Paráda, první problém, který nastává při tomhle předmětu, je naprostá nezkušenost. Ani jedna z nás tenhle předmět nenavštěvovala. No, jedna tomu sice šanci dala, ale po první hodině, kdy jí bylo strženo patnáct bodů a udělen krásný trollík, to vzdala (ano, já, Rositta, kdo jiný by brečel kvůli tomuhle?). Každopádně knížek o tom máme dost a dokonce naše spolubydla, prefekťácká, Wendy, je obecně na lektvary poměrně machr, jo. Pořád něco kuchtí. Někdy se jí dokonce podaří i krásný výbuch! Většinou u toho pak nadává, že prý se jí to nepovedlo, ale osobně si myslíme, že takový ohňostroj jednou za čas prospěje každé ložnici. A aspoň nemáme tak nudný strop.
Každopádně slovo dalo slovo, dostaly jsme lehkou školu, názornou ukázku a hned po tom, co jsme si uhasily oblečení, lepidlem dolepily zpátky vlasy, řasy a obočí, jsme mohly jít psát. Paráda, že?
Takže lektvary, lektvary…
Kde jen začít? Možná bych mohla zmínit, že v loňských ZKV nám profesor při hodině lektvarů, teď už ředitel, Albertson (Toho poznáte podle toho knírku!), citoval profesora Snapea. Citace byla dlouhá a otřesná, jedna půlka třídy při ní spala a ta druhá přemýšlela nad pravostí říďova knírku, no, kdybyste mě teď o půlnoci vzbudili, uměla bych vám ji říct nazpaměť. Takže zde, prosím pěkně!
„Pochybuji, že by studenti opravdu mohli pochopit, jaký půvab v sobě má tiše bublající kotlík a výpary, které se nad ním tetelí, a neviditelná síla šťáv, jenž skrytě putují lidskými žilami, omamují mysl a podrobují si smysly. Dokáži je naučit, jak připravit věhlas, stáčet slávu, a dokonce uložit do zabroušených flakonů smrt – pokud ovšem nejsou stádo tupohlavců, které musím každý rok učit.“
KÁmen. Bezoár.
Při hodině lektvarů se překvapivě naučíte kuchtit lektvary. Z čeho je vyrobit, jak míchat, jak servírovat nebo jak postupovat při úniku smrtelně nebezpečných výparů. Zábava to je! Už jenom to množství přísad. No vážně. Pamatujete na článek o bylinkách, jak nám pod postelí rostly houby? Sem s nimi! Nevíte, co se starými fuseklemi? Bude z nich báječný lektvar! Potřebujete se zbavit důkazního materiálu, který vás usvědčuje snad ani nechci vědět z čeho? Šup s tím do kotlíku! Lektvarologii využijete na cokoliv.
Ať už jsou to ostny dikobraza, suché pavoučí očička, akromantulí sliny, sliz tlustočervů nebo jen obyčejný sopel pana hajného. Taky jsou tam divné věci, jako třeba bezoár, věděli jste, že ho maj v sobě kozy? Normálně v žaludku, žaludeční kameny. Teda jako děda má žlučníkové, ale kozy mají asi žaludeční, no. Zjistíte, co s čím se dá zkombinovat a co se dá jak využít.
Nicméně nezapomínejte se tlustočervů zeptat, než z nich začnete mačkat sliz jako zubní pastu, ano?
Děkujeme.
Vše se netočí jenom kolem přísad. Naučíte se tam i další věci! Věděli jste třeba, že je rozdíl, když mícháte po směru hodinových ručiček, nebo proti? Pokud nevíte, co je kterým směrem, nezoufejte, nejste v tom sami. Nicméně lektvarologie je odvětví, které si vyžaduje tak trochu preciznost, takže když tam místo šesti trnů úponice naházíte čtyři tuříny, nedivte se, že místo lektvaru uvaříte zeleninovou polévku. Ale komu by to vadilo, že? Když vám nevyjde ta kariéra lektvarologa, skřítci ve školní kuchyni vás jistě uvítají mezi své řady. Ale pořiďte si síťku na vlasy. Lektvary jsou vnímané jako odvětví magie svým způsobem mystické a nejen díky tomu jsou důležité. Existuje mnoho temných odvětví, které se zajímají o to, jak je využít pro špatné věci. Každý má určité kouzelné vlastnosti. Mohou být využívány jako léky, podpůrné lektvary na zvýšení síly až po ohnivzdornost, nebo také smrtící jedy. Ty nás ovšem v prváku nikdo nenaučí, protože se mezi námi určitě najdou experti, kteří by se o to hned pokusili a zkusili by otrávit svého spolubydlícího za to, že v noci chrápe, nebo jim jeho šnek nechává sliznaté čáry po peřině. To je nedůvěra, co? Takhle se musíme spoléhat na klasické hořečnaté hrudky nebo dušení polštářem.
Nicméně popsat lektvary takhle slovy na papír může být jakože dost těžký. Zkrátka dokud se sami jednou či dvakrát nepřiotrávíte výpary nebo dokud vám to nevybouchne přímo pod nosem a vy tak dáte vašemu obočí sbohem, nepoznáte skutečnou krásu lektvarů.
A pojďme proklepnout vyučující tohoto předmětu. Profesor co prosí košťata o kakance (Fakt, na hodině řekl “Tak to mě (nebo mi) poser koště.” [Co kadí košťata? Třísky?]), profesorku, kterou byste nečekali a profesora, který by měl mít záznam v Guinessově knize rekordů pro nejvíc mastňácký háro.
Profesor Éamon Roderick Christinsen, kterému nakonec přece jen budete říkat pane profesore, protože to jméno je šílené. Na škole působil prvním rokem a na některé z nás zapůsobil více, nebo méně, každopádně u mě má malé a určitě bezvýznamné plus za to, že mě nechává si z hodin odnášet věci jako gumovou kačenku, černou růži (A Harrisone, neopovažuj se o mě říct, že jsem kleptomanka!). Každopádně na jeho lektvary jsem nechodila, takže jsme odchytili osobu, která se loni tahala snad po každém předmětu a hle, zde máte názor slečny havraspárské, Terry Elis Moony.
Hodiny lektvarů… Ze začátku jsem se bála, že to bude nuda, protože můj otec je mistr lektvarů a tak jsem s bublajícím kotlíkem prakticky vyrůstala a doufala jsem, že to nebude jenom nudná teorie, ale i trocha toho vzrušení z vaření. Moje přání bylo vyslyšeno v podobě hodin s profesorem Christinsenem. Ačkoli k nám přišel jako supl, už jsme se ho nezvládli zbavit. Věřte mi. Vařili jsme roztodivné lektvary snad každou hodinu. Při výpravě nám bylo dovoleno vymyslet si vlastní lektvar, který jsme pak opravdu uvařili a pozřeli. Je divné, že se nikdo neotrávil, ale třeba jsou všichni tak moc šikovní. Dokonce jsme vařili i Felix Felicis! Řekla bych, že profesor je tak trochu sebevrah, když nechá prváky vařit něco takového, ale měl obrovské štěstí, protože nic nevybouchlo. Když o tom tak uvažuji, za ten rok vybouchlo až překvapivě málo kotlíků, což mě trochu znepokojuje, protože jsem přišla o tu akci při rychlém chvátání na ošetřovnu. Snad letos. Profesor Christinsen je dobrý učitel a umí zaujmout, takže kdybych ho měla hodnotit od jedné do deseti, dostane tak osm. Dva body za nevybuchující kotlíky a celkový nedostatek zranění. Je to vcelku pohodový profesor, který nemá zrovna dvakrát v lásce nedochvilnost a doporučuji se mu vždycky pěkně omluvit.
Kdo z vás by čekal, že profesorka známá jako totální fanatik do zvířat by dobrovolně učila i lektvary, do kterých se občas hážou nejrůznější tentononce ze zvířat? Sliz tlustočervů, chapadlíčka, srdíčka, krvička, kdo ví čí a jaké vnitřnosti, očička, nebo snad sušené jazýčky. Ano, přesně tak, profesorka Linnea Linderoth. O nikom jiném není řeč. Akromantulí máma vaří lektvary z chlupů, které pinzetou otrhává zvířátkům. Na její hodiny jsme se zeptali Zmijozelky Allison Brown.
Profesorka Linnea Linderoth a lektvary? Pokud si dobře vzpomínám, na tyto hodiny jsem se vždy těšila. Což je velice zvláštní, neboť k lektvarům moc velkou lásku necítím, každopádně s touto profesorkou to bylo dobré. Pro mě takové pohodové a klidné, z větší části oddechové, neboť stačilo vždy uvařit lektvar, odevzdat ho a mohlo se odejít z hodiny, kromě tedy úplně první hodiny, to jsme psali sáhodlouhé odstavce teorie. … Jen škoda, že jsme nevařili nějaké ty jedy, či těžší lektvary, mohlo to být zajímavé a možná i zábavné.
Tento předmět také vyučoval profesor Severus Snape. Všemi známy, málokým milovaný. Podle toho, co o něm víme (a věřte, že je toho sakra málo), víme, že lektvary jsou jeho celoživotní láska! A možná i proto má vlasy podivné konzistence, jak jste si jistě všichni všimli. Co když byl v mládí šikula, kterému vybuchovaly kotlíky pod nosem? Co když se mu jeden z nich stal osudným a jeho vlasy chytly olejový spád už na doživotí? Nebo ještě hůř – oplešatil? A koupil si paruku? Kterou se bojí umýt aby se nerozpadla? Taky je možné, že je jen moc hrdý na to, aby si šel koupit šampón a vlastní si udělat neumí! No vážně, dovedete si profesora Snapea představit v drogérii s nákupním košíkem, jak se pokouší si koupit šampón s vůni vanilky? No a taky možná používá šampón z tlustočervů, protože tlustočervi jsou fakt kůl. každopádně co se týká lektvarů, vyzpovídali jsme mrzimorskou prefektku Leylu Adherence, která kupodivu přežila všechny jeho hodiny. Já to vzdala hned po první, že ano.
Lektvary milujem. Fakt, že hej. Dostanete sa tam do styku s takými divnými vecičkami, čo by vás fakt nikdy nenapadlo. Niektoré sú extrémne nechutné- sliz z tlustočerva, alebo oči akéhokoľvek tvora stoja zato! Jednoducho odporúčam. No a keď správne všetko prekombinujete, vznikne vám podľa mňa čokoľvek na čo si len spomeniete. Samozrejme, že sme sa neučili sto rôznych lektvarov na každej hodine, no ukázali sme si tie dôležité a podľa mňa, keď človek dodržuje recept, tak zvládne urobiť akýkoľvek. Poďme však k profesorovi Snapeovi. Je úplne normálne, že akonáhle vojde do triedy, každý jeden študent ucíti na svojej koži akési zimomriavky. To je úplne v poriadku, keďže toto je jedna z osôb, z ktorých rešpekt priam vrieska na každú stranu. Hej, tie jeho „lesklé“ vlásky radšej nekomentujte, lebo on veľmi dobre vie, ako sa zbaviť, či len trošku „pozbaviť“ študentov. (Rozumej- zabiť, alebo prizabiť.) Ako napríklad na jednej z hodín sme takmer prišli o Wiru, ktorú prinútil vypiť lektvar. Asi jej nezostali žiadne následky, ale neviem Vám s istotou povedať, že keby šlo do tuhého, či by ju zachránil. Je to Snape. No myslím si, že nie je zas až tak úplný suchár, ako sa nám javí z hodín. Spomeňme si na jeho Santa Clausa. Nezabudnuteľný pohľad- Severus v tomto typickom červenom outfite, rozdávajúci darčeky pod obrovským Vianočným stromčekom. Ako by táto osoba mohla dopustiť, že by jej pred očami umrel študent? Veľa z nich však prestalo chodiť na jeho hodiny z prostého dôvodu- je prísny. Tak, ako ho stretnete na chodbách, tak sa správa aj na hodinách a tak opravuje aj úlohy a písomky. Verte mi, že som celé noci nespala a drvila sa, aby som poctivou prácou získala uňho Véčko. S určitosťou môžem však povedať, že aj naňho sa dá zvyknúť si a úprimne Vám poviem, že momentálne mi na škole chýba. Takže dúfam, že títo všetci noví profáci sú len letná záležitosť a na normálny rok sa nám vráti naša klasická zostava.
Nasekat, vhodit, nakrájet, přihodit, vymačkat, ponořit, zamíchat, schovat se pod stůl před výbuchem. Míchání lektvarů zní jako bezva zábava pro aspirující kuchaře a kuchařinky. Nebo pro pyrotechniky. Jistě na hodinách zažijete nejednu prekérní situaci, ale ať už vašemu kotlíku narostou nožičky nebo budete z učebny odcházet holohlaví, vždy si můžete být jistí tím, že příště se stane něco mnohem horšího! A to je pozitivní, protože se máte na co těšit!
U dalšího dílu se na vás těší
ta šprťácká a ta s těma botama
R. Wildhame & E. Turner