Nejočekávanější soudní řízení – soud letiferů

Dobré ráno, poledne, nebo večer, kouzelnický lide! Po několika měsících úmorného čekání konečně přišel den konání soudu těch, o kterých se psalo i mluvilo po celém světě, a to hlavně minulý školní rok. Ano, řeč není o ničem jiném, než soudu letiferů. Nebo tedy alespoň těch, kteří z této skupiny zbyli, což není mnoho; stejně jako studenty bradavické školy je bystrozoři nalezli po znovupřevzetí školy bez známek života a přivést zpět k vědomí se podařilo pouze čtyři z nich.

Čtyři černokněžníci, na kterých teď spočívá vina a které je možno potrestat. O takovou veledůležitou událost jsme vás přeci nemohli ochudit! Právě proto jsem přišel už o den dříve, abych měl jistotu, že dokážu zabrat místo pro svou maličkost a mohl vám tak, milí čtenáři, podat co nejpřesnější informace o průběhu soudu. Soud, v jehož čele seděla samotná ministryně kouzel Mafalda Hopkirková, Starostolec i porota se sešla v hojném počtu, nemluvě o všeobecné veřejnosti a bystrozorů, kteří dané veřejnosti zabraňovali házet po obžalovaných zeleninu, tudíž se mé čekání rozhodně vyplatilo.

Po tom, co paní Hopkirková dokončila vskutku velice zajímavou a určitě záživnou úvodní řeč, kterou jsem rozhodně poslouchal, přišlo to, na co jsme všichni čekali – předvolání prvního obžalovaného letifera, Daxe Andileta. O jeho činech promluvil detektiv David Brown, který nám o něm udělal vcelku jasný obrázek pravého obyvatele azkabanské věznice.  Dovolil jsem si tedy udělat jakési profily obžalovaných dle pana Browna. Následné otázky od členů Starostolce a poroty spolu s Andiletovými odpověďmi jsem pro snazší přehlednost zaznamenal ve formě rozhovoru.

---

Soud (dále jen S): Byl jste donucený k činům, které jste spáchal, nebo jste je dělal dobrovolně?
Obžalovaný (dále jen O): Které přesně máte na mysli?
S: K činům, které jste spáchal během posledních měsíců. Udělal jste je dobrovolně?
O: Během poledních měsíců jsem seděl zavřený v cele ministerstva. Kromě sezení, zírání do zdi a občasného testování postřehu tamní ochranky, jsem toho moc na práci neměl. A dobrovolně jsem tam neseděl, to rozhodně ne.
S: Jaký úmysl jste měl s dětmi? Ublížil jste někomu z nich? Jak probíhala výuka?
O: Jen ten nejlepší. A výuka především praktická, ale to byste se musel zeptat mých studentů.
S: Jen ty nejlepší? Proto jste se podílel na jejich věznění a nečinně přihlížel trestům na nich páchaných?
O: To zní skoro, jako kdybyste tam byl. Jak víte, že jsem nečinně přihlížel?
S: Uvědomujete si, že kvůli vaší sektě byla usmrcena spousta mladých dětí? Jen proto, že si myslely, že je dobré se k vám přidat? Podílel jste se na náboru dětí? Jakou jste měl mezi nimi funkci, úkol?
O: Sektou bych nás tedy rozhodně nenazval a… To tu teď opravdu nadhazujete mrtvé studenty, zatímco tu část, která přežila, hodláte také soudit? Docela ubohé, nemyslíte? A funkci? Žádnou. Řekli mi obranu a lektvary. Tak jsem učil obranu a lektvary. Hlavouni si většinu plánů nechávali pro sebe.
S: Užíval jste psychických a fyzických trestů?
O: Od toho tam byli jiní.
S: Došlo k zabití některého studenta či profesora přímo vaší rukou?
O: Ne.
S: Můžete mi povědět, jaký jste měl konkrétní důvod pro přidání se do té skupiny, která se nazývala letifery?
O: Ne že bych měl na výběr, ale dostali mě z toho vašeho pětihvězdičkového hotelu zvaný Azkaban.
S: Kdyby byla šance vrátit čas. Bylo by vaše rozhodnutí jiné? Litujete svých činů?
O: Které rozhodnutí přesně myslíte?
S: Vyhledal jste tuto skupinu sám, nebo vás vyhledala sama?
O: Vy asi nebudete moc v obraze, že ano? Vytáhli mě z Azkabanu, takže si dovolím říct, že mne vyhledali sami.
S: Tím pádem bych se ráda zeptala, kdo podle vás zadával fyzické tresty studentům?
O: Řekl bych, že to záleželo na jednotlivcích. A já si zrovna nepotřeboval chladit žáhu na dětech, to není můj styl.
S: Proč jste zabil svého strýce?
O: Protože to byl tyran.
S: Rozhodnutí ohledně obsazení bradavické školy a únosu místních dětí, které jste drželi v zajetí – do jaké míry toho všeho litujete? Přidal byste se k té letiferské skupině znova?
O: Obavám se, pane, že to nebylo moje rozhodnutí, tudíž nemám co brát zpět. A litovat? Na stupnici od jedné do deseti tak pět. A mnohého.
Obhajoba: Nemyslím si, že by vás něco přesvědčilo. Vy už jste se rozhodli. A navíc, nudíte mne. Vraťte mě zpět.

---

Mikko Azrail König. Tomuto letiferovi bylo v době incidentu teprve 31 let a je tedy nejmladším z obžalovaných. Vyjadřoval svůj negativní postoj vůči mudlům a odmítal myšlenku sdílet s nimi svět. Považoval a stále je považuje za nižší a nedostačující. Při zahajovací slavnosti byl mezi těmi, kteří vtrhli do Velké síně a nehledě na to, že byla plná dětí, rozbíjeli nábytek, který létal i proti těmto dětem. Konec konců samy děti často při výslechu zmínily, že na ně křičel, házel po nich předměty. A často trpěly až stockholmským syndromem, protože chování jeho kolegů, jimž vyjadřoval podporu, bylo tak nechutné, že jeho barbarské chování jim přišlo téměř milé. Projevil nenávistný postoj a aktivně podporoval segregaci mezi kouzelníky a mudly, což představuje nebezpečí a ohrožení pro mír a harmonii v naší společnosti. Velmi aktivně se podílel na pátrání po kouscích archy, tudíž byl velkým přínosem pro to, že nakonec zemřelo tolik studentů. Otec studentky Nirayië Avanthii Catham byl přepaden právě tímto letiferem. Dle Brownova názoru musel Yaxley i Black v tohoto muže skutečně věřit, když byli ochotní pouštět ho z hradu a zase zpět, zatímco ostatní měli opouštění Bradavic přísně zakázáno.

S: Vztáhl jste někdy ruku na studenta?
O: Ne, madam. Něco takového jsem nikdy neudělal a sám jsem to odsuzoval. Stál jsem si za tím, že člověk si autoritu a respekt může vysloužit jedině slovně. Jistě, několikrát jsem křičel, ale nikdy jsem studentům neublížil. Zastávám totiž názor, že člověk, který si respekt musel vydobýt jinak, například tím mučením studentů, si ho nezasloužil, ale dostal se mu, protože musel, a to přeci není význam respektu.
S: Jakými dalšími způsoby jste prezentoval a podporoval nenávist vůči mudlům, nepočítáme-li onu hanebnou společnost, v níž jste setrvával?
O: Jedině pohrdavým pohledem a o něco víc odměřeným postojem než k ostatním.
S: Jaký vztah jste měl k mudlorozeným studentům – patřili spíše mezi ty, na které jste křičel, nebo mezi ty, po nichž jste házel předměty?
O: Časem jsem si uvědomil, že co se původu týká, mezi studenty nejsou takové rozdíly, jako jsem si původně myslel. Mylně jsem některé z nich považoval za čistokrevné a to byl jeden z momentů, díky kterému jsem si uvědomil, že to přesvědčení není správné. Co se křiku týká, křičel jsem na toho, u koho jsem to uznal za vhodné. V tom jsem nedělal rozdíl.
S: Zabil jste někdy někoho?
O: Ne, nikdy jsem nikoho nezabil.
S: Věděl jste o plánu ovládnutí světa a souhlasil s ním?
O: Ano, všichni z nás o něm věděli.
S: Používal jste na studenty zakázané kletby?
O: Nikdy, madam. To bych sám sobě neodpustil.
S: Připadalo vám vaše chování vůči studentům správné? Pokud ne, udělal jste něco pro to, abyste to zvrátil?
O: Vím, že jsem si mohl odpustit ten křik jejich směrem, ale díky tomu alespoň byli soustředění a věřím, že toho z hodin hodně pochytili. No pokud dovolíte, rád bych vyzdvihl, že jsem jim jinak neublížil. Mnozí moji kolegové zašli mnohem dál a tomu jsem se chtěl vyhnout a také jsem se tomu opravdu vyhnul.
S: Litujete svých činů?
O: Ano, pane. Lituji, že jsem si nechal do hlavy natlačit ty věci, které prosazovali, a hlavně to, že jsem se k nim přidal. Byla to chyba. Velká.
S: Jak jste si zasloužil, že jste byl u některých dětí oblíbenější?
O: Řekl bych, že jsem se k nim jako jeden z mála choval lépe, v porovnání s ostatními. No a u některých ta oblíbenost vzešla z jejich zájmu o vzdělání, které jsem jim poskytnul nejlépe, jak jsem dokázal. Především co se drakologie týká.
S: A když už jsme u těch studentů, někteří vás prý považovali za milého. Jaké záměry jste měl s nimi? Myslel jste, že z nich uděláte malé vojáky bojující za váš cíl? A to vám není stydno?!
O: Tak to nebylo, neměl jsem s nimi žádné úmysly. Viděl jsem v nich něco víc, ale spíš z pohledu profesora a u některých z nich z pohledu člověka. U těch jsem chtěl udělat maximum pro to, aby i za těchto okolností měli přístup ke vzdělání.
S: Jak jste se cítil, když jste vykonal všechny tyto činy? Opravdu jste chtěl z těch mladých studentů udělat malé vojáky, nebo vám šlo o něco úplně jiného?
O: Postupem času jsem si začal uvědomovat, že to není správné. Nevěděl jsem, jak si to vymluvit, tak jsem se to snažil alespoň zmírnit svým přístupem. Jak jsem řekl, většinu času jsem tam byl jen jako profesor. Nikoho jsem nepřemlouval, aby se k nám přidal. Drakologie pro mě byla důležitější.
S: Chcete říct, že jste reformovaný člověk? Proč jste se proti letiferům nepostavil, jestliže jste pochopil, k jak nesprávné věci jste se upsal? Proč jste ty děti neochránil, když jste věděl, co se stane?!
O: Uvědomil jsem si to až příliš pozdě. Kromě toho jsem toho sám moc nezmohl. Na hřišti, když se to všechno stalo a zvrtlo. Snažil jsem se chránit dva studenty, kteří byly blízko mě. Snažil jsem se je držet za sebou, aby se jim nic nestalo. To trauma a zranění, všechno, co se jim stalo, si budu vyčítat do konce života.
S: Věděl o vašem změněném názoru někdo jiný, či jste se pokoušel přemluvit někoho jiného, aby dal na váš změněný názor?
O: Jednou večer jsem se o tom chtěl zmínit Laylani Boisclair. V té době jsme si společně uvědomovali, že toto přesvědčení není správné. Ale ani takhle společně jsme to nestihli říct nahlas.
S: Proč jste se po údajné změně názoru rozhodl zůstat na straně letiferů? Řekněte mi, otevřel jste se také svým studentům drakologie? Snažil jste se je přesvědčit, že strana zla je skutečně zlem? Že by se na tu stranu neměli stavět?
O: Jak jsem již zmínil, bylo bohužel pozdě. Studentům jsem se nesvěřil, nebylo jich tolik, abych jim mohl věřit. Kdyby to byl někdo, kdo si chtěl udělat případné očko u vedení, mohl mě udat a obávám se, že by to mělo ještě horší dopad na dotyčné studenty i na mě.
S: Co vás přimělo otevřít oči a podívat se, co udělala strana, do které jste vstoupil? Samozřejmě, řekl jste, že jedním z těch momentů bylo rozdělení, ale myslím, že toho bylo mnohem víc, nebo se mýlím?
O: Když jsem se dozvěděl, co se studenty dělají, věděl jsem, že to není něco, čeho bych se chtěl účastnit. Takže šlo spíš o to, abych je něco naučil, když jsem byl na hradě.
S: Jak chcete soud přesvědčit, že v případě vašeho propuštění neuděláte stejnou chybu znovu? Byl byste ochotný se zavázat například neporušitelným slibem, pane Königu?
O: Pane, z této své osudové chyby jsem se poučil a věřte mi, že už nikdy nic takového neudělám. Je mi zle, když na to pomyslím, natož když si představím, že by se něco takového mělo opakovat. Vím, že byste mi nejspíš nedovolil zůstat na hradě jako profesor, takže bych se vrátil do rezervace, které jsem zasvětil celý svůj dosavadní život. A věřte mi, že tam mám co dohánět, takže by mě ani nenapadlo udělat něco podobného, co se stalo loni. – toto byla ve své podstatě i samotná obhajoba

---

S: co přesně vás přimělo změnit tak radikálně svůj postoj?
O: Byl jsem osloven z důvodu absence vhodného učitele pro vybrané předměty. Domnívám se, že každému z nás vykládali svou vizi jinak, proto nebyla v rozporu s mou životní filozofií a zájmem o výchovu mládeže.
S: Viděl jste v přidání se ke skupině letiferů výhody pro sebe nebo pro kouzelníky?
O: Viděl jsem výhodu pro mladé lidi, kteří mi byli svěřeni pod patronát.
S: Co jste od přidání k letiferům očekával? Jak velký podíl viny cítíte, u těch co nepřežili?
O: Na nešťastném osudu těch ubohých dětí nesu stejný podíl viny jako všichni ostatní dospělí, kteří je nedokázali ochránit.
S: Jak vnímáte celou vaši situaci teď zpětně? Změnil byste něco?
O: Děti a mladí lidé by neměli být postaveni před rozhodnutí, která zásadně ovlivní jejich životy. Obětoval bych svůj vlastní, aby mohly dostat znovu na výběr.
S: Proč jste nezasáhl je asi logické, o tom se bavit nemusíme, mě spíše zajímá, jestli jste na to alespoň pomyslel. Uvědomil jste si, že to co vaše skupina měla v plánu, bylo špatné, nebo jste si za tím stál?
O: Nemyslím si, že chápete důvody, proč jsem nezasáhl. Na rozdíl od ostatních mám rodinu, jejíž bezpečí je mi přednější než moje vlastní. Kdybych věděl, jaká katastrofa se chystá, udělal bych, co bych mohl.
S: Zabil jste někdy někoho?
O: Nikoho jsem o život nepřipravil.
S: Čím tak podstatným jste dokázal letiferům svou loajalitu, že jste se dostal do hradu?
O: Nedokázal. Asi využili mé neznalosti, díky níž jsem ochotně souhlasil s výukou. Nebyl jsem zapojen do jejich hlubších plánů a nemám o nich mnoho informací.
S: Mám tomu rozumět tak, že si připadáte, že jste byl letifery obelhán? Museli ve vás přeci vidět užitek. Nebudete mi přeci tvrdit, že vás do hradu pustili proto, abyste učil.
O: Možná víte něco, co já ne, madam. Myslím, že by to nebyla první známka nedostatku znalostí.
S: Byl jste jediný, koho měli letifeři venku v zásobě? Proč jste opustil rodinu, když vám na ní tolik záleželo? Čím jste toho chtěl dosáhnout?
O: Nebyl jsem žádná zásoba. Než mě navštívili, nebyl jsem o jejich existenci informován.
S: Užíval jste si ubližování mladistvým?
O: Neužíval. Neholduji násilí. Zvláště ne tomu, páchanému na dětech a mladistvých.
S: Co nejhoršího jste udělal někomu ze studentů a co vás k tomu vedlo? Byl to vztek, strach nebo čistá nenávist?
O: Přinutil jsem jednoho mladého muže, aby se vzepřel svému strachu a navzdory veškeré snaze protestovat chodil na pravidelné lekce létání. Upřímně by mě zajímalo, jestli mu to nakonec skutečně prospělo.

Obhajoba: Nevidím důvod, proč zdržovat soud dlouhými omluvami, protože ty nebohým dětem život nevrátí. A jak už jsem řekl, beru na sebe odpovědnost za neštěstí, které se stalo, stejně jako všichni ostatní dospělí, kteří nedokázali mladým lidem zajistit svět, v němž by nemuseli umírat a být souzeni za chyby dospělých lidí. Protože v takovém světě budou vyrůstat i mé vlastní děti. Mohu jen apelovat na to, aby byli hnáni k odpovědnosti lidé, kteří jsou za tyto chyby skutečně zodpovědní, ať už záměrně a vědomě, nebo naopak z jakéhokoli důvodu nikoliv, a ne chybující mládež, která ani neměla možnost naučit se bojovat se životem a už se o něj musela poprat.

---

S: Co vás vedlo k tomu, že jste se přidala k letiferům později?
O: Pochopení. Uvědomění si, co vlastně děláme. Porozumění, v jaké situaci jsou studenti, a že já bych v té situaci být nikdy nechtěla.
S: Kdy přesně se tohle stalo? A rozhodla jste se někoho přesvědčit také?
O: Nedá se říci přesný datum, uvědomovala jsem si to postupně. Řekněme, že už kolem půl roku jsem byla značně nalomená. A… nikoli. Řekla jsem to pouze jedné osobě, a ta se mnou souhlasila. Nebylo třeba daného člověka přesvědčovat.
S: Co vás motivovalo k tomu, abyste se připojila k letiferům a ublížila studentům?
O: První část otázky – podpořili mě, když to nikdo jiný neudělal. Cítila jsem se jim býti zavázána. A druhá část? To jsme v popisu práce neměli.
S: Co vás vedlo k tomu ublížit tak malému dítěti?
O: Dětská blbost, vtip, který jsem si vzala příliš osobně. Vyprovokovalo mě to. Neuvědomila jsem si, že je to dítě, které to nemyslí nijak významně zle.
S: Měla jste ty kletby předem připravené, nebo to byla spontánnost? Byly vaše oběti, děti umučené, něco, za co jste je museli potrestat, nebo jste to dělali, protože jste se prostě nudili?
O: Ne, pane, naprostá spontánnost. Čím více mě rozhořčil, tím prudší jsem byla. Ale předem připravený harmonogram? Pět minut předtím by mě nenapadlo, že budu kdy někoho mučit. A rozhodně jsem to neudělala pouze z nudy. Měla jsem napnuté nervy, byla v neustálém střehu, kdy na nás přijde Ministerstvo, nechala jsem se jednoduše vyprovokovat.
S: Vybíjela jste si zlost na dětech mučením patrně ve zlosti, jestli to dobře chápu. Bylo vám to aspoň zpětně trochu líto, nebo vám to přinášelo jen potěšení a uspokojení?
O: Samozřejmě mi to bylo líto. Ani si nedokážete představit, kolikrát jsem si tu situaci přehrála v hlavě a přála si, abych mohla vrátit čas, nad jeho chováním jen protočit očima a nechat to být. Jistě si to nezasloužil. Jako žádné z těch dětí.
S: Byli na hradě všichni stoupenci Yaxleyho, nebo měl někoho venku a teď je volný?
O: Já nevím, pane. Myslím ale, že jsme byli všichni, nebo většina, na hradě, jelikož i práce mimo školu jsme chodili vykonávat my. Nechci říkat, že jsme byli jen vojáčci, to ne, nebyli jsme oběti, ale obávám se, že nikdo z nás nevěděl přesně všechno.
S: Máte nějaké jiné informace, které by ministerstvu pomohly vyřešit tuto nesrovnalost v názorech na mudly v kouzelnické společnosti?
O: Nevím, jak přesně to myslíte. Jakože proč jsme MY byli proti mudlům? Já osobně proto, že mi nikdy nebylo řečeno, že by to mohlo být opačně. Rodiče to brali jako samozřejmost a mysleli si, že to tak beru také. Ale když jsem potkala letifery, kteří řekli, že mudlové jsou něco míň, uvěřila jsem tomu. Mělo by se o tom více mluvit.
Obhajoba: Přiznávám, že jsem se přidala k letiferům. Dobrovolně. Vtrhla jsem do školy, s ostatníma zlikvidovala vedení a spolu s nimi se ujala nadvlády. Přišlo mi to jako super nápad. Nevím proč. Nevím, proč jsme šli zrovna po dětech, nevinných stvořeních. Postupem času jsem to já i několik dalších pochopili, ale co jsme měli dělat? Neměli jsme jinou možnost. A možná i ano, ale nechtěli jsme dost. Doznávám se k tomu, že jsem letiferka.

---

Celkově jsem měl opravdu velice rozporuplné pocity. Jednou jsem dokonce zacítil i lítost, ovšem ne nad oběťmi, ale samotným obžalovaným. Musel jsem si připomenout, co hrozného vlastně napáchali, aby ten pocit zase zmizel. Ze všech šel opravdu strach, sice u každého jiným způsobem, to mě ovšem nutilo se sám sebe ptát, o kolik více se v tom případě museli bát minulý rok samotní studenti.

Pokud jste se pročetli až sem, tak to znamená, že vám není lhostejné, jak ministerstvo naloží s takovou důvěrou, kterou jim vkládáme do rukou. Ani nám to není jedno, ovšem hlasování se konalo bez přítomnosti veřejnosti, takže konečný verdikt ještě neznáme. Avšak vězte, že vás o výsledku budeme informovat ihned po zveřejnění.

Mluví obžalovaní upřímně, nebo se jedná o velice rafinované lháře? Bude dosaženo požadované spravedlnosti? Jak bude probíhat očekávaný soudní proces se studenty, kteří se údajně přidali k této skupině? Udělali to z vlastního přesvědčení, touze po moci, kterou jim letifeři slíbili, nebo se jednalo o jednoduchý pud sebezáchovy? O tomto a dalším, vám podáme zprávu ihned po obdržení potřebných odpovědí.

Za redakci Sonorus
Maxwell Clarke