Jak jste si možná zvládli všimnout, jsem expertem na vykopávání starých filmů i seriálů z hlubin času a následné servírování ho právě tady v Sonoru. A protože snad nikdo nemá rád věčně opakující se linku, pro jednou jsem se rozhodla vystoupit ze stereotypu a den poté, co můj pes opustil svět, jsem se vydala do filmového světa v podobě kina. Zkrátka mě nedokázala nechat chladnou přítelova slova: „Hele, víš, že vychází film Blaník Prezidentem?“ A já na to: „Tak na to musíme hned jít.“
Jako fanoušek seriálu, který vychází na streamu (Kancelář Blaník), a který je tak neskutečně kontroverzní, sprostý a zároveň trefný a absolutně geniální (k poslednímu hodnocení ovšem dojdete pouze v případě, že nejste totální ignorant a máte aspoň základní přehled o politické scéně a jejich hlavních představitelích). Hnaní charakteristiky politiků a hlavních postav až za hranici absurdnosti je zkrátka hobby, které si vyvolili tři hlavní představitelé: Marek Daniel, Michal Dalecký a Halka Třešňáková. Nejedná se o seriál, na kterém by snad někdo chtěl zbohatnout. Nebo se stát slavným. Naopak. Všichni považují točení jednotlivých epizod za zábavu – pokud byste po přečtení dané informace čekali jakoukoli neprofesionalitu, nechte mě vyvést vás z omylu. Ono snad není ani na vteřinu možné uvěřit tomu, že by některá z postav vyskytujících se v příběhové lince nebyla opravdová. Ovšem vrhněme se od původního nápadu až k filmové premiéře.
Pod vedením čtyř režisérů byl vytvořen fascinující příběh odehrávající se na pozadí prezidentských voleb. A v tom je Blaník Prezidentem právě unikátním. Využívá vzniknuvší situace, kdy zkrátka štáb komunikoval s jednotlivými kandidáty na prezidenta, byl nucen reagovat na aktuální novinkové titulky, kdy zorganizoval několik akcí probíhajících různě po Praze. Jedná se o projekt, do kterého bylo jistě vloženo mnoho úsilí, krve a potu. A já zase musím přiznat, že výsledek stojí skutečně za to. Marek Najbrt ve spolupráci se štábem odvedl naprosto geniální výkon a já jenom smekám, smekám a ještě jednou smekám svůj imaginární klobouček. Děkuji za dvě hodiny plné smíchu.
Co byste měli vědět? Dílo vychází právě z Kanceláře Blaník. Znělka, postavy jsou stejné. Pokud jste o něj nikdy v životě nezakopli, neznamená to, že byste si film jako takový neužili. Satirických momentů poukazujících na to, že se politika pomalu ale jistě mění ve frašku, je zde dostatek. Ovšem klasické znaky provázející seriál vám možná nebudou připadat natolik humorné a možná trochu podivné. Tonda Blaník se totiž vyznačuje spoustou zajímavých libůstek. Ať už to je jeho záhadný kamarád lobbista Libor, jeho věčné: „jdu kadit“ ohlašující konferenční hovor, případná úchylka vztahující se na kvalitní boty. Jeho nejlepším kamarádem je jeho maminka, a přestože svoje spolupracovníky neustále ponižuje a vlastně nenávidí, ve vyhrocených momentech jim vyznává neskutečnou lásku. A takhle to vlastně všechno začíná.
Tonda Blaník je lobbista. Funguje na pozadí české politiky, zná všechno a všechny, vyhrabe odkudkoli jakoukoli špínu a dalo by se snadno říct, že to právě on vede český stát. S podporou toho a toho, záleží na tom, kdo si ho zrovna koupí. Nyní ovšem přichází geniální kšeft – ano, Toník přijde na to, že prezidentský podpis může zaručit prodej státu. V daný moment začíná boj o čas. O kampaň. Má celkově přes sedmdesát dní na to, aby získal potřebných sto tisíc podpisů. První část filmu se tedy točí kolem tvoření falešné kampaně. Přestože vzniká spousta satirických momentů a mnohdy je vidět, že lidé ví, kdo Tonda vlastně je, na druhou stranu se ukazuje, že spousta existencí je schopná pro obyčejné máslo podepsat v podstatě cokoli. Na jednu stranu ano, zasmějete se, pokud se na film podíváte z druhé strany mince, pravděpodobně vám bude z české společnosti lehce smutno. Bohužel pro Tondu ovšem jeho spolupracovník Žížala je unesen, a tak je jeho kandidatura ztracena. Teď přichází o něco zajímavější fáze filmu. Ano, Tonda musí získat na svoji stranu všechny kandidáty a koupit si je, aby následně podepsali dokument, prodali Českou Republiku Číně a on se tak stal jedním z nejbohatších lidí na zemi.
Příběh je to bohatý, nabitý vtipy a v mnohém se opírá o realitu. Na druhou stranu si musíte nasadit trochu střízlivé brýle a dobře hledat, kde je pravda. Pokud se rozhodnete na daný snímek podívat, doporučuji popcorn, kolu a místo v jedné z prvních řad. Čeká na vás množství hlášek, vulgarismů, výsměchu politikům, lidem a českému vnímání. Ale nebojte se… zazní i odkaz na to dobro v podobě Masaryka a Havla.
PS: Původní plán byl, že by se Marek Daniel skutečně přejmenoval na Antonína Blaníka a skutečně kandidoval. No, posuďte sami, jestli byste stáli o prezidenta, který má doma dva leguány a jednomu říká Levá a druhému Pravá. No, to víte… má svoje boty raději než lidi.
E. K.
