Ne, že bychom neměli co psát, ale již dlouho visí ve vzduchu otázka, na kterou konečně máme odpověď! Je začátek školníku roku a vy jen bezradně zíráte na seznam nabízených předmětů? Který je ten správný? Co jsou zač ty lektvary? A o čem asi tak může být takové létání? Co když jsou hodiny bylinkářství vlastně jen sáhodlouhé lekce o tom, jaký je rozdíl mezi skořicí a pepřem?! Pokud se bojíte, že při hodinách kouzelných formulí skončíte za volantem závodnické káry na kouzelný pohon, pak vězte, že právě tato rubrika je tu pro vás. Tímto článkem otevíráme seriál “Představujeme předměty”, který vám pomůže při rozhodování, jaké předměty si zvolit. A nemusíte mít obavy, že jde jen o nějakou lacinou reklamu ze strany profesorů, kteří se marně snaží propagovat předměty, kam jim nikdo nechodí. Za tímto textem stojí studenti jako vy – konkrétně dvě studentky mrzimorské koleje. Jistě jste stejně nadšení jako my, že? Že? Jistěže ano. Jásejme společně!
V této sérii článků vám představíme jednotlivé předměty, co se v nich naučíte a vzápětí zapomenete, jejich loňské profesory, kteří se snad objeví i letos, a všechny zákeřné profesorské praktiky, kterými vás budou po celý rok mučánkovat. Také jsme oběhaly studenty (občas oběti), kteří si jimi prošli loni, a donutily je vypovědět nám o traumatech zážitcích, které si z hodin odnesli.
Jak asi název prozrazuje, jako první jsme si vzaly do parády PéÓKáTé (nesnáším tu zkratku), protože je to jak mezi profesory, tak i studenty jeden z nejoblíbenějších předmětů.
Co je náplní předmětu péče o kouzelné tvory? Hádejte. Né, vážně, hádejte. To neuhodnete. Necháte se poddat? Hm? Hmmm? Haha, věděla jsem to. Je to péče o kouzelné tvory. A taky někdy přežití vedle kouzelných tvorů. A taky útěk před kouzelnými tvory. A taky zpacifikování kouzelných tvorů. Krása, nemyslíte? Pokud vás kdy zajímalo, jestli je tlustočerv tlustý, jestli kůrolez leze po kůře a jestli vás akromantule spolkne vcelku, nebo do vás zabodne brčko a vycucne jak Capri-Sun, pak je tohle ten pravý předmět pro vás!
V těchto hodinách vás bude čekat nejen teorie, ale i praxe. Takže nejdřív vám nějaký ten pansor povykládá o tom, jak je takový ptáček pastelníček krásný, barevný a roztomilý, co dobrého papá a kolik bobků denně vytrousí, o tom, jak vás jeho zpěv může dohnat k šílenství a naprosto vás psychicky zruinovat a vzápětí jich na vás pustí celé hejno. No nezní to jako ta nejlepčejší hodina ever?
A nemůžeme si odpustit ani trochu těch poučných věciček, že ano. Tahle hodina spadá pod hodiny magiozoologie , což je vlastně studium kouzelných bytostí nejrůznějšího druhu.V souvislosti s tím se vám dostane ponaučení o pěkných křížkách, jakože Xskách, která říkají, jak moc nebezpečná zvířátka to jsou. Během hodin narazíte na různý počet křížků, ale nebojte se, pokud se na ně chcete vrhnout a pořádně si je pomazlit, nějakých pět křížků značících smrtelně nebezpečného tvora vás nemusí vůbec zastavit! Prostě proti nim hoďte svá kolečka, staňte se piškvorkovým mistrem a máte to v kapse.
Mohly bychom vám tu vypsat definice zvířat a taky zvířata od A do Z, ale na co byste pak na tu hodinu chodili, hm? Takže nic nebude, zjistěte si to sami.
POKT si loni vzali na paškál celkem tři profesoři. Teda dvě paní profesorky a jeden pán profesor.
První zmíněnou, ale ne první jakože nejprvnější, prostě jen že o ní první píšeme, je Linnea Linderoth, všemi známá milovnice akromantulí, ptáčků s podivným jménem, ale taky kentaurů nebo hypogryfů. Často se k mým ouškům donáší, že je vážně střelená a akromantule má ráda až tak moc, že jich je v lese tolik, protože je chodí krmit a tím pádem se ještě víc množej. Ale kdo ví, co je na tom pravdy. Když se nad tím tak zamyslím, její láska k tvorům každého pohlaví, počtu nohou i chlupů na nohách je fascinující.
Vyzpovídaly jsme i jednu z jejích studentek, Camilii Jade Grey, jak prožila loňské POKT u profesorky Linderoth.
„Hodiny u profesorky Linderoth byly jedny z těch méně strašných. Profesorka se vždycky nechala ukecat k tomu, že mi omluví moje decentní půlhodinové zpoždění a mohla jsem se normálně připojit k hodině bez zbytečných ceremonií. Na hodině nás vždycky býval takový malý příjemný počet (domnívám se, že to má cosi společného s návštěvami u akromantulí) a profesorka nás nechávala seznámit se se spoustou tvorů. Třeba duhovce jsem si mohla pohladit! I když pak mi z prstů slezla kůže, tak nevím. Celkem to pálilo. Ke konci roku si to u mě ale profesorka pokašlala ještě jednou věcí, celou hodinu na mě šmatlala. Jeden se snaží soustředit na výuku a profesorka po něm furt ťape, přijde mi to prostě nepřípustné. Ale myslím si, že když si od profesorky zachováte konstantní dvoumetrový odstup, není to úplně nejhorší vyučující na průvod skrz svět kouzelných tvorů. Až mi příště zase někdo bude topit kluběnku v záchodě, určitě si za ní dojdu pro radu.”
Druhou profesorkou je Yesenia Emillia Morse, famfrpálová nadšenkyně, bývalá kolejní Nebelvíru a jedna z mála profesorek, která necpe lásku ke zvířatům všem pod nos. Tedy až na lásku k Leonovi, což je její majestátně vyhlížející bílý kocour, kterého s sebou tahá všude, kde může a určitě se s ním setkáte na každé hodině. Věřte tomu nebo ne, ale i když se tváří jako svatoušek s bílým kocourkem, občas (když zrovna v sobě nemá galóny podmanivého pitíčka) umí zařvat, někoho majznout sešitem po hlavě, nebo i jednoho či dva studenty ztratit v lese. A jestli si tady chcete šplhnout, pochvalte jí botičky, nebo doneste dobré víno, protože tyhle dvě věci miluje asi stejně moc jako kocoura a famfrpál. A k ní do kabinetu nechoďte! Má tam plnou zeď bot! A to, že vám občas usne uprostřed rozhovoru, je na téhle škole snad normální, ne?
Sice jsem já sama (Rositta) navštěvovala hodiny profesorky Morse, ale uznali jsme v redakci za vhodné zeptat se někoho jiného, jelikož bych asi nebyla objektivní. A tak mi nezbylo nic jiného, než jít hledat. No, a na koho jsem při svém štěstí nenarazila? Překvapivě, Archie Thiers taky dostal slovo!
„Toto je rozhodně jedna z nejhorších profesorek v Bradavkách, to vám povídám, čtenáři. Normálně nikdy nebyla na mej straně při ňákej hádce a že jich nebylo málo. Kdykoliv jsem měl neshody s Rosittou, vždycky jsem to schytal já a ona vyvázla bez průseru, to je nespravedlnost, že? Ačkoliv jsem se na hodinách nikdy nenudil, toto je jedno obrovský mínus. Jo a taky jsem kvůli ní málem neprošel z poktu, a to jsem měl samý véčka. A TEĎ JÍ HLAVNĚ NIKDO NEDÁVEJTE ŠKOLNÍ ČASOPIS, AŤ TO NEVIDÍ.“
*Při této odpovědi Rositta udělala krásnou ukázku pohybu zvaný facepalm.*
A do třetice je tu profesor Lucian Carter, slavný ani né tak pro své vlající háro jako pro svoji zálibu ve vidličkách. Jo, vidličkách. Pokud jste ještě nedostali vidličkou mezi oči, jeho hodiny jsou skvělou příležitostí pro tento neopakovatelný zážitek. Nicméně, jakože když dáme pryč tuhle poměrně brutální skutečnost, má pansor Carter nezměrný arzenál kouzelných tvorů, které chová snad ani nechci vědět kde. Ne, vlastně to vědět chci, abych se tam mohla vloupat. Při jeho hodinách máte šanci potkat pansorovu obří šnečí čupr dupr krásku duhovou Pepinu nebo dlaždičouního džentlmena Al Bina, řečeného Ala. Ale hlavně, a co je snad nejdůležitější, potkáte velkou spoustu borůvkových koláčů. Protože prostě pansor Carter.
A tak jsme si odchytili i Mrzimorského studenta jménem Monty Delaney (všimněte se, jak mistrně jsme se vyhnuli skloňovacím obtížím, rozené spisovatelky jsme, není-liž pravda?), který nám poskytl vyjádření ohledně hodin s profesorem.
„Drahý časopise,
byl jsem zaměřen jakýmsi informačním komandem, jestli bych do tebe nebyl ochoten vtisknout nějakou tu větu. A já jsem byl zrovna dobře naladěn, tak jsem se rozhodl, že ti něco o zvířátkách povím. O tom totiž celý POKT je, víš? Já vím, že nemáš nožičky, ani očička a dokonce ani ručičky, abys tam s náma mohl chodit, ale to je velikánská škoda. Já tě tam možná jednou propašuju. Ale bacha na bobky! Minulej rok mě učil pan Vozíček s dlouhejma vlasama, který se mu skvěle lesknou a naučil mě toho fakt mnoho! Třeba nyní už vím, že se v lese jen tak neztratím, pokud ho mám po ruce. Taky to, že zvířátka nejsou jenom na mazlení, ale občas koušou. Ale ony to nijak zle nemyslí! Fakt. Na POKT musíš myslet na to, že máš zvířáta rád, oni potom budou mít rádi tebe. A hlavně si tam užiješ spoustu legrace a dobrodružství!”
Tak tohle je technicky vzato předmět péče o kouzelné tvory. Pokud vás nudí neustálé čumění do knih nebo mávání hůlkou a raději trávíte svůj čas topením svého obličeje ve zvířecích výkalech, pak vězte, že POKT je předmět právě pro vás!
U dalšího dílu se na vás těší
ta šprťácká a ta s těma teniskama,
R.Wildhame a E. Turner