Jupé jéj! První letošní předmět, v kterém se nebudeme starat o tvory…
Teda ne tak úplně, protože i do černé magie patří “zvířátka” a jiné příšernosti jako třeba učebnice, že jo? V té najdete takovou hromadu věcí! Jde o jeden z vůbec nejdůležitějších předmětů, učí studenty základům světlé, ale i temné magie, což má způsobit, že si se základními znalostmi lépe poradí s nebezpečnými tvory nebo černokněžníky.
A co by sem mohlo spadat jako nebezpečný tvor? Takový Ďasovec? Karkulinka? I když kdo by se karkulky bál? Vlkodlak? Bludnička? Popravdě, já si toho moc z loňských hodin nepamatuju, krom oslnivého úsměvu a zlatých vlasů. Co třeba mozkomor? Toho jsem v knížce taky určitě viděla! Ovšem nutno podotknout, že právě ony učebnice všechny ty temné tvorečky vykreslují v krajně… temném světle. Jo. V tak moc temném světle, jak moc světlo může temné být. Chci říct jasně, většina těch tvorečků by vás bez zaváhání roztrhala na maličkaté kousíčky, ale to ještě neznamená, že jej musejí do těch učebnic malovat děsivě tmavýma barvičkama. A proto radím jediné – berte si na hodinu OPČM bílou pastelku! Co může být proti černé magii lepší než bílá pastelka? Vemte si třeba toho mozkomora, jo. To čapnete pastelku, něco tam načmrkáte a tadá! Máte roztomilého mozkomořího dědečka s bílým knírem, za který by se ani říďa Albertson nemusel stydět. Ještě dostane gatě vykasané do pasu, kšandy a motýlka a už vůbec nepůsobí děsivě (mozkomor, ne říďa… i když ten může klidně kšandy nosit taky, kdyby chtěl, určitě by mu to moc slušelo). Mozkomoří dědula, který rozdává bonbonky z barevného kornoutu nejen svým vnoučátkům, ale i všem dětem okolo. Krása!
(Toho Mozkomora jsme ofc ukradly a zvelebily, protože na tohle nemáme, no.)
Ale pokročme dál od teorie o bonbony-rozdávajících mozkomorech a zjistěme tedy, co tenhle předmět vůbec obnáší. Až na to, že je základem všeho, je to taky první předmět z našeho seznamu, kde vám bude užitečná i hůlka! Ha, to jste asi v kouzelnické škole nečekali, že? V první řadě se naučíte Protego, které vám mnohdy může zachránit kejhák, když na chodbě potkáte nějakého šikanátora, nebo jen Protivu, který se rozhodne vám zpříjemnit den svou přítomností, a věřte, že když říkáme zpříjemnit, myslíme tím zpříjemnit bombou hnojůvkou přímo do obličeje.
Dále jsou v základech i Mdloby, což je fájn kouzlo, když na vás začnou v lese skákat příšerstva, nebo máte jen otravného ctitele, který vám lozí za zadkem. Méně fajn to je ovšem v okamžiku, když to kouzlo umí někdo, kdo vás fakt nemá rád. A nebo i onen ctitel. To může mít fakt zajímavý následky. Jen tak mimochodem, dozvěděla jsem se, že předloni se na OPČM (nebo kouzelných formulích? Zdroje jsou nepřesné, stejně to stojí za to!) probírali spíše poníci a jistý nejmenovaný student z Havraspáru se opakovaně učil létat z okna. To muselo být super, už jen skrze toho na tu hodinu prostě všichni chceme, že jo?! Kdo mohl tušit, že poníci jsou stvoření pocházející z temnoty? To znamená, že můžeme rozpoutat zajímavé teorie o Morcových čtyřech ponících jakožto čtyřech ponících apokalypsy… konec světa se blíží, spas se kdo můžeš! *šílený jekot*
No, každopádně v OPČM zažijete hromadu srandy, naučíte se bránit i útočit, občas dostanete do ruky odporného zmutovaného plyšáka králíka, kterému visí místo oka knoflík půl metru dolů a chybí mu zuby.
Shrneme to tím, že OPČM je užitečné, kouzelné a využitelné na případnou terorizaci okolí, nebo i naopak na bránění, že jo. Nebo můžeme terorizovat ty, kteří terorizují. A bránit ty, kteří terorizují teroristy. A terorizovat ty, kteří brání teroristy terorizující teroristy. A nebo se můžeme všichni přestat terorizovat a jít na spolu třeba na zmrzlinu nebo tak něco. Jó!
Jako prvního profesora loňského OPČM jsem si vybojovala Zlatoslava Lockharta, co si budeme povídat, všichni jistě ví, proč jsem si ho zvolila jako prvního… Protože on je prostě číslo jedna! Jeho zlatavé vlásky majestátně vlající ve větru v učebně se zavřenými okny, jeho zářivý úsměv, který vás nutil vzpomínat na sluneční brýle a opalovací krém, který vám babička cpala do kufru, ale vy jste ho pošetile vyhodili. Jeho kouzelný hlas, který vás očaroval tak, že jste poslouchali jen zvuk a ne slova, u Merlina, divím se, že jsem vůbec prošla! Každopádně! Lockhart jakožto stálice a všemi známá celebrita, byl pro většinu třídy bohem již od první hodiny, kdy si to naštrádoval a všechny zasypal třpytkama. Ruku na srdce, ani pořádně nevím, co jsme se učili, ale za to bych ho mohla nakreslit klidně i poslepu. Kdo ví, kde je mu konec teď.
A znovu jsem si počkala k večeru na jednu ze studentek, která tam chodila se mnou, a violá názor Adelle Isolde Martell je zde!
Profesor Lockhart? Abych řekla pravdu, tak jsem ho vždy strašně moc obdivovala. Jeho knihy jsem milovala a četly se úplně samy! Takových vědomostí, co v nich bylo a spousta rad a dobrodružství! Na jeho hodiny jsem se strašně těšila, když jsem zjistila, že má nastoupit do Bradavic jako profesor obrany proti černé magii, tak jsem byla neskutečně šťastná a jeho hodiny byly prvními na které jsem se zapsala. Ale co k těm hodinám, že? Často nám četl ze svých knih a nebo nechával číst někoho jiného, nevadilo mi to, i když jsem knihy četla několikrát předtím a bavilo mě vždy, co nás učil, ač to kluci z nějakého důvodu nebyli schopni ocenit, ne že bych teď nebyla spíš na jejich straně, ale předtím to bylo trošku jinak. Když o tom zpětně uvažuji, tak nás bývalý profesor Lockhart nenaučil vlastně téměř nic. Nechápu, jak jsem mohla být tak slepá a nevšimnout si, že je na těch knihách něco podezřelého, nebo že to, co nás učí, je k ničemu… Došlo mi to až během té výpravy dolů z umýváren Ufňukané Uršuly. Tam se Lockhart zachoval opravdu zbaběle, vůbec ne jako v těch knihách, opravdu se za sebe stydím, že jsem si toho nevšimla dříve a věřila mu. Na hodinách nás učil kouzla, která se nám v běžném životě příliš hodit nebudou… Na rozdíl tedy od kouzelných formulí, které byly pro změnu slabší minulý rok. Ach, Merline, doufám, že na příští rok dostaneme nějakého normálního učitele a ne někoho, jako byl Quirrel a Lockhart.
V druhé řade musím poznamenat, že i když byl Zláťa skvělý, docela lituji toho, že jsem nešla k jednomu ze svých nejoblíbenějších profesorů a tím není nikdo jiný než Filius Flitwick. Že nevíte o koho jde? To víte, on je takovej nenápadnej. Snadno přehlédnutelnej. To čumíte do dáli a kde je mu jen konec? Nom. Zkuste ten pohled trochu snížit a možná jeho horní konec najdete. Ale všichni milujem‘ trpaslíky, že? Takovej starší panáček, metr dvacet nad zemí! Určitě o něj někdy zakopněte, protože to fakt stojí za to. Osobně jsme k němu tedy na OPČM nechodily ani jedna, ale dle průzkumů z jiných hodin (SSR) vám můžu říct, že jeho hodiny jsou vážně spešl! A ač se to nezdá, tenhle šedooký profesůrek, se vám zaryje pod kůži ať už v dobrém, nebo ve zlém, kdy vás v hodině nechá si ufiknout prst jakože na záchranu svého kamaráda/spolužáka/případně si prst neufiknete, když jde o nějakého blb-ehm, ne zrovna třikrát dobrého kamaráda. Co je to jeden prst, že jo? Však jich máte ještě sedmnáct. A pak? Pak zjistíte, že je to iluze, že ano! Ne, ale vážně, podle mě je to jeden z nejlepších profesorů, které tahle škola vůbec má.
A jelikož jsem zvídavá a občas jsem nakoukla i do jeho učebny, no dobře, bylo to jen jednou, když jsem se ho šla zeptat, jestli mi půjčí medvěda, měla jsem možnost zjistit, kdo k němu chodí, že ano. Takže zde, názor nebelvírské slečny Yennefer Lestat Hetfield.
Na hodiny k panu profesorovi Flitwickovi jsem se přihlásila, protože… Já vám vlastně nevím. Možná proto, že nejsem unešená ze Zlatovlasa. Každopádně to byl zážitek, na který jen tak nezapomenu. Ze začátku jsem byla zmatená, pak vyděšená a nakonec ráda, že žiju. Ve většině svých hodin využíval velice silné iluze, takže jsme se tu přenesli do deštného pralesa, tu zase zpět o několik set tisíc let zpět na Kamelot. Teorii jsme museli pokaždé studovat mimo hodiny, neboť on je celé zasvětil praxím a názornosti. A to vám teda povím, praxím, z kterých nebylo úniku. (Jak se tomu říká? Terapie šokem?) Ono když se na vás vyvalí hromada Karkulinek, tak vám prostě nezbývá nic jiného, než se bránit tím, co umíte a do toho se zkoušet naučit nové kouzlo aneb tolik k pololetním zkouškám. Možná lehce přeháním, ale když ono vám to přijde jako živé! Takže hodiny profesora Flitwicka jsou jednoduše pro dobrodruhy a vynalézavé lidi. Když k tomu ještě přidám fakt, že se svou výškou dokonale ovládá umění zmizet ve chvíli, kdy ho nejvíce potřebujete, zvyknete si celkem rychle spoléhat na sebe, popř. na své blízké kamarády. I kdybych od něj neuměla ani jedno kouzlo k obraně, aspoň se o sebe dokážu postarat jakkoliv jinak.
A jako poslední uvádím jedinou ženskou profesorku, která se loni tohoto předmětu ujala.
Lenna Swan, kolejní ředitelka Zmijozelu, profesorka jak má být! Patří mezi ty, které když potkáte a mluvíte s ní, odejdete ještě víc zmatení, než když jste přišli. Teda alespoň u mě to tak funguje. Loni jsem bohužel tu čest na žádné hodině neměla, ale když nás občas suplovala, myslela jsem si, že si ze zoufalosti servu kůži z obličeje, když jsem stále tahala ksichtík, abych vůbec věděla o čem mluví. Ale zase je s ní sranda, což se musí brát v potaz, protože s málokterým profesorem byla taková sranda jako zrovna s ní. Občas byla zmatená víc než všichni okolo, ale co už s tím.
Jako jedna z mnoha absolventů z její hodiny OPČM byla Havraspárská prefektka, Mackenzie Magpie, která se uvolila a také nám řekla pár slůvek.
Profesorka Swanová je… Zkrátka profesorka Swanová. Pořád jsem se ještě neodhodlala k tomu se jí zeptat, co se jí stalo (a navíc si mysíim, že si to už stejně nepamatuje, nebo by mi odpověděla na něco jinýho) a z těch všemožnejch teorií, co mezi studentama kolujou, mi jde hlava kolem. Nicméně ať už jako malá vypila moc Blouznivýho dryáku, nebo spadla ze stromu a natloukla si kebuli, anebo se omylem připletla do souboje a strefilo ji osm kouzel najednou, tak je to občas fakt síla. Teda neděste se, já ji mám moc ráda, je moc milá, hodná a vstřícná, to teda jo. Ale nečekejte, že po jejích hodinách půjdete v klidu spát – odkráčíte si to do knihovny a tam si v učebnicích budete našprtávat probranou látku – protože kdybyste se učili z toho, co vám na hodinách poví, tak vám u zkoušek nebude rozumět nikdo, a v tom horším případě byste se kouzlo naučili se špatnou formulí – a to může mít hodně špatný následky – mohli byste dopadnout jako ona. Ale na druhou stranu se na jejích hodinách nemáte šanci nudit, protože je s ní a s tou její pomatenou hlavou fakt sranda. Navíc si nepamatuje jména, takže i když vás načape po večerce, tak vám nemá jak strhnout body. Takže i když se fakt bojím o svoje zdraví, když mým směrem namíří hůlku, tak je to jedna z mých nejoblíbenějších profesorek.
Loňské OPČM opravdu učila legendární trojka, no kdo ví, jak tomu bude letos? Profesor Lockhart je mimo, Flitwicka doufejme nikdo nezašlápl a Swanová se snad přes prázdniny neztratí. Všichni jsou jistě do dalšího roku natěšení jako já na další skvělá kouzla, která budou určitě užitečnější než ty loňské, jako růst zubů či rostlinky čouhající z nosu, fuj. Bílé pastelce zdar!
U dalšího dílu se na vás těší
ta šprťácká a ta s těma botama
R.Wildhame & E. Turner