nádor, pojmenoval bych ho Marla.“ Když dokoukáte Klub Rváčů, začnou vám mozkem pulzovat pěkně divoký myšlenky. A ne jen tak ledajaký. Jedna z těch prvních by měla bejt „jakej má ten pitomej život vlastně smysl?“ Zrovna jsem tomuhle jsem ty dvě hodiny obětovala (říkám tomu pauza na oběd) a stejně jako před pěti lety se mi v hlavě kumuluje (a kopuluje) miliarda myšlenek, se kterejma budu bojovat další dva dny. A se kterejma jsem připravená se podělit – minimálně prostřednictvím recenze, protože jsem přesvědčená o tom, že tuhle kulturní vložku by měl vidět každej, kdo je schopen aspoň trochu chápat v širších souvislostech. A kdo má silnej žaludek…
-
Struny v hlavní roli aneb Sungha Stirling
Hudební okénko je pěkně nevděčné, to vám řeknu. Skoro na každém filmu, seriálu, či knize člověka něco zaujme, i když to není vyloženě jeho šálek kávy (nebo čaje). Ale hudba? Většina lidí si během puberty udělá jasno v oblíbených žánrech a zbytek života už jen rozšiřuje své obzory o interprety, kteří do nich zapadají. Ač je můj hudební záběr opravdu široký a kromě hip-hopu, rapu a metalu v mém Spotify playlistu najdete všechno (jo, vážně poslouchám punk, country i swing a nemám schizofrenii – teda myslím, na vyšetření raději nepůjdu), tak v něm asi nenajdu ani deset umělců, o kterých bych vám ráda napsala. Ne že bych si snad myslela, že nejsou boží,…
-
Tracyho Tygr
V roce 1951 vznikla kniha. A nebyla to jen tak nějaká kniha. Napsal jí totiž William Saroyan, jehož myšlenkové pochody jdou daleko za hranicí každodennosti – a to je důvod, proč tady dneska přistane recenze na knihu Tracyho Tygr. A když nad tím přemýšlím, je to poněkud smutný výběr, protože dílo vlastně nemá popsatelný děj, aniž bych vás připravila o jeho kouzlo. Tak se pojďme bavit o magii jako takové. Pokud dáte autorovi šanci poodhalit vaši duši a zakousnout se do jejího nitra po přečtení několika na oko obyčejných stránek, příběh vás strhne. Musíte se ovšem odpoutat od vašeho dospělého já. Hoďte to daleko za hlavu. Nesmíte se držet toho, že…
-
Trendní koníček – káva #2
Vždycky mě bavilo všechno dělat složitě, a u kávy to není jinak. Máme spoustu vymožeností, které udělají práci za nás, ale divili byste se, jakou radost dokáže udělat šálek té tmavé tekutiny, když je udělaná vašima rukama! Ukážeme si pár supr drahých strojů, přiblížím vám, jak co funguje, a pak vám poradím, jak si udělat výbornou kávu z pohodlí domova, aniž byste museli vyhazovat tisíce za přístroje.
-
Obliviate – čtení na dlouhé večery?
Je to již poměrně dávno, co se fanfikcemi na náš projekt plnil celý Discord. Do jakékoliv skupiny jsem tehdy strčila svůj nosík, vybafl na mě odkaz na některý z příběhů. Přesto, že jsou tyhle časy už dávno, dávno a ještě jednou dávno, pryč, spousta příběhů stále existuje a některé z nich jsou stále aktualizovány. Starší hráči k jejich čtení občas zavítají, ovšem nováčci, ať už ti letní, nebo ti, co registrací a zkouškou prošli poměrně nedávno, často nemají ani zdání, že něco takového existuje. A od toho je tu tento článek, který vám krůček po krůčku představí první z nich – Obliviate. Napadlo vás, jak bude vypadat život vaší postavy…
-
Black Mirror
„Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je v zemi zdejší ze všech lidí nejkrásnější?“ Pokud máte zájem o emoční výplach, který vás nepustí několik dalších hodin, i když se budete schovávat pod dekou s medvídkem připlácnutým na hrudi, pokud vás zajímají různé (ne)apokalyptické pojetí budoucnosti podle těch nejlepších autorů sci-fi a pokud máte strach, že rozkoukáte nějakej na sebe dějově navazující seriál a ztvrdnete u něj x hodin, je Black Mirror tou pravou alternativou pro vás. Proč? Protože jsem to řekl. Černé Zrcadlo je na ČSFD ohodnocen jako ten nejkvalitnější sci-fi seriál. A není to jenom pro srandu králíkům. V podstatě se jedná o nejkvalitnější věc, na kterou tady můžete narazit…
-
Desítky tipů na filmy aneb profesoři v hlavních rolích!
Filmů už bylo natočeno tolik, že i kdyby člověk celý život ležel na gauči a sjížděl jeden za druhým, tak nemá šanci vidět všechny. Podle čeho si tedy vybrat, k jakému snímku se večer uvelebit? Někdo hledá podle žánrů, jiný zas dá na doporučení kamarádů. Já patřím mezi ty, kteří si vybírají převážně podle obsazení. Většinou to dopadá tak, že objevím pěkného herce a do týdne mám celý jeho repertoár zkouknutý. Rozhodla jsem se napsat článek o filmech, které by vás mohly na konto herců zaujmout. Ptáte se proč? No přece proto, že v nich hrají vám tak dobře známí (a určitě milovaní) profesoři! Jako první se podíváme na…
-
Nalaďme se na Vánoce koledami!
Zase nastává to tolika lidmi buď proklínané, nebo milované období, tedy jinými slovy nastává čas vánoční. Měl by to být čas pohody a klidu u krbu a místo toho všichni lítáme do obchodů a sháníme ty nejvhodnější dárky pro své blízké. Komerčnost tento svátek úplně pohltila a zapomnělo se na to hlavní – není důležité co dostaneme, ale s kým budeme. Lidé kolem nás jsou v tuto dobu ta nejdůležitější věc. Proč se ženeme za dokonale uklizeným bytem a perfektními dárky, když našim nejbližším stačí hlavně to, že budeme s nimi? A k vánoční atmosféře patří i vánoční koledy.
-
Život je jako bonboniéra – nikdy nevíš, co ochutnáš
Na sklonku doby, kdy ostatní lidé vstávají do práce, nebo se z ní vracejí, jsem zrovna ukončovala hru s dvěma osobama mně blízkýma. A po svém odchodu ze Zmijozelské společenské místnosti jsem došla k závěru, že když už skoro svítá, měla bych pravděpodobně zhasnout lampion iluze, že nejsem unavená a pokusit se zavřít oči. Odráčit se napochodovat do světa snů a přestat si ničit zdraví tim, že s chřipkou vysedávam u compu, jako kdybych ve skutečnosti měla čas dvanáctiletý holčičky, jejíž největší životní náplní je koupě správnýho odstínu žvejky. Ehm. K tomu svému usínání jsem si chtěla pustit nějakou kvalitní ukolébavku – a protože můj mozek byl vyčerpanej hledáním správnejch…