Filozofie. Musím vás bohužel zklamat, dámy a pánové, ale ne, nebudete se tu učit o nikom jménem Fil, ani o nějaké Žofce. I když, kdo ví? Kdo ví, o čem se tu budete učit? A je to, co se učíte vůbec pravda? Je to vůbec reálné? Co je vlastně realita? Nejsou všichni a všechno jen výplodem fantazie nějakého studentíka spícího na hodinách Dějin čar a kouzel? Kdo ví. Tak moment. Jo, filozofie ví. Nebo si to aspoň myslí, že ví. Protože vlastně nikdo nic neví. Buďte v klidu, my jsme taky zmatené. Ale to v tomhle předmětu budete často.
Filozofie je předmětem, který se zabývá všemožnými otázkami. Proč existují lidé? Mají nějaký účel? Jaký je smysl světa? Existuje osud? Bylo jablko předurčeno se narodit na tom a tom stromě, předurčeno přežít nástrahy ze stran ptactva a červů, jen aby bylo sklizeno, prodáno a následně bezcitně nasekáno do lahodného štrůdlu?! Pocukrujte si onen osud, milí čtenáři, a pojďme se podívat, co dalšího nám tento předmět nabízí.
Jak vznikla magie? Proč je potřebné žít mimo svět mudlů? Je třeba zapírat svoje schopnosti v jejich očích? Otázka za otázkou a odpovědi nikde. Proč? Protože na každou otázku se dá odpovědět další. Hádanka za hádankou, trilióny různých verzí a všechny jsou špatně i když jsou při tom dobře. Už se vám někdy kouřilo z hlavy? Už jste někdy měli tak málo otáček jako zlatá rybička? Ne? Stavte se na jednu hodinu a zažijete obojí v jednom. Nekecám. Člověk jde zmatený na hodinu, protože se snaží psychicky připravit mozek na to, že bude zahlcen novýma otázkama a odchází ještě víc zmatený, protože místo odpovědí, přibyla spousta otazníků. Je tohle vůbec možné? Vidíte, zase další otázka. Jeden by z toho mohl zavítat ke svatému Mungovi. A ne jako návštěva.
A ač sympatizuji s Filem a Žofií, pravda je takové, že “filozofie” vzniklo od latinského Filos (což je milovník a přítel) a Sofia (což je moudrost), takže doslova je to Láska k moudrosti.
“Chceme poznávat, chceme chápat, toužíme rozumět.”
-citace kdo ví koho a kdo ví kde jsem jí slyšela
O Filozofii jako takové se prostě nedá psát. Člověk musí pořád myslet a přehřívat mozek, aby byl schopný vyplivnout byť jen jednu alespoň trochu smysluplnou větu. Takže pokud jste osoba, která toho moc nenamluví, osoba, která nedokáže pořádně formulovat věty, nebo osoba, kterou prozatím nezajímá, jestli umře, nebo jestli je bílá bílou a černá černou a proč to není naopak, tak vám řeknu jediné: Filozofie není pro vás. Pokud jste ale zvídaví tvorové, což podle filozofických úvah lidi jsou, tak je tenhle předmět pro vás jako ušitý. A nepotřebujete k němu ani nikterak zvláštní průpravu. Technicky vzato by vám právě filda (jakože filozofie, ne filda jako nějakej Filda, a už vůbec ne pansor Fillius) měla poskytnout průpravu na všechno ostatní. Páč to byla zrovna filozofie, která byla první vědou, a ze které se postupně ostatní vydělily. Taková milá prabábi všech věd! Ještě ponožky aby nám upletla a bude to dokonalé. Jen s tím rozdílem, že tahle bábi bude uvažovat nad tím, jak pruhovaný vzor ponožek může ovlivnit vesmír. Hm.
Nemyslete si, že filozofie pokládá jen otázky nějakýho nadvesmírného rázu či co. Filozofovat můžete stejně dobře i o běžných věcech. A nemusí jít zrovna o štrůdl, i když ten si to taky samozřejmě zaslouží. Už jste někdy přemýšleli nad systémem kolejí v Bradavicích? Proč tu je? Jakou má symboliku? Proč jsme zařazování do kolejí pod erby jedné přerostlé kočky, zablešené hroudy chlupů, živého kuřecího stehna a nebezpečné polévkové nudle? Představte si, my ano. A přišly jsme hned s několika otázkami, na které nám vesmír bohužel ještě nestačil dát odpověď. Možná ji dostaneme od vás? Podělte se a zanechte komentář!
Když je znakem nebelvíru lev, proč jsem viděla plešatého nebelvírčana?
Mají-li mrzimorci ve znaku Jezevce, mají i blechy?
Je-li každý havraspárec moudrý, co tam dělá Archie Thiers?
Svlékají zmijozelci své kůže?
Smrdí nebelvírcům z pusy když řvou?
Přezimují mrzimoráci zimním spánkem?
Je-li havraspárským zvířetem pták znamená to, že kladou všichni vajíčka?
Jsou zmijozelci jedovatí?
Žerou nebelvírčané syrové maso?
Čím mají havraspárci vycpané peřiny a polštáře?
Přenášeji mrzimorci mor?
Jak je možné, že zmijozelci mají nohy?
Loni tento předmět učil zástupce ředitele, Wolfrick Chambers, který by ho určitě učit neměl, protože to jeho čtení myšlenek je podle mě strašný podvod. Člověk prostě sedí, horkotěžce přemýšlí, jaký blábol na otázku vyplivne a od katedry se ozve jen “Na to ani nemyslete, to je hloupost”. Ne že bychom to zažily, ale určo se všem vrtá v hlavičkách jako červík. A názor na jeho hodiny máte zde od Lucy Susan Lurefixky, teda pardón Lurefoxové.
Hodiny filozofie s profesorom Chambersom? Jedna báseň! Profesor je chlap so srdcom na správnom mieste, na hodinách často využíva svoj humor, a dokáže položiť na hodinách také témy, nad ktorými keď sa len trošku zamyslíte, ani sa nemusíte veľmi namáhať, už vám to ide samo od seba, a keď raz spustíte vodopád svojich myšlienok, nedokážete ho zastaviť. Hodiny sú zaujímavé, zadáva nám počas školského roku fascinujúce domáce úlohy ľahké na splnenie, lebo zase sa stačí trošku zamyslieť. Profesor je sám o sebe veľmi dobrý a milý, odpustí aj neskorší príchod na hodinu, hlavne, že študent dorazil, no nie? Možno preto je pán profesor Chambers jeden z mojich obľúbených profesorov na škole! Je na rolu profesora ako stvorený! Len tak ďalej, pán profesor!
Jako druhý profesor Filozofie, se zhostil na začátku loňského roku profesor, pan ředitel, Malcolm Albertson na jehož hodinách se mi naštěstí profesor Chambers nemohl vrtat v hlavě a já měla čas přemýšlet nad jeho knírem a dojít k teorii, že ten knír, vůbec není knír, ale určitě nějaké magické zvířátko, které si profesor chová na tajnačku, aby mu každý záviděl. Bohužel, dlouho jsem o tom přemýšlet nemohla, protože kvůli jiným povinnostem jsme byli odsunuti stranou a pana ředitele nahradila paní profesorka Kachlička Vorlová (Kahlen Ophelia Worrell), která byla na škole nová, ale naše srdíčka si získala až moc rychle. Na její hodinu nás nechodilo zase tam moc a jelikož mi nejvíce v hlavě utkvěla ta poslední, rozhodla jsem se poslat sovu primusovi. A Enzo Kale, onen primus mi dokonce odepsal!
Filozofie. Pokud si pod tím představíte hlubokomyslný pohled do minulosti, kdy naši předkové konečně došli k závěru, že se nemají řídit pouze tím, co jim někdo přenese jako legendu a začnou systematicky přemýšlet nad vznikem světa, lidí a důvodů našeho bytí a konečně budete mít možnost si o tom popovídat se svými vrstevníky a panem za katedrou… tak jste narazili na špatnej druh výuky. První pololetí tohoto předmětu se skládalo především z toho, že jsme přiši, pozdravili, dostali jsme papír a měli jsme psát. Výuka profesora Albertsona spočívala v tom, že zkoumal nejenom aktivitu našich mozkových závitů prostřednictvím neustále se opakujících otázek, ale mimo jiné i funkci našich rukou, kdy svaly pomaličku ale jistě vypovídaly funkci. Já osobně jsem z toho zrovna nebyl nadšenej, vzhledem k tomu, že jsem tam byl jedinej dospělej a kolem samí prváci a druháci, kteří dostali do hlavy dynamitovou nálož v podobě otázek týkajících se smrti ať už jich samotných, tak jejich blízkých, smrtonosných nemocí a obecně témat, které se hodí probírat s mnohem osobnějším přístupem. Ať dal profesor rozum kamkoli, přibližně v polovině roku ho vystřídala profesorka Orlová. Ono blonďaté stvoření popadlo výuku za druhý konec, kdy jsme konečně měli možnost se začít vyjadřovat, diskutovat, zkoumat naše názory z různých úhlů, což hodiny filozofie jako takové osvěžilo, ačkoli stále jsem přesvědčen o tom, že vzhledem k absenci potřebné teorie si většina ze studentů neumí představit, co se za slovem „filozofie“ vlastně skrývá. Motivaci přinášely nejenom body za aktivitu, ale také o mnoho sympatičtěji sestavené úkoly – přeci jenom, když každou hodinu píšete nekonečný slohy, následně pololetní písemku a k tomu dostanete nálož ještě v podobě dvou seminárních prací, máte chuť vyhodit profesora z okna. On se naštěstí vyprovodil sám a nahradil ho tenhle anděl, na kterýho nemůžu říct křivého slova, neboť jeho snaha, ochota a schopnost nám ve všem vyhovět předčila mnoho ostatních profesorů.
Chtěly jsme Enzovi za názor poděkovat, protože nám s článkem velmi pomohl.
Nicméně jsme se zamyslely a nakonec dospěly k následující debatě:
“Zvedlo by mu to ego. Zase.”
“To se ještě dá?”
“Myslíš, že tam existuje strop?”
“To je vskutku filozofická otázka!”
U dalšího dílu se na vás těší
ta šprťácká a ta s těma botama
R.Wildhame & E. Turner